"Toxický Bob" chce těžit mongolské zlato
Když Robert Friedland poprvé v roce 2001 navštívil Mongolsko, spatřil tam
větrnou poušť, sem tam nějaký kámen, ale především šanci přeměnit tuto málo
obydlenou zemi v budoucího světového hráče v těžbě nerostného bohatství. Od té
doby jeho podnik Ivanhoe Mines se sídlem v kanadském Vancouveru vynaložil přes
400 milionů dolarů na prospekci ložisek mědi a zlata.
Na staveništi pracuje přes tisíc lidí, kteří se chystají vykopat gigantický
otvor, do něhož by se vešla pařížská Eiffelovka. Pokud půjde v místě zvaném Oju
Tolgoj všechno dobře, mohlo by to zdvojnásobit hrubý národní produkt této země a
vymanit její kočovné pastevce z chudoby.
Když Robert Friedland poprvé v roce 2001 navštívil Mongolsko, spatřil tam větrnou poušť, sem tam nějaký kámen, ale především šanci přeměnit tuto málo obydlenou zemi v budoucího světového hráče v těžbě nerostného bohatství. Od té doby jeho podnik Ivanhoe Mines se sídlem v kanadském Vancouveru vynaložil přes 400 milionů dolarů na prospekci ložisek mědi a zlata.
Na staveništi pracuje přes tisíc lidí, kteří se chystají vykopat gigantický otvor, do něhož by se vešla pařížská Eiffelovka. Pokud půjde v místě zvaném Oju Tolgoj všechno dobře, mohlo by to zdvojnásobit hrubý národní produkt této země a vymanit její kočovné pastevce z chudoby.
Závěrečná dohoda chybí
A mongolská reakce? Na loňském protestním shromáždění v hlavním města Ulánbátaru účastníci spálili figurínu pana Friedlanda. Rovněž loni mongolský parlament odsouhlasil nová tvrdá cla na vývoz mědi a zlata. A vládní úředníci ještě neschválili závěrečnou dohodu s firmou Ivanhoe a jejími partnery, bez níž není možno začít s těžbou.
Konfliktní mongolský přístup k Robertu Friedlandovi a jiným těžařským společnostem odráží dilema, kterému čelí rozvojový svět.
Na jedné straně jej láká komoditní boom, který by mohl hospodářsky stagnující země jako Mongolsko zaplavit novými investicemi do těžby nerostných surovin.
Na straně druhé si však uvědomují zkušenosti z předchozích komoditních cyklů, kdy mnoho zemí s nerostným bohatstvím nezískalo na těžbě žádné dlouhodobé výhody. Jednak v důsledku místní korupce, jednak kvůli chamtivému chování zahraničních těžařských firem.
Pokud jde o mongolské občany, nevědí, komu věřit. Nejvíce zahraničních investic pochází z Číny a Ruska, jejichž podniky mají neprůhlednou strukturu a projevují nechuť zaměstnávat Mongolce.
Robert Friedland nabízí této zemi projekt v odhadované hodnotě pěti miliard dolarů, což by byla tamní největší zahraniční přímá investice.
Jenže Friedland má ve Spojených státech špatnou pověst mezi ekologickými aktivisty, kteří mu přezdívají "toxický Bob". A to kvůli jeho údajné roli v zamoření americké řeky Alamosa ve státě Colorado chemikáliemi z dolu na zlato. Svůj podíl na tom ovšem tento miliardář rázně odmítá.
Navíc provozuje společnou důlní společnost s diktátorským režimem v Barmě, který zase kritizují ochránci lidských práv. I kvůli této investici jej jedna britská nevládní organizace v roce 2003 označila za "zdaleka nejnepoctivějšího podnikatele v důlním odvětví ze všech".
Vytváří si lepší pověst
Společnost Ivanhoe si však v Mongolsku vytváří zcela rozdílný, tentokrát pozitivní image. Financuje vysílání lékařů na mongolský venkov. Obnovuje důležitý buddhistický klášter, který komunisté zničili ve třicátých letech. A pomohla Mongolsku splácet miliardové dluhy bývalému Sovětskému svazu. Přes 80 procent jejích zaměstnanců jsou Mongolové.
