Energetické perspektivy Rumunska

Energetická koncepce a politika patří ke klíčovým tématům předchozí i nynější vlády a prolíná se v několika strategických dokumentech. Předchozí vláda v květnu 2007 dokončila návrh strategického dokumentu o energetické politice Rumunska na léta 2007-2013, který byl dále projednáván a diskutován a počátkem září 2007 přijat pod názvem Energetická strategie Rumunska pro léta 2007-2020. Navázala jak na dříve přijaté programy, tak na evropské dokumenty v této oblasti. Celkové potřebné investice jsou odhadovány na 35 mld. EURO. Vláda vzniklá po volbách v listopadu 2008 deklarovala krátce po svém ustavení, že rychle přepracuje stávající Strategii, což se však nestalo. Výrazné změny však se udály v personálním obsazení státních energetických podniků a také myšlenka vytvoření státního energetického holdingu nebyla úplně zavržena (jak to zpočátku vypadalo), ale modifikována (viz níže).

Mezi hlavní úkoly energetické politiky patří především začlenění do systému a struktury v rámci Evropy, což představuje celou řadu krátkodobých i střednědobých cílů a opatření v několika oblastech. Jedním z nejdůležitějších úkolů se stává zajištění energetické bezpečnosti (zvláště po plynové krizi mezi Ruskem a Ukrajinou v lednu 2009), což znamená podobně jako i v jiných evropských zemích především větší diverzifikace zdrojů (v této souvislosti bude mít možná zásadní dopad převzetí rumunské společnosti Rompetrol kazašskou státní společností KazMunaiGaz), zvýšení skladovacích kapacit a zajištění spolehlivých tranzitních tras;

Dalším klíčovým úkolem je zvýšení konkurenceschopnosti energetiky, která musí být zajištěna pokračující (úplnou) liberalizací energetického trhu spojenou s absolutní transparentností a nediskriminační povahou celého systému a v neposlední řadě též se zvýšením efektivity celého systému. Zde poněkud překvapivě předchozí vláda po přijetí Strategie oznámila záměr vytvoření státního energetického holdingu z některých ze zbývajících dosud neprivatizovaných podniků, což jde do značné míry proti požadavkům EK a liberalizačnímu trendu v EU. Jedním z prvních kroků nové vlády bylo zastavení všech kroků vedoucích k vzniku holdingu s tím, že představí vlastní koncept.

Koncem prvního pololetí 2009 pak vláda deklarovala, že místo jedné společnosti - holdingu budou vytvořeny dvě národní energetické společnosti. V lednu 2010 pak vláda schválila jejich konečnou podobu. Část jejich akcií má být prodána prostřednictví burzy a stát (ministerstvo ekonomiky) si má v obou ponechat kontrolní balík.

První ze společností - ELECTRA - má v sobě zahrnovat energetické komplexy v regionu Turceni, Rovinari a Craiova, dva bloky JE CernaVoda (patřící v současné době společnosti Nuclearelectrica), Národní hnědouhelná společnost Oltenia (Societatea Nationala a Lignitului Oltenia) a dvě pobočky společnosti Hidroeletrica - elektrárny Valcea a Slatina.

Druhá společnost - HIDROENERGETICA - se má skládat ze společností ELCEN (elektrárna Bukurešť), CTE Deva si Paroseni (patřící v současné době společnosti Termoelectrica), elektrárny Portile de Fier (Železná vrata) a zbytku poboček společnosti Hidroelectrica (tedy elektráren Sebes, Buzau, Targu Jiu, Caransebes, Hateg, Arges, Cluj, Bistrita, Sibiu), Národní černouhelné společnosti (Compania Nationala a Huilei) a Romgazu (prostřednictvím teplené elektrárny ve městě Iernut).

Společnost Electrica (3 dosud neprivatizované regionální distribuční společnosti - viz níže) se nemá stát součástí žádné ze dvou výše uvedených společností.

Obě společnosti měly vzniknout k 1.1.2011, nicméně zatím se tak stále nestalo.

Významným úkolem je udržení sociálních aspektů procesů, především pak rovného a bezproblémového přístupu sociálně slabších a dalších znevýhodněných skupin k energii bez toho, aby byl systém ohrožen;

Důležitým úkolem je také pokrok v oblasti energetické účinnosti v celém energetickém řetězci od výroby až po spotřebitele a podpora obnovitelným zdrojům energie.

