Kdo má suroviny, diktuje

První nákupčí, kteří letos v únoru přispěchali do Brazílie, aby s důlním koncernem Valo sjednali ceny za dodávky železné rudy, měli důvod k radosti. Koncern dodá, ale za ceny, které budou o 65 procent nad těmi z loňska. Proč ta radost? Původně se totiž počítalo s tím, že dodavatelé železné rudy zvednou ceny až o osmdesát či dokonce o devadesát procent.
I to by odběratelé zaplatili. Jednak proto, že by jim nic jiného nezbývalo, a také proto, že zvýšené ceny suroviny předají do ceny svých plechů, ocelových profilů a podobně.
V každém případě: železná ruda je jen jedním z příkladů napětí na trhu nejdůležitějších průmyslových surovin. Hlad po nich je obrovský zejména v Číně, Indii a v dalších asijských (a dnes už také latinskoamerických) ekonomikách. Po oceli touží hlavně Čína. Podle zjištění výzkumné instituce Deutsche Bank Research sama říše středu spolyká na 40 procent světové produkce železné rudy a manganu. S jistou nadsázkou se dá říci, že stavbu velkolepého Ptačího hnízda, olympijského stadionu v Pekingu, který je převážně z kvalitní oceli, pocítí na své peněžence každý, kdo si koupí třeba auto nebo ledničku. Jak? Ve vyšší ceně plechů použitých při výrobě auta nebo ledničky.

Horliví investoři
Tato poptávka, vyvolaná růstem v řadě zemí zařazovaných stále ještě do kategorie prahových ekonomik, udělala z důlních společností "žádané nevěsty". Rovněž zemím, na jejichž území se nacházejí významná ložiska surovin, přinesla mohutné příjmy.
Investoři, kteří ještě před nějakými osmi devíti lety nepovažovali investice do dolů za lukrativní, se teď mohou strhat horlivostí, s jakou nabízejí peníze a škemrají o podíly. Důlní koncerny, z jejichž řad už vzešli těžební giganti globálního významu, mají plné pokladny a to v nich vyvolává chuť po dalším růstu. V průmyslově vyspělých zemích vyvolává koncentrace kapacit v několika málo konglomerátech obavy.

Obyčejné železo
Brazilský koncern Valo má už dnes na svém kontě třetinu vývozu železné rudy. Světovou jedničkou je v tomto oboru britsko-australský koncern BHP Billiton. Ten nyní usiluje o převzetí svého konkurenta, britského koncernu Rio Tinto. Pokud se fúze podaří, vznikne celek, který by kontroloval přes dvě třetiny celosvětových zásob železné rudy. Pro srovnání: V ropné a plynárenské branži kontroluje světový primus koncern Exxon necelých pět procent zásob ropy a zemního plynu.
Nelze se proto divit, že oceláři bez rozdílu národností teď dělají všechno pro to, aby fúzi BHP Billiton a Rio Tinto zabránili. Kdyby totiž vznikl tak dominantní celek, mohl by si diktovat ceny s ještě větší agresivitou, než to dělal dosud. A protože by spojený podnik ovládal většinu světových zásob, nepociťoval by potřebu hledat a otevírat nová ložiska, upozornil evropský svaz ocelářů Eurofer.
Nejde jen o rudu, ale také o koksovatelné uhlí. V případě, že by došlo k fúzi BHP Billiton s Rio Tinto, dopracoval by se nový gigant ke kontrole více než poloviny známých zásob. Avšak zatímco třeba Evropané přemýšlejí, jak takové koncentraci zabránit, Číňané jednají. Koncern Chinalco si už koupil devítiprocentní podíl v Rio Tinto. Už to jim zajistí místo u jednacího stolu pro případ, že se o spojení začne vážně jednat. A 9. dubna oznámil australský list The Australian, že Peking chce devítiprocentní podíl i v BHP Billiton.

Účelové aliance
Enormní nárůst poptávky po základních průmyslových surovinách, jakými jsou železo, respektive ocel, měď, nikl, zinek, ropa, vede těžaře k tomu, aby se poohlíželi po nových nalezištích, což v dobách nízkých cen surovin zanedbávali.
To je ostatně další z příčin skokového nárůstu cen v posledních osmi letech. Manko nelze nahradit rychle. Od zjištění ložiska do zajištění těžby, obvykle také včetně prvotního zpracování, vybudování dopravních cest a podobně, uplyne patnáct i dvacet let. Nehledě na obrovské finanční náklady, které jdou do miliard.
Právě takové obtíže vedou k tomu, že vznikají aliance, které by byly ještě poměrně nedávno nepředstavitelné. Například britsko-jihoafrický těžařský koncern Anglo American se spojil s čínskou rozvojovou bankou (China Development Bank), aby se pustil do využívání už lokalizovaných nalezišť v centrální Africe. Ta totiž nemohla být dosud otevřena kvůli politickým nejistotám a neexistenci dopravních cest.
"Číňané jsou na rozdíl od Evropanů odvážní. Jdou i do dosti značných rizik a nekladou si ani politické podmínky. Akceptují prostě stav," potvrdil loni v listopadu na investiční konferenci v jihoafrickému Durbanu Ekonomu Gaba Tabane, výkonný ředitel vládní investiční agentury Invest North West.

