Úklid po těžbě uranu stojí miliardy

Odstranění starých ekologických zátěží není ani zdaleka dokončeno. Jen na likvidaci a útlum uranového programu počítají státní instituce do roku 2035 s částkou 66,8 miliardy korun.

PETR HAVEL

Zahlazování následků dobývání uranu má na starosti především státní podnik Diamo. Centrem podniku je Stráž pod Ralskem, kde probíhá patrně nejrozsáhlejší sanace chemické těžby uranu na světě. Podle ministerstva životního prostředí zde totiž bylo za 32 let těžby vtlačeno vrty do čtvrtkilometrové hloubky pět milionů tun kyseliny sírové, dusičné a jiných látek. Dnes je těmito chemikáliemi a třiceti tisíci tunami rozpuštěných solí uranu i dalších kovů kontaminováno 186 milionů krychlových metrů vod na ploše 24 čtverečních kilometrů. Nejde ale jen o tuto lokalitu.
Podle společnosti Diamo činila domácí produkce uranu v letech 1946 až 2001 celkem 107 536 tun, čímž se Česko zařadilo na celosvětově šesté místo v jeho produkci. Na území České republiky vzniklo v tomto období 66 těžebních lokalit. Mezi největší patřila ložiska Příbram, Rožná, Stráž, Hamr, Jáchymov, Horní Slavkov a Zadní Chodov.
Při těžbě bylo vyhloubeno 550 průzkumných a těžebních jam, vyraženo 324 štol a otevřeno 16 lomů. Vzniklo přitom 46 milionů metrů krychlových vytěžené horniny a 584 hektarů ploch odkališť u chemických úpraven.

STÁT NEHRADÍ VŠECHNO
Obce i majitelé soukromých firem se většinou domnívají, že by odstranění ekologických zátěží měl hradit v každém případě stát. Jenže podle ministerstva životního prostředí stát přebírá závazky pouze v definovaných případech.
Konkrétně pokud šlo o privatizaci firmy v druhé vlně privatizace. Za určitých podmínek přebíral stát likvidaci i v případě podniků z první vlny prostřednictvím takzvané ekologické smlouvy. Tu mohli využít i restituenti, pokud ovšem včas podali námitky proti přítomnosti zátěže.
Stát likviduje zátěže z prostředků několika rezortů. Kromě Fondu národního majetku jdou peníze na tyto účely z ministerstev obrany, průmyslu a obchodu, dopravy, místního rozvoje a životního prostředí. Posledně jmenované má přímo na starosti jen likvidaci zátěží po pobytu "spřátelených vojsk". V současné době mají odpovědnost za zátěže především kraje. Těm ovšem chybějí na takové projekty peníze.
Například náměstek hejtmana Plzeňského kraje pro životní prostředí Vladimír Dlouhý odhaduje, že jen v plzeňském regionu jsou na likvidaci zátěží potřeba dvě miliardy korun. "Se zhruba 10 miliony korun ročně na tyto účely ale můžeme maximálně vyřešit nějaké havarijní situace, rozhodně ne systémovou likvidaci," upozorňuje Dlouhý. Podle jeho názoru bude nutné kromě státních peněz využít také prostředky z Evropské unie. Celá řada projektů ale naráží na nedořešené vlastnické vztahy. "Například je nutné vědět, kdo je vlastně majitelem ekologické zátěže," podotýká Dlouhý. Jde o modelový případ, obdobná situace je na celém území Česka.

MAJITELŮM POZEMKŮ HROZÍ POKUTY
Podle rezortu životního prostředí je ale takových takzvaných "bezprizorných" lokalit málo. Pokud jsou v havarijním stavu, musí takový stav odstranit krajský úřad na základě zákona o vodách, protože o nebezpečí kontaminace povrchových a zejména podzemních vod jde především. V případě skládek ale může dodat prostředky také Státní fond životního prostředí a nyní, po vstupu do Evropské unie, rovněž její Kohezní fond. V rámci programu Reality agentury CzechInvest již bylo vyřízeno 14 žádostí.
Majitelé pozemků by přitom měli stav svého majetku z hlediska možné kontaminace skutečně bedlivě hlídat. Pokud totiž nějakým způsobem ohrozí nebo poškodí kvalitu povrchových, podzemních nebo pitných vod, vystavují se sankcím. Jestliže se kontaminace nekontrolovatelně rozšíří mimo jejich pozemky, mohou se navíc dostat do soudního sporu o náhradu škody.


NÁKLADY NA ÚTLUM URANOVÉHO PRŮMYSLU
(vybrané roky)

Rok částka (v mld. Kč)
1998 1,4
1999 1,3
2000 1,3
2001 1,5
2003 1,7
Pramen: MŽP
Zdroj: Profit