Sazka Arena - výhra, nebo prohra?
Otevření Sazka Areny bylo určitě důvodem k oslavě. Ještě před rokem nikdo s
jistotou nevěděl, zda Sazka stačí halu před mistrovstvím světa v hokeji dokončit
či nás čeká mezinárodní ostuda.
Při oslavě se ale pozapomnělo na všechny podivnosti, které výstavbu haly
provázely. Jedné jsem byla přímým účastníkem. Sazka halu postavila na pozemcích
starého průmyslového areálu, který patřil ČKD Lokomotivka. Výroba zde byla
zastavena a pozemek i s budovami byl v konkursu prodán akciové společnosti
Quonex Real. Ta jej nabídla Sazce k výstavbě haly.
Tato část příběhu zní dobře. Sazka stavěla na staré, nevyužívané průmyslové
ploše a ne zelené louce. Konkurenční lokalitou byla nezastavěná plocha Hagibor,
kde je ale park. Ten jsme zachránili.
V průmyslových areálech bývají půda a podzemní voda znečištěny úniky chemických
látek při výrobě tak, že je nutné před novou stavbou pozemek vyčistit. To je i
případ areálu ČKD, kde léta pronikaly do půdy nebezpečné látky. Ani to by ale
nebylo problémem. Stát přijal program, podle nějž hradí náklady na sanaci areálů
privatizovaných podniků, avšak jen do výše částky, kterou získal privatizací.
Tím kompenzuje novým vlastníkům to, že za podnik zaplatili plnou cenu.
Program sanace řídil Fond národního majetku, odborným garantem bylo Ministerstvo
životního prostředí. Pro výběrové řízení na firmy provádějící sanace platila
přísná pravidla. Šlo o desítky až stovky miliónů na jednu sanaci, ročně o víc
než dvě miliardy korun.
Tato pravidla ale přestala platit pro sanaci areálu haly Sazky. Fond a
ministerstvo školství, jež mělo přípravu sportovní akce v působnosti, přišly
koncem roku 2001 hned s několika změnami pravidel. Sanaci chtěly přidělit bez
výběrového řízení majiteli pozemku, firmě Quonex Real. Částka, kterou fond
získal privatizací ČKD a kterou bylo možno vyčerpat na vyčištění, dosahovala 700
miliónů.
Přidělení zakázky bez výběrového řízení odůvodňovaly fond a ministerstvo
školství tím, že jinak se výstavba haly nestihne. Za ministerstvo životního
prostředí jsem zastávala názor, že není možné sanaci přidělit bez výběrového
řízení, protože potom nic nebude bránit firmě Quonex Real vyčerpat celých 700
miliónů. Podle předběžných odhadů měla sanace stát do 400 miliónů.
Zakázka měla být přidělena dokonce bez řádného projektu, tedy bez přesnější
specifikace objemu potřebných prací a jejich ceny. Dalším rozporem byl výběr
vlastníka pozemku jako sanátora, což samo o sobě už bylo konfliktem zájmů.
Řešením by bylo alespoň zkrácené výběrové řízení. Rozpor mezi našimi úřady
vyřešila vláda tím, že se přiklonila k názoru Fondu národního majetku a
ministerstva školství.
Po zahájení sanace se potvrdily naše obavy. Quonex Real předložil projekt za
více než 600 miliónů. Položky byly nadhodnoceny, některé až trojnásobně. Při
sanaci se míchal znečištěný odpad s čistými konstrukcemi budov, což objem odpadu
zvýšilo. Jeho část skončila na nezabezpečené skládce, takže Česká inspekce
životního prostředí uložila sanační firmě pokutu. Podle informace Fondu
národního majetku se firmě Quonex Real podařilo vyčerpat částku 680 miliónů
korun.
Nezodpovězenou otázkou zřejmě zůstane, kolik by mohla sanace stát, kdyby bylo
vypsáno řádné výběrové řízení. Řeknete si: možná bychom ušetřili sto, možná dvě
stě miliónů. Co je to proti šesti miliardám, které hala stála? Peníze jsme
neušetřili, ale mistrovství bude. Tak je to výhra, nebo prohra?