Loni v říjnu se Ivanhoe dohodla na společné těžbě v Mongolsku s jednou z největších světových důlních společností, angloamerickou firmou Rio Tinto.
Tento projekt by byl pro Mongolsko jistě velmi důležitý. Je to země čtyřikrát větší než Německo, má však pouze 2,8 milionu obyvatel. Její roční hrubý domácí produkt činí asi 1,5 miliardy dolarů, což odpovídá tržbám amerického řetězce drogerií Walgreen.
Tato asijská země má obrovské rezervy uhlí, železné rudy, mědi a zlata. A protože jejich ceny v minulých letech prudce vzrůstaly, jsou tamní zásoby nerostů velmi důležité pro celý globální trh.
Od sanskrtu cesta do dolů
Friedland je jedním z nejbohatších lidí na světě, jeho jmění se odhaduje na 1,2 miliardy dolarů. Není to typický manažer důlní firmy. Na konci šedesátých let byl studentským aktivistou. V sedmdesátých letech cestoval po Indii, kde studoval sanskrt, hinduistickou kulturu a buddhismus. V osmdesátých letech se podílel na těžbě zlata v horách amerického státu Colorado, v místě zvaném Summitville. Podle americké vládní Agentury na ochranu přírody tehdy došlo z dolu k úniku toxického materiálu, který zaplavil řeku Alamos, v níž zničil veškerý život.
V roce 1993 firma, která důl provozovala, vyhlásila bankrot a toto místo opustila.
Vybrán jako obětní beránek
Friedlandův advokát tvrdí, že ekologický problém na řece Alamosa byl způsoben "přírodními jevy a pan Friedland byl vybrán jako obětní beránek, částečně i kvůli jeho bohatství".
Miliardář se v roce 2000 v této kauze mimosoudně dobrovolně vyrovnal s federální vládou i s vládou státu Colorado zaplacením 20,3 milionu dolarů, což ovšem neznamenalo přiznání jakéhokoli provinění.
V té době už Friedlandův podnik těžil nikl a diamanty v Kanadě. Mongolsko bylo pro tohoto podnikatele přirozenou volbou. Jednou z nejnadějnějších lokalit se stalo místo Oju Tolgoj u čínských hranic, obývané jen velbloudy a kočovníky. Měď se tu těžila už před třemi tisíci lety. Jak v roce 2005 Friedland prohlásil, je tato investice výhodná "jako když koupíš tričko za pět dolarů a prodáš jej za sto".
Přestože Friedland vybudoval na tomto místě pro své zaměstnance na tamní poměry skvostné jurty, koupil od vlády obligace za 50 milionů na úhradu mongolského dluhu bývalému SSSR, zaplatil náklady na výstup první mongolské horolezkyně na Mount Everest a podnikl i další vstřícné kroky, mongolská vláda s ním zatím závaznou smlouvu umožňující těžbu mědi a zlata nepodepsala.
Strach o zdroje vody
Projekt Oju Tolgoj má totiž i svá ekologická rizika. Místní obyvatelé se obávají, že nový důl by mohl odčerpat veškerou vodu z okolí.
Loni v květnu mongolský parlament schválil zvýšení vývozních cel na měď a zlato a později revidoval pro investory příznivý zákon o těžbě nerostů, který umožňuje státu, aby měl v důlních společnostech až poloviční vlastnický podíl. Friedland se brzy poté vzdal funkce výkonného ředitele firmy Ivanhoe a zůstal jen výkonným předsedou správní rady. V říjnu následovala dohoda s důlním gigantem Rio Tinto, který prakticky Friedlandovu společnost ovládne.
I když v mongolské vládě panují rozpory ve vztahu k zahraničním investorům, Tom Albanese, manažer podniku Rio Tinto, však nedávno jednal s čelnými vládními představiteli a sdělil, že vyjadřovali svou podporu rozvoji těžby nerostného bohatství země.