Vláda stanovila i nástroje a opatření, která by měla vést k naplnění úkolů stanovených v energetické politice:

Realizace projektů souvisejících s propojením a diversifikací tranzitních tras, zejména projekty AGRI (zkapalněný plyn) a NABUCCO - oba projekty pro tranzit plynu z Kaspického moře do západní Evropy mj. přes Rumunsko) s napojením na Maďarsko v oblasti Arad-Szeged, na Ukrajinu v oblasti Siret-Cernauţi a na Bulharsko v oblasti Giurgiu-Ruse. Na tento projekt se vláda dívá optimisticky, ale spíše pesimisticky na plánovaný projekt ropovodu Constanca - Terst (PEOP), neboť zatím se k tomuto projektu staví poněkud laxně Itálie a Slovinsko.

Zvýšení kapacity podzemních skladů přírodního plynu pro pokrytí spotřebních špiček a pro zaručení nezávislosti na výpadcích typu "ruské" krize;

Rozvoj národního systému zásobování plynu a zajištění bezpečnosti a spolehlivosti dodávek;

Vybudování nových a modernizace stávajících výrobních jednotek v oblasti hydro;

Realizace projektu hydrocentrály s akumulací Tarniţa-Lapuşeşti;

Pokračování procesu modernizace a retechnologizace rozvodné a distribuční sítě, zvýšení stupně propojení se zeměmi EE a Černého moře (využít strategické polohy Rumunska v zóně z hlediska distribuce);

Pokračování v podpoře alternativních paliv tak, aby v roce 2010 by 33% produkce elektrické energie z alternativních zdrojů, v roce 2015 35% a v roce 2020 38%. Podíl na vnitřní spotřebě elektrické energie má tvořit v dlouhodobé perspektivě až 33%, přičemž do roku 2010 nejméně 11%;

Počítá se rovněž s podporou využití biopaliv, bioplynu a geotermální energie.

Zvýšení významu uhlí jako strategického energetického zdroje skrze modernizaci a zvýšení účinnosti stávajících a též nově budovaných výrobních kapacit;

Snížení energetické náročnosti do roku 2008 o 2,5-3% oproti roku 2001, zejména prostřednictvím nástrojů a projektů ke zvýšení energetické účinnosti, zavedením standardů energetické účinnosti v průmyslu, zemědělství, službách i soukromé spotřebě (obnova a modernizace izolace budov, systémů vytápění a osvětlení, elektrospotřebičů atd.);

Institucionální zabezpečení

Energetickou koncepci stanovuje a za energetickou politiku zodpovídá Ministerstvo hospodářství (ekonomiky) ve spolupráci s privatizační agenturou AVAS.

AVAS je v současnosti hlavním rumunským subjektem pověřeným vládou k privatizaci většiny společností ve vlastnictví státu. Dnešní podoba je dána dřívějším sloučením úřadů AVAB (měl na starost především bankovní aktiva) a APAPS (správa a privatizace národního majetku). Do jeho gesce však nedávným rozhodnutím vlády nově postupně přechází i většina firem, které dosud patřily pod OPSPI (odbor privatizace ministerstva průmyslu a obchodu Rumunska - MEC). Prezidentem AVASu je aktuálně bývalý ministr obrany Teodor Atanasiu (PNL). Hlavní metodou nabízenou AVASem je prodej akcií ve společnostech, kde je AVAS majoritním vlastníkem a dále pořádá aukce, ve kterých jsou prodávány jak vlastní výrobní kapacity tak i pozemky či vybavení.

Dohled nad trhem s elektřinou, jeho nezávislostí a transparentností, efektivním a stabilním fungováním, stanovením tarifů a ochranou spotřebitelů a investorů má na starosti nezávislý regulační úřad ANRE (Autoritatea Natională de Reglementare în Domeniul Energiei). Jeho přesnou roli a další aspekty energetického trhu postihuje Energetický zákon 318/2003. V oblasti plynu měla stejnou roli ANRGN (Autoritatea Natională de Reglementare în Domeniul Gazelor Naturale), která však byla z úsporných opatření sloučena v roce 2009 s ANRE.

