Břidličný plyn v Polsku: naděje na revoluci

Na začátku byl velký sen, velká slova a velké titulky. Polsko se může stát evropskou plynařskou velmocí.. Celá střední Evropa včetně Česka by se stala nezávislou na dodávkách ruského plynu. Dnes, dva roky poté, co se objevil první odhad, že pod Polskem leží obrovské zásoby břidličného plynu, se ze snu pomalu stává realita: plyn tu zřejmě je. Ale vyplatí se ho těžit?

Bojovné ohníčky v očích Poláků hovořících o břidličném plynu sice nemizí, ale dříve typicky polsky vznícené emoce střídá chladnější realismus. Politici i manažeři energetických firem nedočkavě čekají na první výsledky právě prováděných zkušebních vrtů, které by se měly objevit nejdříve začátkem letošního října.

Polský břidličný plyn může dramaticky změnit situaci v dodávkách energetických surovin minimálně ve střední Evropě, která je závislá na ruských dodávkách. V době, kdy Němci zavírají jaderné elektrárny a otevírají plynovod Nord Stream, by to byla obrovská šance nejen v energetice. "Pokud by Polsko mělo břidličný plyn, tak to znamená pro celou střední Evropu hospodářský rozkvět," říká Rafal Antczak, ekonom z poradenské společnosti Deloitte. "Hodně průmyslu ze západní Evropy by se mohlo přesunout do střední a východní Evropy. Byli bychom periferií, která se může rozvíjet rychleji než centrum."

Hodně, ale hluboko

Na to, že by Poláci mohli mít největší zásoby břidličného plynu v Evropě, upozornil poprvé v roce 2006 americký geolog polského původu Jan Krasoń. Od severozápadu na jihovýchod se Polskem táhne geologický zlom, který takový předpoklad umožňuje. Před dvěma lety vypukla na základě geologických studií první plynová euforie. Polsko by totiž mohlo mít zásoby až na 300 let své současné spotřeby. Následovalo přidělování koncesí k průzkumným vrtům a malé vystřízlivění.

Těžba totiž může být dost drahá a ekologicky náročná.

Na rozdíl od USA, kde už břidličný plyn tvoří 14 procent spotřeby, jsou předpokládané polské zásoby ve větší hloubce. Přísné ekologické předpisy Evropské unie znamenají pro těžaře další náklady. A investory může odradit i nepředvídatelné chování často se střídajících vlád nebo příliš vysoké zdanění těžby.

"Počáteční euforii začíná střídat realismus," říká Ernest Wycziskiewicz, energetický expert z Polského institutu mezinárodních vztahů (PISM). "Už se hovoří méně o konci závislosti na Rusku, a více o problémech, které jsou s těžbou spojeny. Především se řeší, zda se případná těžba firmám vyplatí."

Poláky zatím technická stránka věci, tedy těžba v hloubce větší než tři kilometry a možné dopady na životní prostředí, jako je hluk či kontaminace spodních vod, zajímá mnohem méně než politicko-ekonomický rozměr: zda by na tom mohli vydělat, zda se zbaví závislosti na Rusku a zda se podaří zabránit, aby se rodící těžební průmysl nedostal do ruských rukou.

Těžba za osm až deset let

Základní otázka v tuto chvíli zní, jak velké jsou zásoby a zda se vyplatí je těžit. První horizontální vrt do břidlic v hloubce 4080 metrů udělala americká firma 3Legs Resources na konci června. A narazila opravdu na břidličný plyn. První výsledky tohoto a dalších zkušebních vrtů budou soukromé firmy i polské úřady znát nejdříve na začátku října. "Víme, že v našich břidlicích plyn je, ale je otázka, jak budou břidlice reagovat," říká Marta Wągrodzka, expertka z úřadu hlavního geologa na ministerstvu životního prostředí. "Některé jsou tak plastické, že je nebude možné rozbít a vytěžit, a současná technologie neuspěje."

Pokud se odhady potvrdí, tak se zpracuje geologická dokumentace a průmyslová těžba by mohla začít za osm až deset let. "První žádosti o průmyslovou těžbu čekáme za tři až čtyři roky," říká Marta Wągrodzka.

