Ostrá prohlášení, jež míří proti ČEZ, jsou spíš divadlo pro voliče, než vážná hrozba

V české politice se odehrává pozoruhodná bitva. ČEZ s několika dalšími energetickými firmami za zády bojuje o balík bezplatných emisních povolenek na roky 2013 až 2020. A vůbec není jisté, zda vyhraje.

Pro firmu je to nezvyklá situace. Je totiž za poslední léta zvyklá, že vcelku hladce prosadí, co potřebuje. Vliv jejího šéfa Martina Romana na domácí politiky je pověstný, právě kvůli němu bývá někdy označován za nejvlivnějšího v zemi.

Pro ČEZ nebývá problém prosadit, co chce. Tak třeba: v době, kdy o přehodnocení těžebních limitů v severních Čechách nemohla být řeč, povolily úřady úpravu této hranice na dole Bílina, který patří ČEZ. V době vládního moratoria na stavbu nových jaderných bloků začal ČEZ chystat dostavbu Temelína. Když zelení prosadili ve vládě nový horní zákon, nevýhodný pro těžaře, a tedy i pro ČEZ, zamrzla norma ve sněmovně. Podle informací z lobbistických kruhů lidé z ČEZ mluvili dokonce i do složení Fischerovy úřednické vlády - zabránili tomu, aby se ministrem financí v ní stal Jaroslav Míl, známý kritik a odpůrce současného managementu.

Povolenky zdarma jsou poslední příklad. Na jaře zákonodárci narychlo schválili zákon, který je přisoudil výrobcům elektřiny a tepla jako odměnu za ekologické investice.

ČEZ má šanci získat z nich 70 procent, což podle těch nejstřízlivějších odhadů představuje asi 30 miliard, podle jiných propočtů až 65 miliard korun. O tuto nadílku může ČEZ přijít. Ministr financí Miroslav Kalousek žádá, aby povolenky stát prodal a výnos použil na snížení cen elektřiny. Pokud vláda návrh schválí, bude to velká prohra Martina Romana. ČEZ bez desítek miliard z povolenek bude muset přikročit k dalším investičním škrtům.

Po pravdě řečeno - signálů o tom, že Romanův vliv slábne, je víc. Jsou cítit i z toho, jak premiér Petr Nečas halasně zdůrazňuje, že jedině vláda, nikoliv ČEZ, rozhodne o temelínském tendru. Nebo z toho, jak politici žádají, aby ČEZ státu dával stále stejné peníze, i při poklesu zisků.

Znamená to, že se Romanova židle kýve? On sám při přímé otázce odpovídá úsměvem: "Nemám pocit." V politice má stále mocné zastánce: ministra průmyslu Martina Kocourka, ale i šéfa premiérových poradců Martina Římana. Takže, co se to vlastně děje?

Lidé blízcí vládě se shodují, že Romanova pozice je stále pevná. A že silácká "protiromanovská" prohlášení některých politiků jsou jen produktem předvolební rétoriky. "Tyhle řeči, pro ČEZ ne moc šťastné, po volbách skončí," říká zdroj blízký ministrovi financí.

Jistě, nedá se vyloučit ani dopad výměny politických generací. Zatímco expremiér Mirek Topolánek se s Martinem Romanem potkal na dovolených v proslulém Monte Argentariu, Nečas - stejně jako Kalouskův stranický šéf Karel Schwarzenberg - s energetickými bossy prostě volný čas netráví.

Ale pro přežití Martina Romana v čele největší státní firmy jsou důležitější jiné faktory: to, jak dokáže ČEZ provést krizovými lety. A pak ještě jedna velmi důležitá věc: výsledek šetření bruselských antimonopolních úředníků, kteří už rok zkoumají, zda ČEZ nezneužívá své pozice na trhu. Kdyby snad prověrka pro ČEZ dopadla zle, pak by byla židle nejznámějšího českého šéfa opravdu vratká.

AUTOR: Zuzana Kubátová
AUTOR-WEB: www.ihned.cz