Čtvrtek, 28. března 2024

Stát už nechce průmysl?

Stát už nechce průmysl?

Třetinu české ekonomiky tvoří průmysl přímo, další velkou část tvoří jeho subdodavatelé. Stojí na něm zaměstnanost, daňový systém, zdravotní a sociální systém. To platí dnes. Bude to však platit ještě za deset let?

Český průmysl je pod obrovským konkurenčním tlakem. Zejména asijští výrobci mohutně investovali do moderních technologií a jsou schopni nabídnout dobré výrobky za vynikající ceny. Mají-li české firmy přežít v globální konkurenci, musí modernizovat své výrobní linky, kupovat nové stroje a zařízení.

Jenže stát nutí firmy dávat peníze úplně jinam. Podle pravidel Evropské unie budou muset průmyslové podniky do roku 2020 zaplatit cca 70 miliard korun za povolenky na emise oxidu uhličitého. Stejnou částku budou muset investovat do technologií snižujících průmyslové emise, jejich limity se po roce 2016 výrazně přitvrzují. Za soulad s evropským systémem sledování chemických látek REACH zaplatí průmysl cca 8,5 miliardy.

Tohle je daň za vstup do EU a průmysl je připraven tyto náklady akceptovat. Investice do ekologičtějších technologií jsou nutné a skutečně prospějí životnímu prostředí České republiky.

Bohužel však evropská legislativa ekologickým aktivistům nestačí. Katastrofální český zákon o podpoře obnovitelných zdrojů energie bude průmysl stát na dražší elektřině příštích 20 let přes 20 miliard korun ročně. Sotva se poslancům po několika letech podařilo zarazit solární boom, už zákonodárci chystají další příležitost podnikavcům v biometanu. S tím rozdílem, že tentokrát se nebude zdražovat jen elektřina, ale i plyn a teplo.

Má-li český průmysl přežít, je nutné omezit další tlak na neproduktivní výdaje. Proto se podniky tolik brání zvyšování poplatků za znečištění životního prostředí. Akceptujeme zpřísňování limitů, plně podporujeme tvrdé sankce za jejich porušování. Odmítáme však tupé zvyšování nákladů firmám, které jim odčerpává prostředky na investice.

Limity nutí firmy investovat do nejlepších dostupných technologií, poplatky tak nejsou již v ničem motivační, jsou jen další formou zdanění. V podobě navrhované ministerstvem životního prostředí navíc nejsou s výjimkou Slovenska v žádné evropské zemi. EU prostě používá jiný systém kontroly.

Zdánlivě nejde o tolik peněz - jedná se přibližně o 5 miliard korun do roku 2020 v případě vládního návrhu. Poplatky za vypouštění znečišťujících látek jsou však principiální otázkou. Je to významný signál, který svědčí o tom, jestli Česká republika stojí o průmysl anebo ne. Pokud vláda a parlament chtějí průmyslu říci, že o něj už nestojí, je to jejich právo. Měli by ale lidem říci, kdo je bude zaměstnávat, kdo bude financovat jejich důchody a zdravotní péči, až se podniky odstěhují do zemí, kde o ně stojí.


Jan Rafaj
Autor je viceprezidentem Svazu průmyslu.

Zdroj:HN
Sdílet článek na sociálních sítích

Partneři

Asekol - zpětný odběr vysloužilého elektrozařízení
Ekolamp - zpětný odběr světelných zdrojů
ELEKTROWIN - kolektivní systém svetelné zdroje, elektronická zařízení
EKO-KOM - systém sběru a recyklace obalových odpadů
INISOFT - software pro odpady a životní prostředí
ELKOPLAST CZ, s.r.o. - česká rodinná výrobní společnost která působí především v oblasti odpadového hospodářství a hospodaření s vodou
NEVAJGLUJ a.s. - kolektivní systém pro plnění povinností pro tabákové výrobky s filtry a filtry uváděné na trh pro použití v kombinaci s tabákovými výrobky
E.ON Energy Globe oceňuje projekty a nápady, které pomáhají šetřit přírodu a energii
Ukliďme Česko - dobrovolnické úklidy
Kam s ním? - snadné a rychlé vyhledání míst ve vašem okolí, kde se můžete legálně zbavit nechtěných věcí a odpadů