Česko-německý blackout čili o napětí v drátech i jinde

Němci teprve nyní zjišťují, co všechno jim přinese odchod od jaderné elektřiny. A diví se i Češi.

Pokud bude Česku hrozit kolaps elektrické přenosové soustavy kvůli náhlému přílivu elektřiny z německých větrných elektráren, má od 17. října tohoto roku firma spravující české dráty ČEPS od vlády povoleno Česko odstřihnout od středoevropské sítě.

"Máme v takové situaci na výběr: blackout s námi, nebo bez nás, i když by to v druhém případě způsobilo rozsáhlé škody," řekl Václav Bartuška, český velvyslanec pro energetickou bezpečnost, na víkendové konferenci Česko-německého diskusního fóra, která se věnovala právě energetice. Němci si kvůli tomu, že mají málo vlastních sítí, přes Česko posílají proud ze severních obnovitelných zdrojů do jižních průmyslových center.

A to je jen jedna z otázek, která se v Ostravě příznačně v budově bývalého plynojemu vítkovických železáren diskutovala. K překvapení českých účastníků patřilo, jak neskončená je vnitroněmecká diskuse o Energiewende, tedy energetickém obratu, který vláda kancléřky Angely Merkelové vyhlásila loni po havárii ve Fukušimě.

Německo chce do roku 2050 mít 80 procent energie z obnovitelných zdrojů. Nyní je jejich podíl 25 procent a další rozvoj, do kterého se Německo navezlo samo rozhodnutím odstavit do roku 2022 všechny jaderné elektrárny, naráží na technologické či finanční limity: kdo a jak zafinancuje rozvoj chytrých sítí a záložních kapacit, které jsou potřeba vybudovat kvůli nestabilitě dodávek z obnovitelných zdrojů; kdo, kdy a za co vyvine skladovací kapacity elektřiny.

Před dvěma týdny opět vyskočila cena elektřiny kvůli podpoře obnovitelných zdrojů. Čechy by tohle všechno mělo zajímat, protože od německých cen elektřiny se odvíjejí i ty české.

Německý konsenzus skončit s jádrem je silný politicky i společensky. Ale teprve nyní začínají vycházet najevo různé souvislosti, na které v Ostravě upozornil třeba konzervativní poslanec Arnold Vaatz, jenž je se svými názory osamocen nejen v Německu, ale i ve vlastní straně. A vysloužil si tvrdé útoky hlavně ze strany zelených, kteří jsou v česko-německém diskusním fóru zastoupeni nepoměrně více než v parlamentech obou zemí.

"Ministr životního prostředí Altmaier přirovnal Energiewende k americké cestě na Měsíc. Ale z Měsíce se přivezlo jen pár kamenů, cestovalo pár lidí, nikoli celý národ. Musíme si dát pozor, abychom nenasedli do Apolla 13," řekl Vaatz. Jeho vystoupení vyznělo tak, že celé Německo energeticky skočilo z letadla a teprve poté začalo vynalézat padák.

Další němečtí účastníci se sice snažili "špatný" dojem z Energiewende vylepšit, takže se mnohem méně diskutovalo o českém jádru a jeho vztahu k Německu. Německá veřejnost si jen zvolna uvědomuje rozsah bezjaderného rozhodnutí a jeho časový rámec, který se bude týkat nejméně dvou následujících generací. Čas je potřebný nejen k vývoji nových technologií, ale třeba i k získání stavebního povolení na koridory pro nové sítě. V Evropě se totiž plánují a schvalují dlouho (v Německu deset let) - aby se pak často zjistilo, že na ně nejsou peníze.

Není proto klišé napsat, že nám energetika přinese v česko-německých vztazích ještě hodně zajímavých témat. Evropské řešení energetických otázek ve střední Evropě účastníci vyloučili jako nyní nerealistické. A až zlověstně zněla následující slova německého zmocněnce pro otázky energie Stephana Auera: "Rusko je a bude hlavním energetickým partnerem Německa. Cokoli v energetice děláme, musíme to udělat s Ruskem, nikoli bez něho."

AUTOR: Martin Ehl
Autor je vedoucí redaktor zahraniční rubriky HN