Velký byznys za deset miliard je zatím u ledu

Byznys s biopalivy je ukázkou, jak podnikání v Česku ničí dva protichůdné nešvary: Příliš těsná vazba politiků na byznys a zároveň jejich neschopnost vytyčit a dodržet pravidla hry v hospodářské politice.

Nejprve se byznysoví šibalové s politiky dohodli na tom, že biopaliva dostanou všemožnou státní podporu. Ke "korytu" se měli dostat jen vybraní podnikatelé, kteří to nejspíš nechtěli od mocipánů zadarmo. Skončilo to "kauzou biolíh".

Druhý extrém se vyhrotil nyní. Prezident Václav Klaus vetem navrhovaného zákona pro letošek shodil se stolu návrh na postupné zvýšení podílu biopaliv, s nímž přitom podnikatelé počítali a k němuž se Česko zavázalo i v rámci Evropské unie.

Jedou jen na třetinu

Zákonem přikázaný podíl biosložky v benzinu a naftě je přitom jedinou formou podpory biopaliv v Česku. Je to rozumný přístup. Žádnou přímou dotaci výrobci biopaliv neberou, a tak nehrozí jejich extrémní zvýhodnění jako třeba v případě solární energie.

Praha se přitom už před lety připojila k záměrům Bruselu dosáhnout právě letos průměrného podílu biopaliv 5,75 procenta a v roce 2020 pak deseti procent. "Podle toho jsme také nastavili naše podnikatelské plány," připomíná Oldřich Reinbergr, šéf největší továrny na biolíh v zemi Agroetanol TTD Dobrovice.

Jenže v Česku kvůli Klausově nechuti k zelenému byznysu zůstává podíl biosložky v naftě na úrovni 4,5 procenta, biolihu v benzínu na 3,5 procenta. Přičte-li se k tomu tlak dovozu biopaliv do Evropy ze zámoří, pak je situace domácího byznysu tristní: Výrobní kapacity jsou sice nastaveny na roční produkci 425 tisíc tun u biosložky do nafty, resp. 292 tisíc tun u biolihu. Ale skutečná výroba byla loni jen třetinová.

Bruselská finta?

Klaus své veto opřel mimo jiné o názor, že biopaliva ve skutečnosti životnímu prostředí mohou škodit. Existují samozřejmě studie i zcela opačné. Klausovým názorům však na první pohled nahrála právě poslední bruselská studie - upozornila na to, že za určitých okolností jsou biopaliva příliš energeticky náročná a životní prostředí opravdu spíš zatěžují.

Ale experti upozorňují na to, že prvoplánová interpretace výsledků studie je zavádějící. "Předně z ní nevyplývá, že by biopaliva škodila už při podílu do deseti procent," upozorňuje ředitel Sdružení pro výrobu biopaliv Petr Jevič.

Proč si tedy Brusel nechal udělat analýzu, která přece jen varuje třeba před přehnaným využíváním půdy pro biopaliva a vysokými energetickými náklady na jejich přepravu? Že by si Brusel podřezával sám pod sebou větev? "Je to právě naopak. Evropská unie chce zabránit dovozu levnějších biopaliv ze zámoří a splnit svůj záměr s pomocí svých producentů. To byl smysl zveřejnění studie," tvrdí jeden z tuzemských expertů. Jinak řečeno, Brusel si prý připravuje půdu pro případ, kdy se začne dovozům z USA, Brazílie nebo zemí jižní Asie bránit.

Vlak pojede dál

Čeští podnikatelé investovali do továren na biopaliva přes deset miliard korun. Poukazují také na to, že biopaliva mají vedle (možná trochu sporných) ekologických předností další dva, mnohem důležitější, přínosy: Umožňují evropským farmářům odbyt nadprodukce obilí, kukuřice nebo cukrovky a snižují závislost na ropě.

Témat k seriózní diskusi se přitom nabízí hodně. Nejde jen o to, že kácení pralesů pro výrobu biopaliv skutečně smysl nemá - ale ani suroviny "první generace" (řepka, obilí) nejsou do budoucna nejefektivnější. Rýsuje se tak možnost využít k produkci biopaliv dřevní odpady, nebo vůbec jakékoliv organické zbytky.

Nezdá se dnes přitom moc pravděpodobné, že biopaliva napříště nahradí veškerá fosilní paliva. Ale na druhou stranu, žádná zázračná náhrada za ropu se zatím nenabízí. A biolíh nebo bionafta jsou aspoň alternativou.

"Určitě se i využívání biopaliv bude dál vyvíjet a měnit. Ale musíme přece do toho evropského vlaku včas nastoupit, abychom potom zachytili další vývoj," obhajuje Reinbergr svůj byznys.

AUTOR: Martin Mařík
AUTOR-WEB: www.ihned.cz