Pyrotechnický průzkum areálů průmyslových zón

Každý, kdo navštíví po delší době některé z našich větších měst, si určitě povšimne mohutných změn převážně v jejich periferních oblastech. Hitem posledních let je rozmáchle velkoplošná výstavba průmyslových, skladových a nákupních zón. Aby se však alespoň trochu šetřil fond orné půdy, přednostně se nové areály soustřeďují do nevyužívaných ploch, zejména po redukci nemovitého majetku armády, včetně dříve přátelských, plošně velkorysých záborů sovětské armády a do volných prostor zredukovaných, případně prázdných skořápek důsledně vytunelovaných megapodniků. Nová výstavba, převážně charakteru nízkých budov, obklopených rozsáhlými vnějšími prostorami, přináší potřebu nové metodiky pro provádění potřebných průzkumných prací. V období předprojektových prací jsou budoucí pozice jednotlivých objektů spíše naznačeny – to se týká jak vlastních budov, tak příslušné infrastruktury – příjezdových a obslužných komunikací, parkovišť, hlavních tras inženýrských sítí - situace se v průběhu projektování a územního řízení mnohdy mění. Investoři sice preferují jednoduchou geologickou stavbu oblasti a rovinný terén, ale předchozí využívání pozemků může přinést úskalí zejména v bývalých vojenských areálech nebo v oblastech náletů na průmyslové objekty. Letecká puma nebo dělostřelecký náboj ve lžíci bagru potom bývá nepříjemným a značně nebezpečným překvapením. Provedení pyrotechnického průzkumu dokonce i v oblastech, kde se dá výskyt munice celkem logicky předpokládat, závisí víceméně na míře otrlosti stavebníka, případně na úvaze úředníka stavebního úřadu – ten může provedení pyrotechnického průzkumu nařídit - opora v zákoně je však velmi chatrná. Výbuch letecké pumy v zastavěné a zalidněné oblasti by ale znamenal katastrofu velkého rozsahu, nemluvě o fatálních důsledcích pro obsluhu zemního stroje i v případě exploze menší munice. Skutečný problém nastane, nehledáme-li konkrétní předmět, jehož existenci alespoň matně tušíme z výpovědí svědků – vzorovým příkladem budiž průzkum a následný nález nevybuchlé bomby u Rodkova u Bystřice nad Pernštejnem v roce 1999, kde nouzový odhoz tří pum, z nichž jedna nevybuchla, nejenže viděli, ale místo dopadu si pamatovali dva občané po více než padesáti letech s vynikající přesností – bomba byla lokalizována v označeném čtverci 15 x 15m. Jako klasický příklad velkoplošného průzkumu může sloužit příprava areálu průmyslové zóny na Černovické terase v Brně v roce 2001. Část areálu byla letištěm – zde i po jeho okrajích se soustředily různé složky všemožných armád – československé, německé i sovětské. Vojenské letiště bylo pochopitelně v závěru války důkladně vybombardováno kobercovým náletem, po válce sloužilo Svazarmu a ještě v době průzkumu civilnímu aeroklubu. V době provádění průzkumu byly známy alespoň zhruba trasy příjezdových komunikací a hlavních liniových staveb (kanalizace), ale rozmístění objektů závisí na budoucím investorovi a tak nebylo možno znát pozice ani budoucích staveb, ani přípojek inženýrských sítí. Další komplikací byly kromě různých skládek odpadů i stávající objekty, včetně tras sítí – není jaksi možno vyjmout ze země silový kabel a podívat se, zda pod ním není bomba. Provést v takových podmínkách důsledný pyrotechnický průzkum na rozloze asi 170 hektarů včetně vybrání a vyhodnocení všech existujících kovových předmětů je úkolem nereálným – zejména na skládkách nebo v místech soustředění a oprav vojenské techniky jsou povrchové vrstvy promíchány s množstvím kovů od různých drátků a šroubků po zahrabané velké kusy, jako lana, trubky, plechy a součástky vozidel od drobných