Ale i v případě, že dlouhodobá dohoda bude v dohledné době podepsána, umožní to zahájit těžbu v Oju Tolgoj až někdy roku 2009.
A zatím jdou ceny mědi dolů a mnoho analytiků je přesvědčeno, že budou dále klesat.
Ale Robert Friedland prohlašuje, že to firma Ivanhoe nevzdá, ovšem nechce "učit Mongolce, jak mají dělat svou politiku. Máme o Mongolsko obrovský zájem, ale všechno záleží jen na vnitřním demokratickém procesu."
Na staveništi pracuje přes tisíc lidí, kteří se chystají vykopat gigantický otvor, do něhož by se vešla pařížská Eiffelovka. Pokud půjde v místě zvaném Oju Tolgoj všechno dobře, mohlo by to zdvojnásobit hrubý národní produkt této země a vymanit její kočovné pastevce z chudoby.
Závěrečná dohoda chybí
A mongolská reakce? Na loňském protestním shromáždění v hlavním města Ulánbátaru účastníci spálili figurínu pana Friedlanda. Rovněž loni mongolský parlament odsouhlasil nová tvrdá cla na vývoz mědi a zlata. A vládní úředníci ještě neschválili závěrečnou dohodu s firmou Ivanhoe a jejími partnery, bez níž není možno začít s těžbou.
Konfliktní mongolský přístup k Robertu Friedlandovi a jiným těžařským společnostem odráží dilema, kterému čelí rozvojový svět.
Na jedné straně jej láká komoditní boom, který by mohl hospodářsky stagnující země jako Mongolsko zaplavit novými investicemi do těžby nerostných surovin.
Na straně druhé si však uvědomují zkušenosti z předchozích komoditních cyklů, kdy mnoho zemí s nerostným bohatstvím nezískalo na těžbě žádné dlouhodobé výhody. Jednak v důsledku místní korupce, jednak kvůli chamtivému chování zahraničních těžařských firem.
Pokud jde o mongolské občany, nevědí, komu věřit. Nejvíce zahraničních investic pochází z Číny a Ruska, jejichž podniky mají neprůhlednou strukturu a projevují nechuť zaměstnávat Mongolce.
Robert Friedland nabízí této zemi projekt v odhadované hodnotě pěti miliard dolarů, což by byla tamní největší zahraniční přímá investice.
Jenže Friedland má ve Spojených státech špatnou pověst mezi ekologickými aktivisty, kteří mu přezdívají "toxický Bob". A to kvůli jeho údajné roli v zamoření americké řeky Alamosa ve státě Colorado chemikáliemi z dolu na zlato. Svůj podíl na tom ovšem tento miliardář rázně odmítá.
Navíc provozuje společnou důlní společnost s diktátorským režimem v Barmě, který zase kritizují ochránci lidských práv. I kvůli této investici jej jedna britská nevládní organizace v roce 2003 označila za "zdaleka nejnepoctivějšího podnikatele v důlním odvětví ze všech".
Vytváří si lepší pověst
Společnost Ivanhoe si však v Mongolsku vytváří zcela rozdílný, tentokrát pozitivní image. Financuje vysílání lékařů na mongolský venkov. Obnovuje důležitý buddhistický klášter, který komunisté zničili ve třicátých letech. A pomohla Mongolsku splácet miliardové dluhy bývalému Sovětskému svazu. Přes 80 procent jejích zaměstnanců jsou Mongolové.
Loni v říjnu se Ivanhoe dohodla na společné těžbě v Mongolsku s jednou z největších světových důlních společností, angloamerickou firmou Rio Tinto.
Tento projekt by byl pro Mongolsko jistě velmi důležitý. Je to země čtyřikrát větší než Německo, má však pouze 2,8 milionu obyvatel. Její roční hrubý domácí produkt činí asi 1,5 miliardy dolarů, což odpovídá tržbám amerického řetězce drogerií Walgreen.
