Když ČEZ vládne vládě

Troufáme si tvrdit, že rozšíření Temelína je ekologický projekt. Jaderná energie neprodukuje emise CO2 . Naopak pomáhá plnit závazky jejich omezení, které mají reálnou hodnotu, vyjádřenou cenou emisních povolenek. Nemůže sice nikdy patřit mezi obnovitelné zdroje - uran neroste na stromech, jak nejspíš věří ministr životního prostředí Pavel Drobil - mezi ty čisté ji ale můžeme zařadit s klidem. Odsunutí dostavby Temelína je tak krokem proti životnímu prostředí. Už proto, že implicitně favorizuje uhelné elektrárny a zvyšuje tlak na prolomení limitů těžby uhlí.

Rozšíření Temelína je též věcí strategického zájmu Česka. Vybíráme mezi závislostí na Rusku a energetickým partnerstvím se západním světem. Šance americké firmy Westinghouse v tendru byly minulý týden hlavním bodem jednání Karla Schwarzenberga s Hillary Clintonovou. Tato vláda to sice neříká nahlas, ale z náznaků lze vyčíst, že projekt nechce svěřit Atomstrojexportu, napojenému přímo na Kreml. Je to divoká hypotéza, ale nelze se jí vyhnout: Není odklad dostavby Temelína snahou některých lidí z ČEZ získat čas do dalších voleb? Sázkou na to, že po případném vítězství ČSSD bude nová vláda vůči Rusku vstřícnější?

Ale zpět do reality: ČEZ pravděpodobně nakonec nový Temelín postaví. Jen není jasné kdy, jak ho bude financovat a kdo bude dodavatelem.

Důležitější je ale možná něco jiného. Tendr na Temelín počítá pro vítěze i s opcí na další tři nové bloky v Dukovanech. Plány na ně se ale při nynějších pochybnostech ČEZ nad jádrem rozplývají jako pára nad chladicí věží.

A to je možná klíčový problém. Energetiku by měl stát plánovat na desetiletí dopředu, s jasnou strategií. Jenže jak zpracovávat státní energetickou koncepci, když hlavní slovo má stejně vrtkavý management energetické firmy? Jak má stát nastavit energetický mix? Včetně přípustné míry závislosti na Rusku?

Ukazuje se, že zodpovědná energetická koncepce je v Česku iluzí. Jediné, co reálně existuje a existovat bude, je byznysplán ČEZ.

AUTOR: Petr Honzejk
AUTOR-WEB: www.ihned.cz