Nekonvenční plyn může zbavit Evropu závislosti na Rusku. Zatím ale není jasné, jak velké jsou jeho zásoby. A zda se ho vůbec vyplatí těžit.

3 biliony metrů krychlových
Jsou odhadované polské zásoby břidličného plynu, což by pokrylo polské potřeby plynu na 200 let nebo potřeby celé EU na 6 let (podle spotřeby v roce 2010).

Dovoz plynu do EU

Dnes

Do EU se dováží 60 % plynu celkem

z toho jsou 2/5 plynu ruského

V roce 2020

Do EU se bude dovážet 79 % plynu celkem

z toho bude přibližně 1/2 plynu ruského

Můžou přijít komplikace

Než se bude v Polsku moci začít těžit plyn z břidlic, musí se ještě odehrát spousta věcí, které tyto plány na těžbu mohou zkomplikovat.

Americké firmy, které jediné na světě mají technologii dobývání břidličných plynů, musejí získat pro svá zařízení evropskou homologaci nebo musejí vyvinout nová zařízení vyhovující evropským normám.

Potom bude třeba spočítat, zda se těžba vyplatí. Polský břidličný plyn je hlouběji než ten americký, který má do roku 2035 pokrýt 45 procent domácí spotřeby.

Ve Spojených státech amerických se těží v hloubce zhruba 1,5 kilometru, v Polsku to bude tři kilometry a hlouběji. K těžbě je potřeba hustá síť několika desítek vrtů.

V USA se těží poměrně brutálním způsobem i pomocí tzv. kráčejících vrtných věží ničících okolí na širokých neobydlených územích. V Polsku bude těžba muset být poměrně šetrnější. Jedna z amerických firem už v Polsku používá soupravu, certifikovanou pro průzkum a vyrobenou na Ukrajině.

"Obecně je v Evropě vrtných souprav málo, vyrábějí se jen v Itálii a v Rumunsku," říká Cezary Filipowicz, bývalý zástupce ředitele ropného koncernu PKN Orlen a exporadce polského prezidenta Lecha Kaczyńského v otázkách energetické bezpečnosti.

"Při vrtech v Británii byl třeba tak banální problém jako jiný elektrický rozvod," dodává Filipowicz.

Politický oříšek

Druhá složitá věc bude také způsob, jak vytěžený plyn dostat k zákazníkům nejen v Polsku, ale také v dalších evropských zemích.

Experti se shodují, že se to může stát těžkým politickým oříškem, protože to bude znamenat prolomení monopolu polského plynařského koncernu PGNiG na domácí distribuci a zároveň větší propojení polského trhu s okolím, protože plynu má být podle prvních odhadů opravdu hodně.

A jak ruský Gazprom, tak italské, francouzské a německé koncerny budou najednou vystaveny tvrdé konkurenci velkých i malých, ale hlavně dravých amerických firem.

Vedlejším produktem polského břidličného plynu tak může být liberalizace evropského trhu s plynem.

"Byznys chce fungující trh, kde budou rovné podmínky, jinak se bude obávat investovat," říká pod podmínkou zachování anonymity manažer zahraničních operací jedné ze společností, které dostaly licenci na průzkumné vrty v Polsku.

Energetičtí experti se z tohoto pohledu dívají na příchod amerických firem s nadějí, že by se tak významně snížila váha Ruska jako silného energetického hráče na trhu.

Domácí obavy z Rusů

Plynaři se dívají se zájmem i na regulovaný polský domácí trh.

Polsko musí plnit kritéria snižování emisí, ale doposud 95 procent elektřiny vyrábí z uhlí. Plánuje se proto stavba plynových i jaderných elektráren. A protože favoritem na dodávku jaderných elektráren jsou Francouzi, polská pravice už spekuluje, že rozhodnutí francouzského parlamentu zakázat drsnou metodu tzv. vodního tříštění (hydrocracking) při těžbě z břidlic je předstupněm pro celoevropský zákaz.

Jinými slovy, Francouzi prý chtějí polský plyn zpochybnit, aby nepřišli o zakázku na polské elektrárny. Taková spekulace je v tuto chvíli pochybná, protože Lisabonská smlouva dává každé členské zemi právo si rozhodnout o složení svého energetického mixu i způsobu těžby surovin.

