Ložiska surovin a energetika KLDR

Ekonomická praxe pod ideologií čučche a songun (politická a ekonomická nezávislost, spoléhání na vlastní know-how a zdroje, upřednostňování obrany země před vším ostatním) minimalizovala zahraničně-obchodní vztahy s dopadem na těžký průmysl, který režim KLDR tradičně považuje za klíčový. Těžký průmysl byl upřednostňován po většinu období od ukončení Korejské války, jelikož je paralelně spjat s domácím zbrojním průmyslem. Uplatňování ideologie songun dává nejvyšší prioritu armádě nad ostatními složkami státu. Politika upřednostňování armády je implementována na základě definice, že "země je silná v ideologii a ekonomice, jen pokud je silná vojensky". Na tomto základě je často kapacita průmyslu orientována na vojenskou produkci, která někdy dokonce splývá s civilní výrobou.

Těžební průmysl je pro KLDR významný ekonomický sektor, který v důsledku implementace sankcí RB OSN nabývá důležitého exportního významu, jelikož pro režim je stále více obtížné provádět ilegální prodeje zbraní do třetích zemí a hledá nové možnosti exportních odvětví. Podle jihokorejské KMPC (Korea Mining Promotional Corporation) je pro KLDR prioritou těžba železa a uhlí, jejíž tradice má kořeny v řízení státu od 70. let. Nevyužitá ložiska minerálů jsou podle odhadů až 30krát větší než v KR s tím, že až 200 druhů těchto minerálů (nikoliv koncentrátů) má ekonomickou hodnotu. Země tedy vinou zaostalosti způsobené politickým a ekonomickým systémem není schopna využívat přírodní zdroje, kterými disponuje.

Těžební sektor KLDR se podílel v roce 2010 na tvorbě HDP 14,4% (v KR naproti tomu pouze 0,2%). Nicméně celé odvětví je postiženo nevhodným centrálním plánováním, nedostatkem moderních technologií a vybavení, stejně jako výpadky v dodávkách energií. Z těchto důvodů KLDR potřebuje renovovat/přebudovat produkční kapacitu prostřednictvím odpovídajících technologií a vybavení, jelikož úpadek sektoru je patrný v posledních dvou dekádách. Vedení KLDR proto od roku 1997 povolilo některým investorům vstoupit do těžebního průmyslu se spoluúčastí ve vybraných projektech, ale výsledky spolupráce s místní administrativou nejsou v mnoha případech uspokojivé. Vláda KLDR v současnosti prohlašuje, že plánuje pokračovat v konsolidaci těžkého průmyslu, ale zároveň dynamicky rozvíjet lehký průmysl (aby tak naplnila svou proklamaci, že se ze všech sil bude snažit o zlepšení životní úrovně obyvatel v souvislosti s dobudováním silné a prosperující společnosti v roce 2012). Je zřejmé, že bez masivních zahraničních investic nedokáže z těchto proklamovaných cílů naplnit ani jeden a proto dochází k postupným novelizacím investičního zákona. Nicméně investiční prostředí ani tak neposkytuje dostatečnou záruku a z tohoto důvodu se zatím režimu KLDR nedaří zajistit vstup zahraničních investorů v rozsahu, který by si přál. Ideologická svázanost ekonomiky i právního prostředí jde tvrdě proti těmto cílům a potřebám.

Na základě studií jihokorejského KEEI (Korea Energy Economics Institute) by pro KLDR bylo nejvýnosnější těžit horniny ve spolupráci s KR. Tomuto však brání téměř nepřekonatelné politicko-sociální překážky, které se stále prohubují. Minimální překážky jsou naopak v případě ČLR která má stejnou komparativní výhodu (transport na pouze menší vzdálenosti) s ohledem na teritoriální blízkost. KLDR patrně disponuje významnými ložisky následujících minerálů: zlato, stříbro, olovo, zinek, wolfram, měď (a některé nekovové horniny). Ani v tomto případě nelze ale mluvit o zásadním nárůstu, čínský kapitál přitéká v omezené míře.

Navzdory režimní ideologii soběstačnosti - čučche je KLDR ve skutečnosti závislá na některých dovážených energetických vstupech (především doprava) a komponentech pro energetický sektor. Chronické výpadky dodávek elektřiny postihují zpětně produkci a transport uhlí používaného v tepelných elektrárnách. Navíc je výrazně zaostalá je přenosová elektrická soustava, kde ztráty podle některých odhadů mohou činit až 30%. Mnohá doporučení ze zahraničí poukazují, že modernizace stávající infrastruktury by byla mnohem cenově efektivnější než zatím probíhající extenzivní a drahá výstavba nových děl. Značné rezervy jsou také v neexistující izolaci či zateplení domů, které by dokázalo ušetřit energii a zlepšit kvalitu života v domácnostech i veřejném sektoru.

V posledních několika letech bylo vybudováno přibližně 250 malých a středních hydroelektráren, ale podle některých odborníků je zapotřebí mnoho investic pro zvýšení jejich efektivity a získání lepších technologií. Jedno z doporučení bylo vyměnit domácí turbíny za příčně průtokové turbíny či turbíny typu Pelton, které se ukázaly být cenově efektivní a snadno vyrobitelné v dalších méně rozvinutých zemích. Výzvou jsou také nevyčištěné sedimenty v přehradních nádržích, které dále snižují výkon a produkci hydroelektráren.

Výrobní kapacita elektráren je odhadována na 7550 MW, skutečný disponibilní výkon je však mnohem nižší. Podle EIA (U.S. Energy Information Administration) byl v roce 2008 využitelný výkon dokonce pouze 2252 MW, přičemž efektivní výkon kvůli ztrátám činil 1885 MW. Nelze ověřit, kde je pravda, možná někde uprostřed.. Vedle nedostatečné údržby výrobní základny elektrické energie je zátěží také zastaralá přenosová soustava, která nedovoluje efektivně přenos na větší vzdálenosti. Elektrická rozvodná síť trpí častými a dlouhými výpadky a značným podpětím (ve dvou fázích běžně 170V, ve třech 320V). Podle odhadů by modernizace rozvodné sítě vyžadovala 3 až 5 mld USD, což je pro hospodářství KLDR za současného stavu zcela neuskutečnitelné.

Samostatnou kapitolou jsou paliva pro transport. KLDR je v podstatě závislá na dodávkách paliv z ČLR, která údajně poskytuje ročně okolo 500 tis. tun nezpracované ropy přes krátké přeshraniční potrubí do chemického závodu Bonghwa (rafinérie na severozápadním pobřeží v blízkosti města Sinuiju). Nemáme údaje o tom, kolik z těchto paliv je KLDR hrazeno a kolik je případnou pomocí zdarma. Ani jedna strana tyto skutečnosti nesděluje.

Projekt plynovodu z RF do KR, kde by KLDR měla figurovat jako tranzitní země, byl v roce 2011 oživen a projednáván na vysoké úrovni mezi Kim čong-ilem a prezidentem RF D. Medveděvem. Firma Gazprom vstoupila do jednání razantně, poskytla vlastní potravinovou pomoc KLDR, ale i přes politickou podporu vedení RF bude případná realizace projektu velkou výzvou, především z politického hlediska a z důvodu nespolehlivosti režimu KLDR při dodržování vážných mezinárodních závazků, která je ale pro takový projekt klíčová.

ZDROJ:Businessinfo.cz, uparveno