Úloha a podíl uhlí v energetickém mixu

Ačkoliv se v poslední době diskutovaly těžební limity jako zcela zásadní záležitost české energetiky, ukázalo se, že zdaleka nejsou nejpalčivějším problémem.

Uhlí je naší zásadní strategickou surovinou, která do značné míry podporuje naši energetickou nezávislost, pozvedá hrubý domácí produkt, ale také znečišťuje naše ovzduší. Je doslova pilířem výroby elektrické energie i tepla v ČR. V obou těchto oblastech má v současné době zhruba 60% podíl.

Není tedy divu, že spotřeba této komodity dosáhla obrovských rozměrů, elektrárny se přetahují s teplárnami a zásoby se tenčí. Bohužel se však ukazuje se, že otázka limitů těžby hnědého uhlí není nejpodstatnějším základem tohoto problému. Tím je fakt, jak se k této surovině a vůči jejím zásobám chovají mnozí (je však potřeba uvést, že ne všichni) z těch, kteří uhlí přeměňují na elektřinu a teplo.

To však není problém jen firem a domácností, kteří k němu nepřistupují s péčí dobrého hospodáře, ale je to také problém státu, vlastníka nerostného bohatství. Ten buď nemá dostupné nástroje na to, aby si šetrné nakládání s uhlím vynutil, nebo je nevyužívá.

Z tohoto zjištění vzešlo doporučení nezávislé energetické komise nepodporovat, nebo dokonce penalizovat pomocí ekonomických nástrojů zastaralé a málo účinné způsoby využívání hnědého, a konec konců i černého uhlí.

Debata o prolomení těžebních limitů se tak komisi jeví jako irelevantní až do doby, kdy s vytěženým uhlím přestaneme marnotratně plýtvat a budeme využívat moderní a vysoce účinné technologie spalování.

Komise navíc postrádá řadu dat nezbytných pro sestavení prognózy. Na dané téma totiž dosud neproběhla adekvátní odborná diskuse. Nezmapovanou oblastí zůstávají například dopady těžby na zdraví obyvatelstva.

Komise také připomíná, že uhlí je navzdory ekologickým konsekvencím těžby pro Českou republiku nenahraditelnou surovinou.

Podíl uhlí v energetice je nutné snižovat, protože docházejí zásoby a pochopitelně také z ekologického hlediska. To pochopitelně nelze učinit skokově a bez náhrady vhodnými, účinnějšími, ekologičtějšími a pokud možno také na výrobu levnějšími zdroji.

Vhodnou náhradou uhlí v oblasti výroby elektřiny se z hlediska objemu jeví především jaderná energie a v menší míře také plyn či obnovitelné zdroje. V oblasti výroby tepla by se pak plyn a OZE mohly podílet větší měrou. Neměli bychom však zapomínat ani na to, že mnoho nevyužité energie se nachází a přibývá na skládkách odpadu, a je tedy nebytné přestat plýtvat i v této oblasti.

Postupnými kroky bychom v reálném výhledu chystané koncepce mohli snížit podíl uhlí na energetickém mixu až ke zhruba 20 %, a zajistit tak možnosti jeho využívání tam, kde je uhlí zatím nezbytné, ještě na mnoho let.

Názor MPO: Úloha jádra v českém mixu

Jednou z komparativních výhod české elektroenergetiky je skutečnost, že naprostá většina elektrické energie je vyráběna z domácích zdrojů nebo zdrojů, pro něž máme vstupní surovinu. Mezi domácí zdroje patří také hnědé uhlí, jehož současný podíl na výrobě jak elektřiny, tak tepla, je velmi významný. Přesto bude do budoucna podíl hnědého uhlí v českém energetickém mixu postupně klesat a bude nahrazován jak bezemisními zdroji jadernými, tak zdroji obnovitelnými v těch případech, kdy bude taková náhrada efektivní.

Názor MPO: Těžební limity

Česká republika disponuje významnými zásobami hnědého a černého uhlí. V obou případech se jedná o strategickou surovinu. Hnědé uhlí se kromě výroby elektřiny využívá v teplárenství, černé uhlí je z menší části využíváno k výrobě elektrické energie, podstatnější část však tvoří nepostradatelný vstup pro hutnický a metalurgický průmysl, ale i mnoho dalších průmyslových odvětví. Zásoby v těžených ložiskách, tedy disponibilní zásoby, je třeba využívat s maximální efektivností a hospodárností. Zásoby na dosud nevyužívaných ložiskách je nezbytné chránit jako surovinovou rezervu státu a nedopustit znemožnění nebo ztížení jejich eventuálního využití v budoucnu.

AUTOR: Hana Kovářová