Problém s privatizací státního plynařského podniku PGNiG nebo liberalizací domácího trhu je do velké míry také politický.

Polští politici se obávají, že cokoli z PGNiG prodají, skončí nakonec přes prostředníky v ruských rukou. Rusko je v Polsku i v Evropské unii vnímáno ostatními byznysmeny jako obrovská korupční síla.

Už nyní panují obavy, že jednu z licencí na průzkum břidličného plynu má firma patřící Gazpromu. Pronajmout si dosud utajovanou americkou technologii by pro takovou firmu, oficiálně registrovanou třeba v Nizozemsku, byla jen otázka ceny.

"Rusové se budou snažit polský břidličný plyn zpochybnit, kde se bude dát. Budou to dělat v bílých rukavičkách a nejspíš hlavně přes Brusel. Investují do toho obrovské peníze," tvrdí Cezary Filipowicz.

Ví, o čem mluví. Ve funkci zástupce ředitele PKN Orlen zažil, jak Moskva vypnula dodávky ropy do litevské rafinerie Mažeiku poté, co ji koupila jeho firma, a nikoli ruský zájemce.

Liberalizace trhu souvisí s předvídatelností. Byznysplán těžby břidličného plynu se dělá na patnáct, dvacet let dopředu. Jsou to obrovské investice v řádech stamilionů dolarů. Už nyní se objevují v polských médiích návrhy jak na vysoké zdanění, tak na vybudování terminálu na vývoz plynu.

Experti se tomu smějí, protože když stát například nastaví daně příliš vysoko, firmy se budou obávat tu investovat. A když bude zdanění měnit po každých volbách, tak nastane totéž. Opoziční konzervativní Právo a spravedlnost například navrhla daň čtyřicet procent.

"V tuto chvíli je to hádání z křišťálové koule. Stát si samozřejmě může určit, kolik chce, ale když bude daň příliš vysoká, firmy do toho nepůjdou," říká Cezary Filipowicz.

Příležitost pro ekology

Vedle řešení technických a geopolitických otázek musejí politici i plynaři přesvědčit obyvatele, kteří zatím o břidličném plynu příliš nevědí.

První větší protest se odehrál letos v březnu v Niestkowie pod Ustka, turistické vesnici na severozápadě u pobřeží. Lidé se tam obávají hluku a vlivu hlubokých vrtů na zdejší přírodu.

"Břidličný plyn je příležitost pro vznik opravdové ekologické strany," říká Wojciech Przybylski, politolog a šéfredaktor liberálního čtvrtletníku Respublica Nowa.

Ernest Wycziskiewicz se domnívá, že do okamžiku zahájení průmyslové těžby nebudou protesty velké, protože v zemi panuje ohledně břidličného plynu poměrně silný konsenzus.

Ekologové ale budou v podezření, že je financuje Rusko, které se bude snažit podle polských expertů těžbu břidličného plynu v Polsku jakkoli zdiskreditovat.

"Ekologové budou těžko hledat místo ve veřejném prostoru. V Polsku nejsme tak ekologicky citliví," myslí si Wycziskiewicz.

Argumenty pro a proti

Manažeři těžařských firem toto velmi dobře vědí. I sebemenší chyba by poškodila celé odvětví. Americké firmy se velmi dobře orientují v evropském právu. Dosavadní zkušenost s těžbou břidličných plynů hovoří o pěti možných dopadech na životní prostředí a obyvatele:

1) Znečištění spodních vod: pokud se dodrží správný technologický postup, není to podle těžařů i ministerstva životního prostředí možné. Spodní vody jsou do hloubky zhruba 300 metrů. Vrty se dělají do hloubky tři tisíce a hlouběji.

2) Plyny, které mohou uniknout na povrch spolu s chemikáliemi: opět, při dodržení technologie je riziko nízké.

3) Hustota zalidnění: v USA se těží v obrovských neobydlených plochách, ale v Polsku kromě varšavské a gdaňské aglomerace podle ministerstva životního prostředí je hustota zalidnění 20 až 60 lidí na km², což není mnoho, a vliv vrtů na povrch je prý také minimální.

