Jak připravit energetickou koncepci s dlouhodobým výhledem

V tržním prostředí nelze přesně naplánovat budoucí stav energetiky na desítky let dopředu. Nebylo to možné ani v minulosti. Představme si například, že bychom v roce 1980 plánovali rok 2010. O řadě změn se nám tenkrát ani nezdálo v dobrém, ani ve zlém. Nejserióznější je tudíž konstatovat, že energetické potřeby České republiky za 20 až 30 let nejsou v detailu známy. Předpokládáme, že budou podobné dnešním.

Existují dva filozofické tábory: jeden tvrdí, že bude spotřeba energie narůstat, protože dnes narůstá spolu s tvorbou HDP, druhý naopak věří na osvícený vývoj společnosti a velký potenciál úspor při výrobě a spotřebě energie. Tím vzniká velké množství "zaručených" scénářů, s velmi omezenou pravděpodobností, že se společnost bude vyvíjet zrovna jedním žádaným směrem. Mnohé scénáře vznikají také na podnět zájmových kruhů a "vítězství" toho či onoho řešení je již předem zadáno.

Scénáře samy o sobě jsou užitečné, ale měla by se na nich testovat schopnost systému vyrovnat se zvýšenými i sníženými potřebami, případně s nedostatkem nebo vysokou cenou jedné primární suroviny v průběhu sledovaného období. Počítat s jistotou, že bude za dvě až tři desetiletí spotřeba energie dvojnásobná nebo poloviční, v současnosti nedává smysl.

Ke zvýšením a snížením může docházet z nejrůznějších příčin: renesance průmyslu, odchod průmyslu, nové technologie apod. Výsledný scénář je kombinací těchto faktorů, které většinou nelze předpovědět ani jednotlivě.

Pokrytí této obtížně odhadnutelné budoucí energetické potřeby primárními energetickými surovinami závisí na řadě faktorů, které nám dnes nejsou známy: nové technologie, nová naleziště, cenový vývoj, ale i legislativní změny, které v současnosti jedna řešení zvýhodňují a druhá naopak penalizují.

Harmonický mix

Nelze s jistotou a seriózně prohlásit, že taková opatření budou za 30 let. Je však možné uvažovat, že se v budoucnu budou uplatňovat všechna reálná a rozumná řešení a nové technologie.

Nezávislá energetická komise (NEK II) proto doporučila rozvíjet "harmonický energetický mix", tedy takový, na kterém se uplatní všechna reálná řešení. Takové doporučení, bude-li státní politikou přijato, znamená "zelenou" pro všechny podnikatele, kteří chtějí poctivě investovat a nové technologie budovat a přinášet.

Každá technologie má svá pro a proti: některá je vhodná pro celoroční provoz, jiná pouze pro zimní vytápění, některý zdroj se hodí více do městských aglomerací, jiný potřebuje volné prostranství.

Rovněž tak více primárních surovin je výhodou. Kdyby jedna z nich v budoucnu nebyla nebo ji někdo chtěl využít k cenovému nebo politickému vydírání naší země, zastoupí ji jiné.

Obnova "velkých" zdrojů a "velkých soustav" by se obtížně rodila i jako produkt nezdeformovaného tržního prostředí, natož v prostředí dnešním. Je nutno tato rozhodnutí ponechat jako "politická" (nikoli stranická, ale nadstranická), dlouhodobá, v národním konsensu a v souvztažnosti s okolním děním především v technické části oboru.

Němci sice dnes brojí proti Temelínu, ale pokud budou chtít dále posílat energii přes naše území, neobejde se to jak bez posílení soustav, tak bez stabilního zdroje "na půli cesty", což je skutečnost dnes málo vyzdvihovaná. Ideologická závislost bez respektování technické reality není dobrým řešením.