Státní energetický systém, který ještě v nedávné minulosti představoval státní podnik CONEL, byl reorganizován na čtyři - dosud státní společnosti: Termoelectrica, Hidroelectrica, Transgaz a Electrica. Kromě toho ještě existuje v oblasti atomové energie rovněž státní společnost - Nuclearelectrica.

Státní komise pro nukleární činnost a kontrolu (CNCAN), která vedle kontroly upravuje a povoluje aktivity v nukleární energetice, byla podle vl. rozh. 287/1998 vyjmuta z pravomoci ministerstva vod, lesů a životního prostředí a je přímo podřízena vládě - předsedovi vlády. V lednu 1998 přijalo Rumunsko Vídeňskou konvenci z roku 1997 na ochranu obyvatelstva a kompenzaci škod vzniklých v důsledku nukleárních aktivit.

VÝROBA, DISTRIBUCE A PŘENOS ELEKTŘINY

1) Výroba

SC TERMOELECTRICA SA (tepelná energie - elektrárny a teplárny)

Základní restrukturalizace proběhla (vyčlenění 18 jednotek do veřejné správy a jedné do společnosti SC ROMPETROL). Nyní funguje 5 hlavních obchodních společností : SC ELECTOCENTRALE DEVA SA, SC ELECTROCENTRALE ROVINARI SA, SC ELECTROCENTRALE TURCENI SA, SC ELECTROCENTRALE BUCURESTI SA a SC TERMOELECTRICA SA. Každá z nich funguje nezávisle a s nezávislými cenami. SC TERMOLECTRICA má pak 12 poboček. Byla pak ještě zřízena elektrocentrála GALATI v rámci TERMOELECTRICy.

Další podrobnosti na www.termoelectrica.ro nebo www.minind.ro

SC NUCLEARELECTRICA (viz níže Jaderná energetika)

SC HIDROELECTRICA SA (viz níže Vodní energie a alternativní zdroje)

2) Přenos

Zajišťuje přenosová společnost CN TRANSELECTRICA SA. Tato společnost byla reorganizována - byly vyňaty některé údržbové činnosti a byla zřízena obchodní společnost OPCOM (byla vytvořena vládním nařízením 627/2000 jako akciová společnost plně ve vlastnictví státní CN TRANSELECTRICA a funguje jako operátor/administrátor trhu s elektrickou energií a vyhlašuje licitace na nákup a prodej elektrické energie) a další servisní jako SMART, TELETRANS atd.

3) Distribuce

Zajišťuje společnost SC ELECTRICA SA. V předchozích letech byla rozdělena na 8 regionálních distribučních a dodavatelských poboček a započal proces privatizace. Pobočky Banát, Dobrudža a Muntenia Sud získal italský ENEL. Pobočku Oltenia získal ČEZ a pobočku Moldova německý E.ON.

Privatizace zbývajících tří regionálních společností - ELECTRICA TRANSILVANIA NORD, ELECTRICA TRANSILVANIA SUD a ELECTRICA MUNTENIA NORD - je v krátkodobé perspektivě vysoce nepravděpodobná.

HLAVNÍ ZDROJE ENERGIE

Jaderná energetika

Výrobu jaderné energie představuje v Rumunsku pouze výrobní jednotka CernaVoda. Dokončeny (a v provozu) jsou dva bloky elektrárny, každý o výkonu 700 MW. JE CernaVoda provozuje státní společnost NUCLEARELECTRICA.

Jaderná energetika se v Rumunsku těší značné podpoře obyvatel i všech parlamentních politických stran. V energetické strategii pro léta 2007-2020 se objevila myšlenka výstavby dalších dvou bloků JE CernaVoda.

Za účelem realizace a provozování 3. a 4. bloku JE CernaVoda koncem srpna 2009 vznikla společnost EnergoNuclear, ve které má 51%-ní podíl státní podnik NUCLEARELECTRICA a o zbývajících 49% se dělí šest zahraničních investorů takto: ArcelorMittal (6,2%), ČEZ (9,15%), GDF SUEZ (9,15%), ENEL (9,15%), Iberdrola (6,2%) a RWE Power (9,15%). Předpokládané datum dokončení obou bloků je rok 2016. Koncem roku 2010 však ČEZ ze společnosti EnergoNuclear vystoupil a počátkem roku 2011 ho následovali další tři investoři. Rumunská vláda nyní hledá nové zájemce.