4) Hluk: jen při počátečním vrtání a drcení horniny (hydrocracking). Tři měsíce trvá vrtání, tři dny hydrocracking. Moderní vrtné soupravy používají elektřinu, nikoli generátory, díky kterým se hluk snižuje, tvrdí ministerstvo životního prostředí.

5) Vliv na krajinu: vrtné věže jsou po vyvrtání nahrazeny hlavicemi, které jsou propojeny do sítě, takže nejsou příliš viditelné, tvrdí ministerstvo životního prostředí.

Břidličný plyn je tak téma, které se v Polsku dotýká téměř každého, ať je politik, bankéř, právník, ekonom, ekolog nebo jen plátce účtů za energie. Snad jen kulturní rozměr plynu z břidlic zatím chybí, ale to je možná jen otázka času.

"Polsko je teď jedna velká laboratoř, protože nikde v Evropě nejsou pro rozvoj břidličného plynu takové podmínky," shrnuje Ernest Wycziskiewicz. "Když se těžba nepodaří tady, tak už nikde jinde v Evropě."

Rizika těžby a protiargumenty zastánců metody

Znečištění spodních vod:

Pokud se dodrží správný postup, nemůže k tomu podle těžařů i ministerstva životního prostředí dojít. Spodní vody jsou do hloubky 300 metrů. Vrty se dělají do hloubky tři tisíce metrů a víc.

Unikající plyny:

Plyny, které mohou uniknout na povrch spolu s chemikáliemi: opět, při dodržení technologie je riziko nízké.

Hustota zalidnění:

V USA se těží v obrovských neobydlených plochách, ale v Polsku kromě varšavské a gdaňské aglomerace podle ministerstva životního prostředí je hustota zalidnění 20 až 60 lidí na km², což není mnoho, a vliv je prý také minimální.

Hluk:

Jen při počátečním vrtání a drcení horniny. Tři měsíce trvá vrtání, tři dny hydrocracking. Moderní soupravy nepoužívají elektřinu, ale generátory, díky kterým je hluk nižší.

Vliv na krajinu:

Vrtné věže jsou po vyvrtání nahrazeny hlavicemi, které jsou propojeny do sítě, takže nejsou příliš viditelné.

Polsko je teď jedna velká laboratoř, protože nikde jinde v Evropě nejsou pro rozvoj břidličného plynu takové podmínky. Když se těžba nepodaří tady, tak už nikde jinde v Evropě.
Ernest Wycziskiewicz, odborník na energetiku, Polský institut mezinárodních vztahů

Těžba pomocí vodního tříštění (hydrocracking)

1. Roztříštění skal v horizontálních vrtech se modeluje v počítačích a kontroluje pomocí sond. V podzemním tunelu je možné dělat malé výbuchy, které tvoří první praskliny ve skále.

2. Do podzemního tunelu se pod obrovským tlakem pumpuje voda s pískem a chemikáliemi. Pod tlakem této směsi se tvoří ve skále síť kanálků o průměru třeba jeden milimetr.

3. Takto vytvořenou sítí kanálků se těží plyn, který se dostává na povrch postupně přes hlavní vrt.

Nekonvenční metoda těžby plynu
Plynaři vyvrtají několik kilometrů hluboký vrt, aby se dostali do břidlicové vrstvy. Potom dělají horizontální vrt do břidličných skal. Metodou vodního tříštění (hydraulic fracturing) vytvoří ve skalách síť kanálků, pomocí kterých se do ústředního tunelu stahuje plyn, který se čerpá nahoru. K těžbě je třeba vytvořit síť až několika desítek vrtů. Břidličné plyny se těží obvykle hlouběji. V USA je to kolem 1500 metrů pod zemí, v Polsku se zásoby odhadují v hloubce 3500 metrů a níže.

Konvenční metoda těžby plynu
Plynaři udělají vrt hluboký stovky metrů až několik kilometrů. Dostanou se tak do přirozeně vzniklé dutiny v nepropustné skále, kde se tisíce let hromadil plyn, který nyní plynaři přímo těží. K těžbě stačí jeden vrt do jedné dutiny.

AUTOR: Martin Ehl
AUTOR-WEB: www.ihned.cz