Ostravsko-karvinské hornictví se musí přizpůsobit trhu
Po více než 200 letech, kdy bylo černé uhlí rozhodujícím pro rozvoj severní
Moravy a Slezska, se nyní otevírají existenční otázky. Těžba černého uhlí bude
čelit po vstupu země do Evropské unie silné polské konkurenci, kterou dnes brzdí
systém ochranářských opatření v podobě dovozních licencí. Vstup Polska na volný
evropský trh s uhlím bude razantní a pro konkurenci nebezpečný i proto, že tato
země těží více černého uhlí než 15 členských zemí EU dohromady. Zničí tedy
polské uhlí hornictví v Česku? Ve prospěch českých těžařů hovoří to, že doly
jsou plně v soukromých rukou a prošly hlubokou restrukturalizací. Nejsou
zadlužené. Navíc stát na sebe převzal povinnost hradit mandatorní sociálně
zdravotní závazky vzniklé před privatizací a platí i odstraňováním ekologických
škod. Proti tomu však stojí několikanásobně větší objem polské produkce a
levnější pracovní síla. Polsko má navíc na skládkách milióny tun neprodaného
černého uhlí. Ostravští uhlobaroni proto volají po prodloužení ochrany státu a
zaštiťují se regionální zaměstnaností a sociálním smírem. Jakkoli by se mohlo
zdát, že na to snad ani nemají právo, poznatky z Německa, Francie, Španělska,
Británie i z jiných dřívějších hornických velmocí hovoří o tom, že tamní vlády
se finančním injekcím pro uhelné firmy nevyhnuly. Podle zdrojů z EU činila
průměrná dotace v přepočtu na tunu vytěženého černého uhlí 129 eur. Pro
srovnání: dotace pro tuzemské doly dosahuje 134 korun na jednu tunu. Určitou
zárukou pro přežití tuzemského kamenouhelného průmyslu jsou smlouvy s českými
oceláři a se stálými odběrateli v zahraničí. Šancí je i těžba uhlí vhodného pro
koksování, jehož má Polsko - proti tomu energetickému - mnohem menší zásoby.
Také výroba koksu pro hutě i domácí spotřebu může dolům pomoci přežít. ZDROJ: HN
Po více než 200 letech, kdy bylo černé uhlí rozhodujícím pro rozvoj severní Moravy a Slezska, se nyní otevírají existenční otázky. Těžba černého uhlí bude čelit po vstupu země do Evropské unie silné polské konkurenci, kterou dnes brzdí systém ochranářských opatření v podobě dovozních licencí. Vstup Polska na volný evropský trh s uhlím bude razantní a pro konkurenci nebezpečný i proto, že tato země těží více černého uhlí než 15 členských zemí EU dohromady.
Zničí tedy polské uhlí hornictví v Česku? Ve prospěch českých těžařů hovoří to, že doly jsou plně v soukromých rukou a prošly hlubokou restrukturalizací. Nejsou zadlužené. Navíc stát na sebe převzal povinnost hradit mandatorní sociálně zdravotní závazky vzniklé před privatizací a platí i odstraňováním ekologických škod. Proti tomu však stojí několikanásobně větší objem polské produkce a levnější pracovní síla. Polsko má navíc na skládkách milióny tun neprodaného černého uhlí.
Ostravští uhlobaroni proto volají po prodloužení ochrany státu a zaštiťují se regionální zaměstnaností a sociálním smírem. Jakkoli by se mohlo zdát, že na to snad ani nemají právo, poznatky z Německa, Francie, Španělska, Británie i z jiných dřívějších hornických velmocí hovoří o tom, že tamní vlády se finančním injekcím pro uhelné firmy nevyhnuly. Podle zdrojů z EU činila průměrná dotace v přepočtu na tunu vytěženého černého uhlí 129 eur. Pro srovnání: dotace pro tuzemské doly dosahuje 134 korun na jednu tunu.
Určitou zárukou pro přežití tuzemského kamenouhelného průmyslu jsou smlouvy s českými oceláři a se stálými odběrateli v zahraničí. Šancí je i těžba uhlí vhodného pro koksování, jehož má Polsko - proti tomu energetickému - mnohem menší zásoby. Také výroba koksu pro hutě i domácí spotřebu může dolům pomoci přežít.
ZDROJ: HN
Sdílet článek na sociálních sítích