Eva Tylová
Autorka byla náměstkyní ministra životního prostředí
Otevření Sazka Areny bylo určitě důvodem k oslavě. Ještě před rokem nikdo s jistotou nevěděl, zda Sazka stačí halu před mistrovstvím světa v hokeji dokončit či nás čeká mezinárodní ostuda.
Při oslavě se ale pozapomnělo na všechny podivnosti, které výstavbu haly provázely. Jedné jsem byla přímým účastníkem. Sazka halu postavila na pozemcích starého průmyslového areálu, který patřil ČKD Lokomotivka. Výroba zde byla zastavena a pozemek i s budovami byl v konkursu prodán akciové společnosti Quonex Real. Ta jej nabídla Sazce k výstavbě haly.
Tato část příběhu zní dobře. Sazka stavěla na staré, nevyužívané průmyslové ploše a ne zelené louce. Konkurenční lokalitou byla nezastavěná plocha Hagibor, kde je ale park. Ten jsme zachránili.
V průmyslových areálech bývají půda a podzemní voda znečištěny úniky chemických látek při výrobě tak, že je nutné před novou stavbou pozemek vyčistit. To je i případ areálu ČKD, kde léta pronikaly do půdy nebezpečné látky. Ani to by ale nebylo problémem. Stát přijal program, podle nějž hradí náklady na sanaci areálů privatizovaných podniků, avšak jen do výše částky, kterou získal privatizací. Tím kompenzuje novým vlastníkům to, že za podnik zaplatili plnou cenu.
Program sanace řídil Fond národního majetku, odborným garantem bylo Ministerstvo životního prostředí. Pro výběrové řízení na firmy provádějící sanace platila přísná pravidla. Šlo o desítky až stovky miliónů na jednu sanaci, ročně o víc než dvě miliardy korun.
Tato pravidla ale přestala platit pro sanaci areálu haly Sazky. Fond a ministerstvo školství, jež mělo přípravu sportovní akce v působnosti, přišly koncem roku 2001 hned s několika změnami pravidel. Sanaci chtěly přidělit bez výběrového řízení majiteli pozemku, firmě Quonex Real. Částka, kterou fond získal privatizací ČKD a kterou bylo možno vyčerpat na vyčištění, dosahovala 700 miliónů.
Přidělení zakázky bez výběrového řízení odůvodňovaly fond a ministerstvo školství tím, že jinak se výstavba haly nestihne. Za ministerstvo životního prostředí jsem zastávala názor, že není možné sanaci přidělit bez výběrového řízení, protože potom nic nebude bránit firmě Quonex Real vyčerpat celých 700 miliónů. Podle předběžných odhadů měla sanace stát do 400 miliónů.
Zakázka měla být přidělena dokonce bez řádného projektu, tedy bez přesnější specifikace objemu potřebných prací a jejich ceny. Dalším rozporem byl výběr vlastníka pozemku jako sanátora, což samo o sobě už bylo konfliktem zájmů. Řešením by bylo alespoň zkrácené výběrové řízení. Rozpor mezi našimi úřady vyřešila vláda tím, že se přiklonila k názoru Fondu národního majetku a ministerstva školství.
Po zahájení sanace se potvrdily naše obavy. Quonex Real předložil projekt za více než 600 miliónů. Položky byly nadhodnoceny, některé až trojnásobně. Při sanaci se míchal znečištěný odpad s čistými konstrukcemi budov, což objem odpadu zvýšilo. Jeho část skončila na nezabezpečené skládce, takže Česká inspekce životního prostředí uložila sanační firmě pokutu. Podle informace Fondu národního majetku se firmě Quonex Real podařilo vyčerpat částku 680 miliónů korun.
Nezodpovězenou otázkou zřejmě zůstane, kolik by mohla sanace stát, kdyby bylo vypsáno řádné výběrové řízení. Řeknete si: možná bychom ušetřili sto, možná dvě stě miliónů. Co je to proti šesti miliardám, které hala stála? Peníze jsme neušetřili, ale mistrovství bude. Tak je to výhra, nebo prohra?
