Starosta, který porazil zlatokopy i státní úřady

Když František Stíbal, hydrogeolog Šumavského národního parku, vyrazí z kanceláře za prací do lesa, občas se s ním dají do řeči turisté. Někteří z nich se po chvilce zeptají: A nejste vy náhodou ten bývalý starosta Kašperských hor?
Stíbal se stal veřejně známou postavou v polovině devadesátých let, kdy se jako starosta nevelké šumavské obce pustil do boje proti plánům, aby se kousek za městem těžilo zlato. Stíbal nebojoval pouze s těžební firmou TVX Bohemia důlní, ale i se státními úřady, které těžařům povolily ložisko cenného kovu zkoumat.
Ačkoli se zdálo, že proti bohatým zlatokopům a silným úřadům nemá moc šancí, nakonec zvítězil. Také díky tomu, že se mu ve spolupráci s ekologickými organizacemi a dalšími odpůrci těžby zlata podařilo získat na svou stranu veřejné mínění. Mnozí lidé na starostův několikaletý souboj nezapomněli.
"O mě nejde, ale je dobře, že to v lidech zanechalo určitou stopu," říká dnes Stíbal. "Lidé jsou mnohdy k veřejným věcem lhostejní, ale když byla vyhlášena petice proti těžbě zlata, sešlo se více než sedmdesát tisíc podpisů." Dokonce i Stíbalovi soupeři uznávají, že v tehdejším starostovi narazili na silného protivníka.
"Na to, že nebyl profesionál, odvedl dost slušnou práci," říká Michal Donath, který mediálně zastupoval společnost TVX.
Před sedmi lety udělila Nadace Charty 77 Františku Stíbalovi Cenu Františka Kriegla za "důsledný postoj při ochraně města a jeho okolí před možnou devastací vyplývající z průzkumných prací a následné těžby zlata".

Souboj bez rukaviček
Ačkoli kauza zlatého ložiska u Kašperských Hor už dávno neplní noviny jako v druhé polovině devadesátých let, kdy se rozhodovalo o osudu těžby, případ ještě není zcela uzavřen. Přestože štola, odkud těžaři zkoumali zlaté ložisko, je v současnosti zazděná a zakrývá ji ještě mříž. Někdejší odpůrci a zastánci těžby zlata se stále potkávají u soudů i na úřadech, kde se postupně vynášejí rozsudky a vydávají správní rozhodnutí.
Spor mezi oběma tábory už ovšem není zdaleka tak vyhrocený jako před lety, kdy se obě strany obviňovaly z demagogie a podpásových úderů. Jeden příklad: v roce 1996 začal na tehdejším Ministerstvu hospodářství pracovat Petr Šponar, jeden ze zakladatelů těžařské společnosti Bohemia důlní. Právě tuto firmu přitom ministerstvo vybralo, aby prozkoumala ložisko zlata u Kašperských hor.
"Nemohu samozřejmě tvrdit, že pan Šponar ovlivnil výběrové řízení, ale mohlo to tak být. Vyloučit nemohu ani to, že se pokusí pro firmu něco udělat v budoucnu, až se bude rozhodovat o těžbě zlata," tvrdil tehdy Stíbal.
Ministerstvo se svého zaměstnance zastalo a odmítlo, že by se o něco takového byť jen pokusil. Šponar se ostře ohradil: "Spekulace, které se rozviřují kolem mé účasti v Bohemia důlní, považuji za ničím neopodstatněné a za zcela nedůstojné osočování."
Stíbal se dokonce pustil i do samotného ministra hospodářství Karla Dyby. Oba kromě zlata spojovalo i členství v ODS. V roce 1998 ovšem Stíbal kandidoval do městského zastupitelstva jako nestraník, na kandidátní listině ODS pro něj nebylo místo. "Dostal jsem nejvíc hlasů," poznamenává Stíbal.

Zlato mu zůstalo
Když zaniklo Ministerstvo hospodářství, začalo o zlatých ložiscích rozhodovat Ministerstvo životního prostředí. A v prosinci 1998 odebralo firmě TVX Bohemia důlní licenci k průzkumu u Kašperských hor. Následovala série žalob a správních sporů, které nejsou dodnes všechny ukončeny.
V Kašperských Horách má případ na starosti stále František Stíbal, i když od roku 1998 už není starostou. "Byl jsem rád, že jsem se s městem dohodl, že už nebudu starostou a budu se věnovat jen zlatu," říká Stíbal, podle něhož nebylo možné dlouhodobě řešit běžné starosti města a zároveň se věnovat sporu o zlato.
Stíbal si netroufá odhadnout, zda se za pár let neobjeví další těžařská firma, která opráší plány těžby u Kašperských Hor. "Mamon vždy přitahoval," říká Stíbal. "Nám jde ale o krajinu. Aby zůstala nepoškozená pro naše potomky."
26. 7. vyšlo: František Lízna a lidé na okraji, 9. 8. vyjde: Pěstounské rodiny Miroslava Opatřila


František Stíbal

u Od roku 1991 pracoval na radnici v Kašperských Horách jako tajemník, v letech 1994 až 1998 byl starostou.
Odmítl plány na těžbu zlata u Kašperských Hor, protože by to podle něho vedlo k devastaci vzácné šumavské přírody.
V letech 1998 až 2004 byl místostarostou, dodnes je členem zastupitelstva a rady města Kašperských Hor. Má za úkol věnovat se pouze sporům s těžaři ohledně zlatého ložiska.
Od roku 1999 zároveň pracuje jako hydrogeolog ve Správě Národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava.
Je mu čtyřicet devět let, je ženatý a má dva syny.