Pozor na spekulace
Vedle toho, že nabídka na trzích sotva vyrovnává poptávku, je dalším motorem vývoje prostá spekulace. Jiří Šťastný z brokerské společnosti Colosseum odhaduje, že u některých druhů surovin, zejména se to týká ropy, se spekulace na cenovém nárůstu podílí deseti až padesáti procenty.
Mnozí investoři, kteří se dříve soustředili spíše na akciové trhy, poté, co zaznamenali ztráty v důsledku finanční krize, se z akcií přeorientovali na suroviny, od kterých si slibují dlouhodobější výnosy. Například Evy Hambro, šéf jednoho z investičních fondů zaměřených na suroviny World Mining Fund (součást investiční společnosti Blackrock), tvrdí: "Ceny surovin, pokud ještě neporostou, se určitě udrží na vysoké úrovni dalších dvacet třicet let, i když zažijeme tu delší, tu kratší období propadu."

Jsme teprve v polovině
Tím se Hambro řadí k zastáncům takzvaných supercyklů. Ti vycházejí z toho, že se v dohledné době nabídku na trhu nepodaří zvýšit, zatímco si největší polykači surovin ze zemí, jejichž hospodářství stojí na masové výrobě (Čína, Indie a podobně), budou žádat v neztenčené míře další přísuny.
"Desítky, ne-li stamiliony lidí v obou nejlidnatějších zemích světa doufají, že se jejich životní úroveň zlepší. Touží po vlastním bytě, po autu, chtějí se i lépe stravovat. To vše si vyžaduje surovinové zdroje: kovy počínaje, agrárními produkty konče," shrnul Hambro.
Zmíněné supercykly se dají doložit i historicky. Americký analytik Jim Rogers (jeho kniha Horké komodity vyšla v dubnu i v Česku) tvrdí, že nejsme ani v polovině aktuálního supercyklu růstu cen komodit. Ví, o čem mluví. Je jedním ze zakladatelů fondu Quantum a tvůrce komoditního indexu RICI.
Při jeho tvorbě studoval vývoj cen surovin v minulosti a zjistil, že průměrná doba jejich trvání je kolem sedmnácti let. Nejdelší růstový cyklus prozatím vysledoval mezi lety 1878 až 1918, trval tedy celých čtyřicet let. Jiné cykly byly kratší. Takže přidržíme-li se teorie supercyklů a položíme začátek toho aktuálního k roku 2000, pak jsme opravdu teprve někde v polovině a suroviny mají před sebou ještě delší dobu cenového růstu.
"Přes cenové šoky na trhu surovin při podrobnějším pohledu zjišťujeme, že mnohé ceny ještě ani nedosáhly historických maxim," tvrdí Jiří Šťastný z firmy Colosseum. "I tehdy, podíváme-li se na ně v nominálních cenách, tedy neupravené o inflaci: stříbro je 75 procent pod historickým maximem, bavlna je stále ještě šest procent pod maximem - a dalo by se tak pokračovat," tvrdí expert z Colossea.

