Evropou obchází strašidlo zeleného protekcionismu
Sněmovna schvaluje navýšení kvót na biopaliva - od 1. dubna se má podíl biopaliv v benzinu zvýšit z 3,5 % na 4,5 % a v naftě z 4,5 % na 6,3 %. Až tedy 1. dubna opět stoupnou ceny u čerpacích stanic, nebude to apríl.
Ruku v ruce s navyšováním kvót na biopaliva Evropská unie vztyčuje obchodní bariéry proti dovozu biopaliv ze zámoří. Evropou obchází strašidlo - tentokrát strašidlo zeleného protekcionismu. Tato nová forma ochranářství nemá nic společného s ochranou přírody - jen se na ni vymlouvá.
Vše začalo přehnanými obavami z globálního oteplování. Mělo se za to, že biopaliva pomohou omezit změny klimatu. Evropská unie v reakci na tyto obavy rozhodla, že členské státy musí přidávat biopaliva do pohonných hmot. Spotřebitelé tak doplácí na stále dražší paliva i potraviny, protože technické plodiny vytlačují z trhu pšenici určenou na výrobu potravin. Zatímco lidé v bohatých zemích (včetně ČR) když platí více za benzin a jídlo, omezí spotřebu luxusnějších statků, lidé v chudých zemích často trpí hlady. Zelený protekcionismus toto vše jen zhoršuje.
Evropská unie zavedla vysoká dovozní cla na biopaliva. Podle nedávné studie Evropského střediska pro mezinárodní politickou ekonomii (ECIPE) je evropská obchodní politika nejen drahá pro daňové poplatníky, ale navíc odporuje pravidlům Světové obchodní organizace. Bude-li EU pokračovat v podpoře výroby vlastních biopaliv na úkor daňových poplatníků, riskuje arbitráže u Světové obchodní organizace a celkovou destrukci dosavadních křehkých snah o liberalizaci světového obchodu.
Ekonomové před stovkami let přesvědčivě ukázali, že ochranářství je škodlivé. EU se nyní snaží popřít základy ekonomie, když tvrdí, že nový zelený protekcionismus 21. století je ospravedlnitelný. Není. Neefektivní výroba zůstává neefektivní výrobou a nové obchodní bariéry pouze brání evropským spotřebitelům kupovat levnější komodity.
Místo zavádění nových regulací a nového protekcionismu by EU měla zrušit dosavadní regulace, které tahají peníze z kapes spotřebitelů a evropské firmy činí nekonkurenceschopnými na světových trzích.
Není-li EU schopna přehodnotit vlastní politiku přimíchávání biopaliv, věří-li EU stále, že spalování biopaliv je pro naši planetu lepší než spalování ropy a zemního plynu, měla by uznat, že je efektivnější vyrábět biopaliva v těch částech světa, kde jsou pro to příhodnější klimatické podmínky. Vyrábět biopaliva ve střední Evropě je mrhání jak přírodními zdroji, tak penězi spotřebitelů a daňových poplatníků.
Bude-li EU dál bránit dovozu biopaliv, přiznává tím, že jí nejde vůbec o ochranu planety, ale spíš o zakonzervování neefektivní společné zemědělské politiky na úkor vlastních obyvatel a na úkor chudých lidí kdekoliv na zeměkouli.
Petr Mach, ekonom a předseda Strany svobodných občanů