až po kusy náprav a motorů... Zde by bylo nutno do velké hloubky (až 3m) překopat a většinou ručně přebrat obrovské kubatury zemin. Přitom se dá předpokládat, že i po zástavbě průmyslové zóny zůstane většina ploch volná nebo s minimálním hloubkovým založením – jako kupříkladu parkoviště, pojezdové a skladové plochy. Samozřejmě lze do jisté míry vytipovat, kde bude výskyt předmětů charakteru munice nepravděpodobný, ale na tip vám nikdo razítko nedá a není třeba být spoluautorem dalšího z posledních výroků typu „tady už nemůže nic být“. Celý areál je navíc poset střepinami pum, zbytky flaku a také úlomky zasažené techniky - včetně zbrojní výbavy. Tyto kusy se rozlétly do velké vzdálenosti a nato byly následným planýrováním kráterů roztahány ještě dál od místa dopadu. Do kráterů po bombách bylo samozřejmě naházeno vše, co se již nehodilo. Dále se nelze dost dobře vžít do způsobu uvažování příslušníků jistých okupačních vojsk, kteří do země zahrabávali nepotřebnou munici ale i docela kuriózní odpady, jako třeba kompletní polní kamínka - zakopaná v hloubce kolem 2 metrů. Prozkoumat však zevrubně celou plochu do hloubky přes 3 metry autorizovaným pyrotechnikem s partou kopáčů – to by trvalo celá léta a areál by se vrátil do vzhledu těsně po bombardování. Aby se pyrotechnické práce netříštily na mnoho etap jednotlivých staveb, mohlo být vydáno územní rozhodnutí pro celý areál a přitom bylo vynaloženo rozumných nákladů, byly práce provedeny v několika etapách. Pro základní statistické hodnocení byl areál rozdělen na síť čtverců (nebo při okrajích jejich částí) o rozloze 1 ha (100 x 100 m), kde GEODRILL Brno provedl magnetometrický průzkum. Tyto práce nevyžadují přítomnost pyrotechnika. Z výsledků měření bylo možno vymezit plochy, kde větší kovové předměty nejsou nebo jejich výskyt je ojedinělý – tyto byly v další etapě klasifikovány detailním magnetometrickým a metalodetekčním (již s pyrotechnikem prováděným) měřením, které určilo jejich hloubku a přibližnou hmotnost, případně i tvar. Podezřelé předměty pyrotechnik ověřil výkopem, podle možnosti a bezpečnosti ručním nebo se strojním předhloubením. Ostatní plochy bylo možno dále hodnotit jako oblasti s hojným (překrývajícím se) výskytem drobných úlomků převážně při povrchu - zde potom postačuje provést v rámci konkrétní stavby skrývku do hloubky asi 30 až 50 cm - ta se ostatně provádí vždy jako skrývka ornice - a potom doplnit průzkum jen v místech hlubších zemních prací například pro základy nebo přípojky. Protože průzkum má v tomto pojetí spíše statistický charakter, zbyla menší část ploch, která byla klasifikována jako nehodnotitelná z hlediska pyrotechnického nebezpečí – zejména v místech a bezprostřední blízkosti neodstranitelných stávajících objektů a sítí, v menší míře v místech mocnějších navážek až skládek, které bude v případě založení budov stejně nutno odstranit. Pokud bude nutno stávající objekty zbourat nebo přeložit, průzkum se opět doplní po vyklizení příslušného místa. Tímto způsobem mohlo být vydáno územní rozhodnutí pro výstavbu průmyslové zóny a zároveň bylo možno podstatnou část plochy hodnotit jako bezpečnou z hlediska výskytu munice. Plochy pro provedení doplňkového průzkumu byly podstatně redukovány, navíc při projektování konkrétních hluboko založených staveb se jim lze většinou vyhnout. Že má takto prováděný velkoplošný průzkum smysl, svědčí mimo jiné nález letecké pumy z 2. světové války a hromadný nález dělostřeleckých granátů a jiné munice z období působení sovětských vojsk. Mgr. Petr Dostál, Brno A Pozn.:autor je projektantem a vedoucím pracovníkem společnosti GEODRILL s.r.o. Brno