Regulací v oboru se zabývá regulační úřad CNCAN (Comisia Nationala pentru Controlul Activitatilor Nucleare), který má na starost autorizaci a monitorování v oblasti jaderných aktivit. Dalším významným subjektem je AN (Agenţia Nucleara din Romania, Agentura pro atomovou energii), který zodpovídá za technickou asistenci vládě, spolupodílí se na atomové politice a monitoruje a popularizuje nukleární aktivity v Rumunsku. Oba subjekty jsou podřízeny vládě. ANDRAD (Agenţia Naţionala pentru Deşeuri Radioactive, Státní agentura pro jaderný odpad) dohlíží na ložiska vzácných a radioaktivních prvků a řízení zásob včetně odpadu.

Plynárenství

V roce 2006 byla spotřeba plynu v RO přibližně 17.8 mld. m^3 plynu, z čehož na domácí produkci připadlo 69% a na import 31%. V roce 2008 došlo určitému snížení na 15,5 mld. m^3 a v roce 2009 odhaduje ANRE další snížení, a sice na 12 mld. m^3. Nicméně je zřejmé, že v dlouhodobém horizontu bude spotřeba plynu stoupat a závislost RO na vnějších zdrojích se bude zvyšovat.

Rumunsko proto usiluje o větší diverzifikaci dodávek a dodavatelů zemního plynu a dále o zvýšení skladovacích kapacit. Cílem je rozšířit kapacity alespoň na 2,8 mil. tun, což představuje zásobu zhruba 67,5 dne. Významná jednání o spolupráci v této oblasti vedla v průběhu roku 2009 rumunská strana s ruským Gazpromem.

V oblasti plynu je rozhodujícím prvkem státní společnost ROMGAZ, která byla v roce 1998 podle vládního rozhodnutí 891/1998 reorganizována v akciovou společnost ROMGAZ a tvořilo ji pět jednotek, tři společnosti pro těžbu a skladování plynu a dvě obchodní společnosti pro distribuci plynu. Další restrukturalizaci společnosti ROMGAZ schválila na svém mimořádném zasedání (18/4 2000) rumunská vláda. ROMGAZ s.a. se rozdělila na společnosti: TRANSGAZ (přeprava plynu), DEPOGAZ (správa zásob), EXPROGAZ (těžba a uskladnění), DISTRIGAZ NORD a DISTRIGAZ SUD (distribuce). Vlastníkem nově vytvořených společností byl stát a spravovalo je ministerstvo průmyslu a hospodářství. Strategickým cílem v této oblasti je, jak již řečeno v koncepci, vytvořit silné a stabilní zázemí pro výstavbu dostatečných kapacit jak skladovacích tak i četnějších a bezpečných tranzitních a rozvodných sítí a začlenění do evropského systému. V roce 2004 byly zprivatizovány DISTRIGAZ NORD S. A. a DISTRIGAZ SUD S. A do rukou GAZ de FRANCE (331 mil. EUR), respektive RUHRGAS (304 mil. EUR).

Stav privatizace a liberalizace trhu

Jak již řečeno, čistě privatizované/soukromé subjekty jsou pouze obě společnosti DISTRIGAZ, ostatní jsou čistě státní. Úplná liberalizace trhu nastala 1.7. 2007 pro maloodběratele (volný výběr dodavatele) a 1.1. 2007 pro velkoodběratele. S privatizací státní společnosti ROMGAZ vláda zatím nijak nespěchá s poukazem na jiné priority (infrastruktura má přednost a navíc není kam spěchat, neb je třeba, aby nabídky investorů odpovídaly významu společností). Společnost TRANSGAZ (přeprava plynu) vstoupila koncem roku 2007 s velkým úspěchem na bukurešťskou burzu cenných papírů BVB.

Snižování závislosti

Rumunsko má pochopitelně oficiálně zájem snížit závislost na dodávkách ruského plynu (dovoz představuje asi 32% vnitřní spotřeby) a k dosažení tohoto cíle vidí v tuto chvíli několik cest, zejména zvyšování skladových kapacit na dvojnásobek (ze stávajících 3,084 milionů m^3). V této oblasti bude investovat zejména ROMGAZ (zřejmě ve spolupráci s Gazpromem), ROMPETROL a PETROM/OMV.