Tato asijská země má obrovské rezervy uhlí, železné rudy, mědi a zlata. A protože jejich ceny v minulých letech prudce vzrůstaly, jsou tamní zásoby nerostů velmi důležité pro celý globální trh.
Od sanskrtu cesta do dolů
Friedland je jedním z nejbohatších lidí na světě, jeho jmění se odhaduje na 1,2 miliardy dolarů. Není to typický manažer důlní firmy. Na konci šedesátých let byl studentským aktivistou. V sedmdesátých letech cestoval po Indii, kde studoval sanskrt, hinduistickou kulturu a buddhismus. V osmdesátých letech se podílel na těžbě zlata v horách amerického státu Colorado, v místě zvaném Summitville. Podle americké vládní Agentury na ochranu přírody tehdy došlo z dolu k úniku toxického materiálu, který zaplavil řeku Alamos, v níž zničil veškerý život.
V roce 1993 firma, která důl provozovala, vyhlásila bankrot a toto místo opustila.
Vybrán jako obětní beránek
Friedlandův advokát tvrdí, že ekologický problém na řece Alamosa byl způsoben "přírodními jevy a pan Friedland byl vybrán jako obětní beránek, částečně i kvůli jeho bohatství".
Miliardář se v roce 2000 v této kauze mimosoudně dobrovolně vyrovnal s federální vládou i s vládou státu Colorado zaplacením 20,3 milionu dolarů, což ovšem neznamenalo přiznání jakéhokoli provinění.
V té době už Friedlandův podnik těžil nikl a diamanty v Kanadě. Mongolsko bylo pro tohoto podnikatele přirozenou volbou. Jednou z nejnadějnějších lokalit se stalo místo Oju Tolgoj u čínských hranic, obývané jen velbloudy a kočovníky. Měď se tu těžila už před třemi tisíci lety. Jak v roce 2005 Friedland prohlásil, je tato investice výhodná "jako když koupíš tričko za pět dolarů a prodáš jej za sto".
Přestože Friedland vybudoval na tomto místě pro své zaměstnance na tamní poměry skvostné jurty, koupil od vlády obligace za 50 milionů na úhradu mongolského dluhu bývalému SSSR, zaplatil náklady na výstup první mongolské horolezkyně na Mount Everest a podnikl i další vstřícné kroky, mongolská vláda s ním zatím závaznou smlouvu umožňující těžbu mědi a zlata nepodepsala.
Strach o zdroje vody
Projekt Oju Tolgoj má totiž i svá ekologická rizika. Místní obyvatelé se obávají, že nový důl by mohl odčerpat veškerou vodu z okolí.
Loni v květnu mongolský parlament schválil zvýšení vývozních cel na měď a zlato a později revidoval pro investory příznivý zákon o těžbě nerostů, který umožňuje státu, aby měl v důlních společnostech až poloviční vlastnický podíl. Friedland se brzy poté vzdal funkce výkonného ředitele firmy Ivanhoe a zůstal jen výkonným předsedou správní rady. V říjnu následovala dohoda s důlním gigantem Rio Tinto, který prakticky Friedlandovu společnost ovládne.
I když v mongolské vládě panují rozpory ve vztahu k zahraničním investorům, Tom Albanese, manažer podniku Rio Tinto, však nedávno jednal s čelnými vládními představiteli a sdělil, že vyjadřovali svou podporu rozvoji těžby nerostného bohatství země.
Ale i v případě, že dlouhodobá dohoda bude v dohledné době podepsána, umožní to zahájit těžbu v Oju Tolgoj až někdy roku 2009.
A zatím jdou ceny mědi dolů a mnoho analytiků je přesvědčeno, že budou dále klesat.
Ale Robert Friedland prohlašuje, že to firma Ivanhoe nevzdá, ovšem nechce "učit Mongolce, jak mají dělat svou politiku. Máme o Mongolsko obrovský zájem, ale všechno záleží jen na vnitřním demokratickém procesu."
Zdroj:Podniky a trhy
Sdílet článek na sociálních sítích