Takto "plánovitá" obnova by se měla týkat "větší poloviny", možná dvou třetin naši energetiky. Nejde sice o princip tržní, ale ani dotace OZE a emisní povolenky nejsou produkty trhu. A když už takové přerozdělování existuje, je třeba dbát na to, aby byly použity na vhodné účely. V soukromém nebo i státním rozpočtu tedy nikoliv bez nutné obnovy energetiky.

U těchto prvků známe některé jejich vlastnosti, technologie se však rapidně vyvíjejí a za 5 až 10 let může být na jiné úrovni. Proto je třeba systém budovat jako "otevřený", a to nejen technicky, ale i legislativně, s možností akceptovat nové změny a naopak se bránit prvkům nežádoucím, které nás potkaly již ve fotovoltaice.

Vzniklá situace nebyla výsledkem ani technologickým, ani důsledkem politiky EU samotné, šlo o chybnou národní implementaci s nevhodnými ekonomickými důsledky. Příčiny této situace nejsou předmětem této úvahy, situace je hodnocena jako příklad chybného systémového kroku.

Na druhou stranu dlužno poznamenat, že pokud se v České republice tvrdí, že by jiné řešení již nebylo možné, protože by hrozily soudní žaloby, je třeba srovnat situaci se sousedním státem, kde uzavřeli celé existující energetické odvětví, nikoli jen plány investorů, a nikdo se nesoudí. Ve dvojí Evropě asi nežijeme.

Prostor pro budoucnost

Stát musí dbát na to, aby některá energetická disciplína nebyla diskriminována, nebo naopak podporována takovým způsobem, že by vznikaly ekonomické nebo i ekologické škody. Defolianty použité pod některými slunečními elektrárnami nebo sázení kukuřicových monokultur na erozních svazích ničí takzvaně "zelenou" energií životní prostředí a jde o možné škody na mnoha českých lokalitách.

Na otázku "Co se stane, když budou za 5 nebo 10 let obnovitelné zdroje samy cenově konkurenceschopné" pak existuje jednoduchá odpověď. Kapacitu na pokrytí 100% spotřeby těmito zdroji v následujících letech Česká republika nemá. Pokud se dostaví Temelín, vyrobí pouze polovinu elektřiny, a tak se v budoucnu, především v infrastruktuře, stanou obnovitelné zdroje přirozenými konkurenty fosilních paliv.

Lidé budou namísto uhlí a plynu topit a svítit obnovitelnou energií. Současným cílem je připravit energetické soustavy na to, aby vzniklý stav nebyl blokován technickou nemožností takové energetické hospodářství uřídit.

To si vyžádá nový výzkum podobně jako v jiných evropských zemích. Stabilita soustav je důležitá a část spotřeby, ale i výroby se v takových nových podmínkách chová jinak, než jsme zvyklí.

Je nutno mít na zřeteli také mezinárodní, evropský charakter propojených soustav i možnou mezinárodní kooperaci při zvyšování podílu obnovitelné energie v Evropě. Pokud například v Německu vyrobí více energie větrné na břehu moře, v Rakousku více energie vodní v Alpách a ČR bude schopna tuto energii přenášet a stabilizovat ve středu Evropy, vyrobíme společně možná více než 20 % obnovitelné energie, přestože některé zdroje budou u sousedů, kde mají výhodnější podmínky, a my se zúčastníme technickým řešením celé této spolupráce. Taková spolupráce může být příkladem, proč jsme do Evropy vstupovali.

AUTOR: Hynek Beran
tajemník Nezávislé energetické komise II

Technicky i legislativně otevřený systém

Velká příležitost je naopak ve zbytku energetického systému, který se bude měnit a potřebuje pravidla. V budoucích třech dekádách budou narůstat především tyto entity: -- "Samovýroba" energie moderními technologiemi, menší zdroje energie všeho druhu, jejich integrace do inteligentních systémů. -- Možnost akumulace energie, částečná integrace s dopravou. -- Rozvoj infrastrukturních systémů na všech úrovních: obnovitelné zdroje energie, menší kogenerace, mikroturbíny, infrastrukturní energetika, ale také obnova závodní energetiky v průmyslových areálech.