U společnosti ROMPETROL však není zřejmé, zda její prodej kazašské společnosti KazMunaiGaz přinese snížení závislosti RO na dodávkách z Ruska.

Podpora projektu Nabucco (450 km po rumunském území - měla by zde začít působit pobočka NABUCCO GAS PIPELINE INTERNATIONAL) a plynovodu Arad - Szeged, kde rumunská strana hlásí realizaci 37 km (60%).

Ropa

Ropný průmysl tvoří páteř rumunského hospodářství a hlavním hráčem na něm je společnost PETROM, kde nadpoloviční podíl zprivatizoval rakouský OMV za zhruba 150 mil. EUR. Společnost ovládá 40% trhu s pohonnými hmotami, denně zpracovává přes 220.000 barelů ropy (2x víc než OMV), kapacita rafinerií je cca. 8 mil. tun/rok, má necelých 58.000 zaměstnanců, 145 aktivních skladovacích kapacit, tržby přes 2, mld. EUR v roce 2005 a pobočky v 6 dalších zemích. Druhým subjektem na rumunském trhu je ROMPETROL, který donedávna většinově patřil rumunskému podnikateli (Dinu Patriciu). Nicméně i tento podnik je dnes v rukou zahraničního investora a sice kazašské státní společnosti KazMunaiGaz. Dalšími společnostmi na trhu jsou MOL (koupil v roce síť čerpacích stanic Shell), LUKOIL, ARAL, AGIP a ESSO.

Investiční potřeby do roku 2009 se v oboru odhadují na nejméně 1.750 mil. EUR.

Uhlí

V Rumunsku je několik jednotek, které používají technologie na bázi zpracování uhlí. Tyto jednotky jsou již několik let v prioritách energetické koncepce vlády, ale zatím je zamýšlený proces jejich reorganizace a restrukturalizace stále posouván (viz výše poznámka k chystaným dvěma národním energetickým společnostem). Jedná se o energetický komplex TURCENI (sestávající z elektrocentrály Turceni a dolů Jilt a Dragotseti a využití železniční dopravy při přepravě), energetický komplex ROVINARI (z elektrocentrály Rovinari a dolů Rovinari) a energetický komplex CRAIOVA (elektrocentrála Craiova II a elektrocentrála Isalnita a Ruget-Secui).

Dalšími důležitými společnostmi v oboru jsou Národní lignitová společnost (Societatea Nationala a Lignitului Oltenia), Národní uhelné společnosti Petrosani (Compania Nationala a Huilei Petrosani) a Národní uhelná společnost Ploiesti (Societatea Nationala a Carbunelui Ploiesti).

Podle oficiálních zdrojů jsou zásoby černého uhlí zhruba 721 mil. tun, hnědého uhlí 65 mil. tun a lignitu 3.400 mil. tun.

Vodní energie a alternativní zdroje

V oblasti alternativních zdrojů energie, které Rumunsko podporuje a počítá s nimi ve své Energetické strategii pro léta 2007-2020, v současné době hrají prim vodní elektrárny, které pokrývají až 30% celkové spotřeby elektřiny Rumunska. Vodní energii tvoří především kapacity státní společnosti SC HIDROELECTRICA SA (vodní elektrárny). Funguje 12 hlavních poboček a celkem 326 centrál a čerpacích stanic.

Vodní elektrárny - přehled (údaje z roku 2005). Státní společnost Hidroelectrica S. A. pokrývá 97 % celkové výroby vodních elektráren. Činných je 326 jednotek s celkovou kapacitou 6335,32 MW, z toho čerpací stanice 91,5 MW a elektrárny do 10 MW 244,54 MW. Roční průměrná produkce představuje zhruba 17308 GWh. Na rok 2006 se odhaduje produkce 16300 GWh.

Od roku 2005 probíhá postupná privatizace celkem 217 malých vodních elektráren, kterých se zúčastňují i české firmy (podrobnosti ohledně aktuálních tenderů jsou na webových stránkách www.hidroelectrica.ro nebo www.minind.ro). Privatizace těchto elektráren by neměla být ovlivněna záměrem vlády na vytvoření státního energetického holdingu.

