Ministerstvo chce solárníky zastrašit právním týmem snů

Pomalu se blíží začátek října, kdy prvním solárním investorům vyprší šestiměsíční "čekací lhůta" a budou moci po Česku požadovat náhradu za investice zdaněné v souvislosti se solárním boomem. Podle Martina Hrodka, partnera advokátní kanceláře Baker & McKenzie, by investoři proti státu mohli chtít postupovat společně, je ale dost možné, že jim to soud neumožní a investoři povedou mnoho malých arbitráží, jejichž výsledky se budou lišit. Navzdory zkušenostem s arbitrážemi se Hrodek rozhodl do tohoto byznysu nepouštět - nezastupuje tak nyní ani investory do solárních elektráren, ani stát.

HN: Jaké budou hlavní argumenty státu a investorů ve sporu o solární elektrárny? Dá se prohlásit, že by byly některé argumenty slabší?

Stát bude argumentovat, že jde o změnu daní a on má tuto pravomoc. Navíc bude tvrdit, že tato změna byla předvídatelná. Investoři budou říkat, že byli překvapeni a že podpora solárních elektráren je trend podporovaný Evropskou unií. Budou tvrdit, že se spoléhali, že podpora je zaručená a že neměla být měněna, protože je to v rozporu s trendem ekologizace a využívání obnovitelných zdrojů. Navíc mohou tvrdit, že výše podpory vedla ke zvýšení ceny projektů, protože byly dražší třeba pozemky, a nelze se dívat pouze na cenu solárních panelů, která klesla. Podobná situace vznikla i ve Španělsku. Hodnotit šance obou stran v Česku si netroufnu, jsou srovnatelné a lze obtížně očekávat, zda investoři uspějí. Jejich argumenty jsou ale opodstatněné.

HN: Už nyní se tvoří skupiny investorů, kteří chtějí proti Česku postupovat společně. Je vytváření takových seskupení možné?

Ta otázka je velice sporná. Existují pouze dvě rozhodnutí ze světa, která to teoreticky upravují. Jedno se týkalo majitelů farem v Zimbabwe, kterým byl vyvlastněn majetek. V druhém si stěžovaly dvě americké společnosti proti Argentině. Podle obou rozhodnutí investoři mohou postupovat společně, ale jen tehdy, když se jejich nárok opírá o stejnou smlouvu o ochraně investic.

HN: Pro rozhodčí soud, který bude žaloby investorů posuzovat, ale nebudou tato rozhodnutí závazná. Co se stane, když skupinové žaloby neumožní?

Pokud rozhodčí soud společný postup investorů zamítne a řekne, že jde o samostatné nároky, tak místo třeba jedné arbitráže o deseti nárocích bude vedeno proti Česku deset arbitráží o deseti nárocích. Pro žalovaného může být strategické takto řízení rozdrobit.

HN: Jaké praktické důsledky by mělo vedení několika řízení?

Znamenalo by to větší náklady. Celé řízení by se také protáhlo. Pokud by se navíc rozhodovalo odděleně, tak by hrozilo, že dojde k odlišným rozhodnutím u různých investorů. Kdyby se rozhodovalo najednou, byla by větší šance, že soud o nárocích investorů rozhodne shodně. I to ale hodně závisí na tom, kdy investice byla učiněna nebo jaká byla pozice státu v době investice.

HN: Dá se říci, že každý z investorů pocházející z odlišného státu se bude řídit jinou smlouvou o ochraně investic. Jsou některé z nich pro investory výhodnější?

Obecně platí, že smlouvy přijaté dříve jsou pro investory výhodnější než ty, které byly přijaty později. Nejpodstatnější je ale zjistit, zda je ve smlouvě obsažena takzvaná doložka nejvyšších výhod. Ta umožňuje zahraničnímu investorovi řídit se třeba v Česku takovým režimem, který je pro něj nejvýhodnější a který vyplývá z jakékoliv později uzavřené smlouvy o ochraně investic mezi Českem a klidně i jiným státem, než je domovský stát investora. Tyto doložky jsou poměrně časté.

HN: Investiční spory často vedou velké národní nebo mezinárodními kanceláře, protože ty menší k tomu nemají dostatečné zázemí a zkušenosti. Od jaké částky se investorovi vyplatí vůbec investiční spor vést?

Je třeba porovnat výši nároku s výší poplatků, které si kanceláře účtují. Navíc musíte počítat i s ne­úspěchem, kdy obvykle zaplatíte náklady řízení. Někdy se ale vyplatí si i na menší spor vzít renomovanou advokátní kancelář, protože rozhodnutí může mít precedenční povahu.

HN: První rozhodnutý spor tak má velký potenciál ovlivnit další řízení. Jak se dá se tohoto potenciálu využít?

Určitě se dá očekávat, že když jedno řízení skončí dříve než druhé, například kladně pro investora, tak ten investor, jehož řízení ještě neskončilo, bude jistě odkazovat na toto rozhodnutí a použije ho i ve svém řízení.

HN: Nedávalo by potom smysl, aby jednotliví investoři na prvních případech spolupracovali napříč řízeními a kancelářemi? Pokud by vedla první řízení nějaká malá a nezkušená kancelář, tak by to mohlo pro všechny investory skončit katastrofálně...

Je to asi logický postup. Záleží ale na investorech, zda by byli schopni a ochotni se dohodnout. Dávalo by ale smysl, aby spolupracovali, sdíleli argumenty a připravili si společnou pozici.

HN: Radek Šnábl, poradce ministra financí, chystá na obranu Česka svůj mezinárodní "tým snů". Jeho součástí má být Karolína Horáková z kanceláře Weil, Gotshal & Manges nebo Stephen Anway ze Squire, Sanders & Dempsey. Může tento plán efektivně fungovat?

Asi je lepší vytvořit mezinárodní tým z jedné kanceláře, protože tito lidé spolupracují daleko častěji než tým vytvořený pro jednu příležitost z kanceláří, které si navíc konkurují. Je to velmi neobvyklé a neslyšel jsem o podobném případě. To ale neznamená, že to nemůže fungovat.

HN: Podat oznámení na ministerstvo jednotlivé investory prakticky nic nestojí. Myslíte si ale, že skutečně zahájí i investiční arbitráže, které je mohou stát obrovské částky i v porovnání s hodnotou jejich investic?

Těžko říct, bude záležet na tom, jak se dají investoři a jejich prostředky dohromady. Ministerstvo očividně jedná tak, aby investory odradilo tím, že prohlašuje, jak silný bude mít právní tým.

DOLOŽKA NEJVYŠŠÍCH VÝHOD
Umožňuje zahraničnímu investorovi řídit se v ochraně investic podle smlouvy, která je pro něj nejvýhodnější. Nevadí, že byla uzavřena i s jiným státem, vysvětluje Martin Hrodek.

AUTOR: Tomáš Hülle
AUTOR-WEB: www.ihned.cz