Těžit v moři budeme, říká mořský geolog
Existuje šance, že by Česká republika své podmořské metalické zdroje využívala? O tom si povídal Hynek Adámek s podmořským geologem Antonínem Pařízkem.
Všeobecně je přijímáno, že konkrece byly objeveny v období slavné a již historické oceánské expedice lodi HMS "Challanger" v letech 1872-1876, kdy byly také poprvé popsány jako hlubokomořské manganové nodule. Ve výzkumu konkrecí je možno vydělit 3 historická období: poznávací (1872-1965); výzkumné (1965-1974); průzkumné a dokumentační (od 1974 po dnešek).
V roce 1957 - "Mezinárodním geofyzikálním roku" odebrali pracovníci amerického oceánografického institutu (Scripps Naval Institute) vzorky konkrecí východně souostroví Tahiti s vysokými obsahy kobaltu (2%) a niklu (1%). John L. Mero v publikaci "The Mineral Resources of the Sea" (1965) jako první označil hlubokomořské konkrece jako potencionální zdroj mnoha deficitních kovů a na základě chemického složení a obsahu kovů v konkrecích vydělil na Pacifiku 4 provincie - železa, manganu, mědi a nikl-kobaltovou.
Od tohoto roku začala nová etapa v programech oceánografických výzkumů zaměřených na zkoumání oceánského dna. Výsledkem je poznání, že konkrece se vyskytují téměř ve všech světových oceánech a mořích, v různých hloubkách (dokonce i v mělkých mořích - Balt a dokonce v některých sladkovodních jezerech). Ovšem pouze na několika málo místech dosahují výrazných akumulací, které po regionálních průzkumných etapách vedly k vyčlenění ekonomicky významných lokalit. Největší koncentrace se vyskytují v hloubkách 3500-5800 metrů.
Běžně se z Evropy létá přímo do USA (New York nebo Chicago), odkud se pokračuje vnitrostátními linkami do Los Angeles nebo do havajských přístavů Hilo (Big Hawaii Island), případně Honolulu (Oahu). Další možnou trasou je Mexico City - Manzanillo nebo Acapulco, případně Panama (Bilbao-pacifická strana kanálu). V přístavech situovaných na západním pobřeží výše zmíněných států se nakládá přístrojové do lodí vybavení, palivo, pitná voda a potraviny na celou dobu plavby, která je pro civilní subjekty dána mezinárodními pravidly a zákony. Plavba nesmí překročit 50 dní, vesměs je délka kratší, okolo 45 dní, což se podle programu průzkumných aktivit může několikrát opakovat.
Území je vzdáleno od nejbližšího přístavu (Manzanillo) asi 1200 námořních mil, respektive Long Beach (přístav L.A.) zhruba 1300 námořních mil. Cesta nad claim výzkumným plavidlem trvá asi 5 dní, při prům. rychlosti lodi okolo 12-14 mil/hod. Cesty z havajských přístavů jsou o něco delší.
Veškeré aktivity spojené s budoucím využíváním této suroviny závisí především na stabilním trhu a příznivých burzovních cenách výše diskutovaných kovů a nerovnoměrném rozložení světových zásob mědi a kobaltu v rudních ložiscích. Ty se nacházejí v zemích s větší či menší politickou nestabilitou (Afrika, Jižní Amerika) a na druhé straně s minimálními zásobami nebo dokonce deficitem v zemích s jejich vysokou spotřebou.
Je třeba mít na zřeteli postupně se snižující zásoby na stávajících těžených lokalitách a v poslední době opět rostoucí spotřebu těchto kovů, v rychle se rozvíjejících asijských zemích (zejména v Číně). Komerční využívání nerostných zdrojů z mořského dna předpokládá postupné dotěžování surovinových zdrojů na souši a s tím související růst cen předmětných kovů, který následně ospravedlní investice do náročných těžebních technologií.
Nedá. Nemá adekvátní výskyt v suchozemských ložiscích. Kombinace kovů, které se v nich nacházejí vedle sebe - železo, mangan, kobalt, měď a nikl se na suchozemských ložiscích nikde nevyskytuje.
Dnes je nutné dokončit vyřešení technologie metalurgického zpracování a extrakce jednotlivých kovů a definitivně rozhodnout o pozici metalurgického terminálu. To se momentálně jeví jako největší problém, z důvodu jeho dostupnosti pro většinu budoucích těžařů. Předpokládá se o jeho umístění v pacifické oblasti, protože kyvadlové průjezdy transportních lodí přes panamský kanál jsou z hlediska poplatků neekonomické.
Hlubokomořský ekosystém je dnes antropogenně nejméně postiženou oblastí na zeměkouli. To si všichni zúčastnění uvědomují. Od počátku 80. let bylo uskutečněno několik ekologických programů. Cílem bylo imitovat dopad těžební aktivity na hlubokomořské prostředí jako celek s použitím speciálního speciálního zařízení.
Po vyhodnocení dlouhodobého monitoringu, který využíval náhodně rozmístěných přístrojů pro měření čistoty vody, rychlost a směru hlubokomořských proudů a zachycování rozptýlených částic rozrušeného sedimentů v různých vertikálních úrovních nad mořským dnem a studiem bentické fauny před a po ukončení experimentu, byly prokázány pouze přechodné změny hlubinného ekosystému. Velmi rychle došlo k následné resedimentaci rozrušeného materiálu a rekolonizaci meiofauny, dokonce s výskytem nových druhů, které nebyly před experimentem zaznamenány.
Myslím si, že v částech mořského dna postižených budoucí těžbou je možné předpokládat, že odpovědným přístupem je možné minimalizovat negativní vlivy těžby a nedojde tu k trvalému poškození ekosystému světového oceánu.
Dnes nejsou pochybnosti o tom, jestli k těžbě polymetalických konkrecí dojde. Je zde pouze otázka, kdy bude těžba zahájena. Z legislativního hlediska nelze předpokládat, že začne před rokem 2020 - to je do doby, kdy kontraktoři musí předložit zprávu o ukončení průzkumu včetně výpočtu zásob a žádost o povolení k exploataci.
Je ale třeba pozitivně hodnotit, že se ČR rozhodla začlenit do elitního klubu zemí, které se podílejí na hlubokomořském průzkumu, protože si tím do budoucna zajistila přístup ke zdroji rud, které naše ekonomika potřebuje.
Vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK v Praze v oboru geologie. Mořskou tematikou se zabývá od roku 1993, kdy nastoupil na místo hlavního geologa a později experta pro mořskou geologii v mezinárodní organizaci Interoceanmetal (IOM). Zde pracoval necelých 10 let, kdy se zúčastnil osmi expedic do oblasti zaregistrovaného území ve zlomové zóně Clarion-Clipperton. Od roku 2003 pracuje na ministerstvu průmyslu a obchodu v odboru surovinové a energetické politiky. Je oficiálním zástupcem ČR v Radě mezinárodní organizace Interoceanmetal.