Vzniku plynovodu předcházejí odstřely nevybuchlé munice

Začátek potrubí dlouhého 1220 km bude v ruském Vyborgu na pobřeží Finského zálivu a vyústění v Lubminu poblíž Greifswaldu, nedaleko na západ od německo-polské hranice v ústí Odry. Ročně bude proudit plynovodem kolem 55 miliard krychlových metrů plynu.

Pokud se v tisku objevila zpráva, že práce na výstavbě plynovodu začaly letos v dubnu, je nutno ji upřesnit. Vlastnímu pokládání potrubí, jež provádějí speciální ukládací lodě, předchází na určené podmořské trase odstraňování nevybuchlé munice na mořském dně z období světových válek. Činnost řídí, stejně jako výstavbu plynovodu, konsorcium Nord Stream, jehož členy jsou energetické koncerny Gazprom, E.ON Ruhrgas, Wintershall a Gasunie. Vlastní odstranění provádí odborná firma Bactec International se sídlem v Rochesteru, Velká Británie. Očištění trasy bude stát několik desítek milionů eur. "Odminovávací" práce firmy v Baltu běží už od listopadu 2009, a to na pásu dna kolem naplánované trasy potrubí v šířce 50 m.

Experti odhadují celkový počet podmořských min v Baltském moři, které tam byly nakladeny během obou světových válek a nakonec se ocitly na dně, na 150 tisíc. Na trase potrubí je jich samozřejmě daleko méně, ale to nebezpečnost této vyhledávací a zneškodňovací činnosti Bactecu nijak nezmenšuje.

Dno na trase plynovodu v Baltu se prozkoumává od roku 2005. V první fázi byly použity echoloty a kamery, pak přišly na řadu indukční senzory a gradiometry, jimiž lze zjistit přítomnost předmětů obsahujících železo. Takto se podařilo objevit několik desítek podmořských min. Průzkum dna Bactec provádí ze speciálních lodí Edda Frey a Noordhoek Singapore.

Práce pro potápěče i roboty

Zneškodňování munice je značný problém., zvláště pak na mořském dně. Poté, co jsou miny lokalizovány, je nutno se k nim dostat. To je práce pro potápěče, ale jen do určité hloubky. Jak ale zjistili odborníci z Bactecu, mnohé miny leží v hloubkách až kolem 100 m a do těch se dá s kyslíkovými lahvemi těžko proniknout. Proto firma užívá na každé z obou lodí podvodní robot ROV (Remote Operated Vehicle), spojený s mateřskou lodí kabelem zajišťujícím jeho napájení energií a řízení. Každý z robotů za 1,6 milionu eur má dvě chapadla, do nichž uchopí minu. Činnost komplikuje ne vždy dobrá viditelnost pod hladinou, a proudění vody. Negativně to ovlivňuje hlavně přesnost práce těchto zařízení.

Jednu minu odpálí 5 kg trhaviny

Na souši se miny zneškodňují odstraněním roznětky. Není-li to možné, odveze se mina na odlehlé a bezpečné místo a tam se odpálí. Ve srovnání s tím je odstraňování roznětky z miny na mořském dně krajně problematické. Lze ji odpálit jen na místě nalezení. Riskantnost jinou variantu nepřipouští.

Odpálení na mořském dně je sice z hlediska technického řešení nejjednodušší a z hlediska zdraví a životů lidí na obou lodích nejbezpečnější, ale proti jsou ekologové. Zvláště při stavbě dlouhého produktovodu. Řeší totiž ochranu mořské fauny před negativními účinky odpalování nevybuchlých min, resp.minimalizace škod ve prospěch živočišstva v Baltu.

Do postupu odpalování mluví ekologové

Operace probíhají podle pevně určeného a dodržovaného schématu. Operátor na palubě lodi pomocí ROV zjistí, o jaký typ miny na dně jde, a určí přitom i polohu její roznětky. Na dně Baltu leží miny asi padesáti různých typů a umístění roznětek na nich není samozřejmě jednotné. Navíc některé miny volně leží na dně, ale jiné jsou vodními proudy u dna nadnášeny a další jsou zase buď zcela anebo částečně zakryty sedimenty. To samozřejmě znesnadňuje, i když neznemožňuje, práci posádky.

Jakmile je rozhodnuto, že se lokalizovaná mina odpálí, přichází v posádce na řadu námořní biologové, její právoplatní členové. Ti pomocí podmořské optiky a hydrofonů (tj. citlivých podvodních mikrofonů) zjišťují, zda se v okolí nálezu miny nezdržují ryby nebo jiní mořští živočichové. Pomocí sonaru se dá zjistit, zda poblíž není hejno ryb. Teprve v případě, že představitelé fauny nejsou v dané lokalitě zjištěni, přicházejí ke slovu detonátoři - ale ještě ne definitivně. Ti spouštějí k mině ROV se záměrem dostat se k roznětce. V této situaci jde o to, aby chapadlo roznětku přesně vyhmátlo! Pokud se jí jen dotkne, může se mina posunout nebo roznětka poškodit a tím se nebezpečí situace ještě zvýší.

V optimálním případě se robotu podaří umístit na roznětku plastickou trhavinu. Zde opět nastupuje moment ekologické ochrany či varování: když je trhavina umístěna na roznětku, aktivuje se na lodi tzv. Seal Scrammer, zařízení, jež vyšle vysokofrekvenční ultrazvukový signál do okruhu zhruba 1 km, který vyplaší a odežene ryby a ostatní v moři žijící živočichy. Současně jsou rádiem varována i plavidla, která se poblíž místa nálezu miny právě nalézají. Teprve pak dávají biologové definitivní souhlas ke zničení miny, ke kterému dochází poté, co se robot vrátil na loď, když tam předtím zanechal kabel, který má z lodi plastickou nálož odpálit. Z bezpečnostních důvodů je loď od místa odpálení vzdálena asi 1 km.

Jak také chránit ryby?

Ekologové a mořští biologové navrhují i dokonalejší způsob ochrany ryb před šokem z odstřelované munice. Odborníci z firmy Aet-Umweltplanung navrhují jejich ochranu tzv."bublinovou zástěnou". K tomu, aby tato zástěna vznikla, je zapotřebí, aby na mořské dno bylo zavedeno potrubí s výpustěmi, do kterého by byl napumpován stlačený vzduch. Potrubí by bylo rozmístěno kolem místa odstřelu miny. Při odstřelu by výpustěmi unikal směrem nahoru k hladině vzduch, který by vytvořil kolem detonační zóny zástěnu, vzduchovou hradbu, jež by v okolí ochránila ryby před negativními účinky odstřelu, i když zcela by zřejmě šíření nárazových vln vody neodstranila. Účinky nárazové vlny pod hladinou, škodlivé pro ryby a ostatní mořské živočichy, by se takto daly omezit z přibližně dvoukilometrového akčního rádia na pouhých 200 m. Takto by se dal omezit i hluk, který odstřel pod hladinou vyvolá, a to až o 20 decibelů.

AUTOR: Jiří Tisančin