Potenciál hydroenergetiky se odhaduje na 36 TWh/rok, biomasy na cca. 7.594 tisíc TOE/rok, solárně-termálních na 1.434 tisíc TOE/rok, fotovoltické na 1.200 GWh/rok, větrné na 8 TWh/rok a geotermální zhruba 167 TOE/rok (z toho se využívá aktuálně asi 30 TOE/rok).

Na celkové výrobě se podílejí zejména tyto vodní elektrárny:

Ramnicu Valcea - 1 550 MW

Portile de Fier - 1 320

Bistrita - 635,51

Cluj - 592,0

Curtea de Arges - 520,06

Hateg - 487,47

Sebes - 346,25

Targu Jiu - 192,85

Caransebes - 148,26

Buzau - 76,95

Rumunsko ve svých plánech počítá také s geotermální energií či biomasou. Státní společnost Electrica ve spolupráci s rakouskou firmou Warmebetriebe hodlá investovat 400 mil. Euro do výstavby několika elektráren na biomasu o celkovém plánovaném instalovaném výkonu 200 MW. Pozornost investorů v RO však nejvíce přitahují větrné elektrárny. Zvláště oblast Dobrudža v JV RO má v tomto směru nejpříhodnější podmínky a proto většina investic směřuje právě tam.

Podle údajů společnosti Transelectrica bylo k 21.9.2009 podepsáno 64 smluv výrobců s distributory, přičemž celkový instalovaný výkon (dojde-li k realizaci všech těchto projektů) má dosáhnout 1500 MW. V současnosti je údajně instalovaný výkon pouze 11 MW. Plánů je však daleko více. Transelectrica udává až 20.000 MW, což závratným způsobem přesahuje možnosti sítě. Realizovat se určitě bude nepoměrně menší část projektů.

V srpnu 2008 ohlásil ČEZ, že zakoupil projekt na stavbu větrných elektráren, který může dosáhnout až hodnoty 1,1 mld. Euro. V první fázi půjde o instalovaný výkon 345 MW a po dokončení druhé fáze o 600 MW. Jde o největší projekt tohoto druhu v Evropě. Uvedení první části do provozu proběhlo v červnu 2010 s tím, že postupně se zapojovaly další turbíny. Druhá část projektu (celkem 101 turbín) zatím (březen 2011) nebyla z důvodu obstrukcí místní a župních úřadů zahájena.

Co se týče podpory alternativních zdrojů energie ze strany státu, v Rumunsku existuje systém pobídek ve formě "zelených certifikátů", které mají za úkol motivovat a rozšiřovat zelenou energii. V tomto systému dodavatel povinně odkupuje certifikační kvóty proporčně s objemem prodané elektrické energie spotřebitelům. Pro rok 2006 byla stanovena kvóta 2,2%, na rok 2007 3,74%, na 2008 5,26%, na 2009 6,78% a od roku 2010 a dále min. 8,4%. Dalším krokem má být zavedení bio-paliv a dalších obnovitelných alternativ na trhu s PHM od roku 2007 v objemu minimálně 2% všech spotřebovaných PHM na vnitřním trhu. Do roku 2011 to pak má být alespoň 5,75%. Průvodce pro producenty zelené energie v angličtině, který podá základní přehled, lze nalézt na stránkách rumunského regulačního úřadu ANRE http://www.anre.ro/documente.php?id=394 Další detaily k obchodování se zelenými certifikáty viz stránky operátora trhu s elektřinou OPCOM v angličtině - http://www.opcom.ro/portal/content.aspx?item=1977&lang=EN&filterID=20

Podpora alternativních zdrojů energie v Rumunsku je všakpředmětem kritikyjak investorů, tak mezinárodních institucí. V listopadu roku 2008 vstoupil v účinnost zákon č.220/2008. K tomu však nebyly vydány prováděcí předpisy, což v zásadě znemožňuje jeho aplikaci. Tyto předpisy měl vydat regulátor ANRE. Navíc je samotný zákon podle kritiků plný chyb a bylo třeba ho novelizovat. To se stalo v roce 2010 (zákon č. 139/2010). Bohužel Evropská komise zatím neschválila nové schéma podpory. Nejdříve ho lze předpokládat v červnu 2011.