Eva Tylová
Autorka byla náměstkyní ministra životního prostředí
Při oslavě se ale pozapomnělo na všechny podivnosti, které výstavbu haly provázely. Jedné jsem byla přímým účastníkem. Sazka halu postavila na pozemcích starého průmyslového areálu, který patřil ČKD Lokomotivka. Výroba zde byla zastavena a pozemek i s budovami byl v konkursu prodán akciové společnosti Quonex Real. Ta jej nabídla Sazce k výstavbě haly.
Tato část příběhu zní dobře. Sazka stavěla na staré, nevyužívané průmyslové ploše a ne zelené louce. Konkurenční lokalitou byla nezastavěná plocha Hagibor, kde je ale park. Ten jsme zachránili.
V průmyslových areálech bývají půda a podzemní voda znečištěny úniky chemických látek při výrobě tak, že je nutné před novou stavbou pozemek vyčistit. To je i případ areálu ČKD, kde léta pronikaly do půdy nebezpečné látky. Ani to by ale nebylo problémem. Stát přijal program, podle nějž hradí náklady na sanaci areálů privatizovaných podniků, avšak jen do výše částky, kterou získal privatizací. Tím kompenzuje novým vlastníkům to, že za podnik zaplatili plnou cenu.
Program sanace řídil Fond národního majetku, odborným garantem bylo Ministerstvo životního prostředí. Pro výběrové řízení na firmy provádějící sanace platila přísná pravidla. Šlo o desítky až stovky miliónů na jednu sanaci, ročně o víc než dvě miliardy korun.
Tato pravidla ale přestala platit pro sanaci areálu haly Sazky. Fond a ministerstvo školství, jež mělo přípravu sportovní akce v působnosti, přišly koncem roku 2001 hned s několika změnami pravidel. Sanaci chtěly přidělit bez výběrového řízení majiteli pozemku, firmě Quonex Real. Částka, kterou fond získal privatizací ČKD a kterou bylo možno vyčerpat na vyčištění, dosahovala 700 miliónů.
Přidělení zakázky bez výběrového řízení odůvodňovaly fond a ministerstvo školství tím, že jinak se výstavba haly nestihne. Za ministerstvo životního prostředí jsem zastávala názor, že není možné sanaci přidělit bez výběrového řízení, protože potom nic nebude bránit firmě Quonex Real vyčerpat celých 700 miliónů. Podle předběžných odhadů měla sanace stát do 400 miliónů.
Zakázka měla být přidělena dokonce bez řádného projektu, tedy bez přesnější specifikace objemu potřebných prací a jejich ceny. Dalším rozporem byl výběr vlastníka pozemku jako sanátora, což samo o sobě už bylo konfliktem zájmů. Řešením by bylo alespoň zkrácené výběrové řízení. Rozpor mezi našimi úřady vyřešila vláda tím, že se přiklonila k názoru Fondu národního majetku a ministerstva školství.
Po zahájení sanace se potvrdily naše obavy. Quonex Real předložil projekt za více než 600 miliónů. Položky byly nadhodnoceny, některé až trojnásobně. Při sanaci se míchal znečištěný odpad s čistými konstrukcemi budov, což objem odpadu zvýšilo. Jeho část skončila na nezabezpečené skládce, takže Česká inspekce životního prostředí uložila sanační firmě pokutu. Podle informace Fondu národního majetku se firmě Quonex Real podařilo vyčerpat částku 680 miliónů korun.
Nezodpovězenou otázkou zřejmě zůstane, kolik by mohla sanace stát, kdyby bylo vypsáno řádné výběrové řízení. Řeknete si: možná bychom ušetřili sto, možná dvě stě miliónů. Co je to proti šesti miliardám, které hala stála? Peníze jsme neušetřili, ale mistrovství bude. Tak je to výhra, nebo prohra?
Eva Tylová
Autorka byla náměstkyní ministra životního prostředí
Zdroj:HN
Sdílet článek na sociálních sítích