Petrochemie

V roce 2004 byla ukončena privatizace petrochemického gigantu PETROM do rukou rakouské OMV, přičemž hodnota transakce je celkem 1,5 mld. EUR. Hlavním konkurentem OMV je ROMPETROL (ve vlastnictví kazašské státní společnosti KazMunaiGaz) s podílem zhruba 20% a pak je MOL, který nedávno koupil síť 56 čerpacích stanic od SHELL (z trhu odstupující). Mnohem menší podíly pak mají ARAL, AGIP, ESSO, LUKOIL a několik domácích nezávislých.

Pozn. Současný stav mnoha rumunských energetických komplexů vyžaduje masivní investice v řádech mnoha milionů Euro, neboť Rumunsko se při vstupu do EU byť s určitým odkladem zavázalo splnit evropské environmentální normy a tyto komplexy je zdaleka nesplňují (tzn. reálně hrozí jejich uzavření).

Účast českých firem v rumunské energetice

V energetickém sektoru působí v Rumunsku s většími či menšími úspěchy celá řada českých firem. Jako hlavní úspěch je nutné zmínit úspěšně završenou privatizaci, tedy převzetí 51% podílu distribuční společnosti ELECTRICA OLTENIA českou firmou ČEZ. Završila se tak dosud největší akvizice České republiky v Rumunsku. Společnost ČEZ zaplatila celkem cca. 165 mil. EUR. V roce 2007 proběhlo v souladu s unijní legislativou rozdělení společnosti (tzv. unbundling). V průběhu roku 2009 dokoupil ČEZ zbývající podíly a stal se stoprocentním vlastníkem skupiny společností ČEZ v Rumunsku.

Touto akvizicí se ČEZ stává jedním z hlavních hráčů nejen v regionu JVE, ale i celé Evropy. Tento fakt dokládá snaha vlastní výrobní jednotky. V srpnu 2008 ohlásil ČEZ odkoupení projektu na stavbu větrných elektráren, který může dosáhnout až hodnoty 1,1 mld. Euro (viz výše). ČEZ také koncem roku 2010 koupil společnost provozující 4 malé vodní elektrárny. Také v září 2008 zvítězil nad Gaz de France v soutěži o renovaci a modernizaci tepelné elektrárny Galati (za tím účelem vznikne společný podnik s vlastníkem Galati, státní společností Termoelectrica). ČEZ však nakonec z projektu ustoupil. Ze strategických důvodu se ČEZ stáhl i s projektu realizace 3.a 4. bloku JE CernaVoda (viz výše).

Další významným investorem (tentokrát v oblasti distribuce plynu) je společnost PPF Investments, která v roce 2007 koupila většinový podíl ve společnosti Gaz Sud.

Mezi další české podniky, usilující o místo na slunci v Rumunsku, například v rámci plánovaných generálních rekonstrukcí či dílčích zakázek v rámci obnovy tepláren Bukurešť jih a Bukurešť západ a dalších rekonstrukcí elektráren v Doicesti, Dragi, Govoře, kaskádě malých hydroelektráren na řece Olt apod., můžeme zmínit zejména tyto firmy: Škoda Plzeň, Škoda Trading, Modřanská Potrubní, První brněnská strojírna (PBS), Newton Stock Investment, ProEnergo, ČKD Blansko, ČKD Blansko Engineering, Inekon Power, Škodaexport, Cink, Hydroprojekt, Hydropol a další.

I přes pomoc, kterou se ZÚ ČR v Rumunsku a CzechTrade snažili poskytovat v rámci svých vymezených možností, je nutné říci, že úspěch potenciální české účasti na těchto projektech a získávání zakázek v energetice vůbec, výrazně závisí i na ochotě aktivně se osobně v Rumunsku angažovat, nejlépe založit zastoupení v Rumunsku a vyhledat strategického partnera. Pro rychlou a hlavně účinnou spolupráci s kompetentními místními orgány je to prakticky nezbytné. Možností pro dosažení úspěchu při těchto větších zakázkách je pak, jako v celém regionu, samozřejmě vytváření konsorcií s místními firmami, které o toto velmi stojí, nutností pak ochota ke spolupráci tuzemských bank a Egapu při zajištění financování projektů.

ZDROJ:Businessinfo.cz