Přecitlivělý trh
Ceny běžných průmyslových surovin žene vzhůru také fakt, že producentské země z různých důvodů omezují export. Analytici z Macquarie Research, kteří jsou považováni za experty na Čínu, upozorňují na stále větší závislost říše středu na dovozu kovů.
Loni třeba vzrostl dovoz rafinované mědi o více než 130 procent na celkových 1,4 milionu tun. Ve stejném roce ovšem vzrostla domácí produkce mědi o 16,4 procenta. Vláda na to reagovala tím, že s okamžitou platností zrušila veškeré dosud uplatňované poplatky na dovoz mědi. Dříve totiž Peking trval na tom, že by se měl tento kov odebírat především z domácí produkce.
Navíc Čína omezuje export koksovatelného uhlí. Přitom má tato země jedny z největších světových zásob. Nemá ale dost dopravních kapacit na zajištění rozvozu uhlí z hlavních produkčních provincií. Koksovatelné uhlí polykají nejen četné hutě, ale především elektrárny. "Těžba jen tak tak drží krok s rostoucí spotřebou," tvrdí analytici z Macquarie Research a dodávají: "Potom stačí i relativně krátké období sněhových bouří spojených s vlnou mrazu, což postihlo Čínu letos v lednu, a zásobování energií a teplem se téměř zhroutí."
Jiným příkladem může být olovo. Čína ho sice donedávna vyvážela, teď ale uvalila centrální vláda na vývoz desetiprocentní clo. Zdůvodnila to rostoucí domácí spotřebou, která jen loni poskočila o šedesát procent nahoru.
Trh se základními průmyslovými surovinami je tak napjatý, že reaguje na každý negativní podnět. Investiční banka Barclays v přehledu druhého pololetí loňského roku nazvaném The Commodity Refiner upozornila na to, že se na vzestupu cen surovin podílejí technické problémy v produkčních zemích. Například produkci zlata a platiny v Jihoafrické republice negativně ovlivňuje nedostatek elektrické energie. Potlačení tohoto problému si vyžádá nejméně pět let za předpokladu, že se země pustí do výstavby nových elektráren neprodleně, píše se ve studii. Obdobný problém postihl i těžbu měděné rudy v Zambii, což nijak náladu na trzích nevylepšilo. "Technické záležitosti zasahují trhy přímo do živého a na cenový vývoj mají tvrdší dopad než cokoli jiného," konstatuje studie.
S tímto názorem se ztotožnil i Dirk Hess, surovinový analytik z investiční banky Goldman Sachs, na dubnovém investičním veletrhu ve Stuttgartu: "O většině základních průmyslových surovin, jakými jsou železná ruda a rudy neželezných kovů, platí totéž co o ropě. Není jich absolutní nedostatek. Naopak. Zásoby jsou dostatečné ještě na několik desítek let. Problémem je infrastruktura. Rudy se těží ve stále odlehlejších částech světa a právě tam scházejí dopravní cesty, námořní přístavy i kapacity pro prvotní zpracování rud."
"Obdobně jako existují už zmíněné cenové supercykly, existují také investiční cykly. Investoři začnou s hledáním ložisek, zvyšováním kapacit dolů nebo s výstavbou nových teprve tehdy, když mají jistotu dlouhodobě rostoucích zisků," uvedl Hess. Nyní podle něj tuto jistotu mají v růstu řady zemí, které byly ještě poměrně nedávno řazeny mezi rozvojové.
K dobré stránce tohoto megatrendu přiřazuje expert z Goldman Sachs to, že spolu s trvající poptávkou po surovinách porostou také investice do infrastruktury a opatření na ochranu životního prostředí. To pro odběratelské země představuje šanci na zapojení se do investičního cyklu dodávkami. A to jim alespoň zčásti nahradí vyšší náklady spojené s nákupem surovin.

Korektury jsou běžné
Cenový nárůst postihl všechny suroviny, nejen ty základní. To ovšem ještě neznamená, že nedojde k výkyvům dolů. K nim jsou náchylné takzvané spekulativní komodity.
V březnu došlo k propadu ceny zlata, které předtím dosáhlo rekordu nad hranicí 1000 dolarů za troyskou unci (zhruba 31,1 g). Tento výkyv ale nebyl způsoben tím, že by se na trhu najednou objevilo více žlutého kovu, ale tím, že se část investorů zbavovala dříve nakoupeného zlata, s nímž spekulovali na růst ceny v době, kdy roste nedůvěra v akciové trhy napadené finanční krizí. Poté, co se cena zlata přiblížila k maximu, usoudili, že je čas ke "sklizni" a své zásoby prodali. Toto rozhodnutí podpořily i zprávy o tom, že MMF zvažuje prodej 400 tun zlata ze svých zásob, což by už samo o sobě vedlo k poklesu ceny.
A je tu ještě jeden důvod. Hromadění zlata nepřináší jeho vlastníkovi žádný zisk. Za své peníze si pořídí hodnotu, která ovšem podléhá cenovým výkyvům na trhu, zpravidla roste v časech krizových a klesá v době pohodových. Jinak zlato nevynáší žádné úroky. Ba naopak: kdo si ho uloží třeba do bankovního trezoru, musí ještě za jeho skladování platit. V tom lze spatřovat další z důvodů, proč došlo třeba právě v březnu k poklesu ceny žlutého kovu.
Ve stejné době poklesly i ceny dalších průmyslových surovin. "I v tomto případě šlo o technickou korekturu, nikoli o fundamentální zvrat," potvrdil Ekonomu Jiří Šťastný, šéf firmy Colosseum.
Onen pokles lze připsat na konto obav z recese ve Spojených státech, kterou už v té době nevyloučil ani šéf Federálního rezervního systému Ben Bernanke a Mezinárodní měnový fond korigoval svůj odhad letošního vývoje světové ekonomiky směrem dolů. Podepisuje se na tom mimo jiného hlavně akutní krize na finančních trzích, ale také trvale slábnoucí dolar. Mezinárodní měnový fond odhaduje letošní globální růst na pouhá tři procenta, zatímco loni činil růst 4,9 procenta.

Čína se nebojí ani riskantních operací v neklidné Africe.

32 procent
světového vývozu železné rudy připadá na firmu Valo z Brazílie.

40 let
trval nejdelší cyklus růstu cen surovin.

3 procenta
růstu světové ekonomiky předpokládá letos MMF.

Zlato si uchovává hodnotu, ale nenese žádné úroky.

Firma Tržní kapitalizace Čistý zisk 2006 Sídlo firmy

Vale (železná ruda, nikl) 172,27 6,53 Brazílie

Rio Tinto (železná ruda, měď) 114,58 7,44 Velká Británie

Anglo American (železná ruda) 86,87 6,92 Velká Británie

Xstrata (měď, zinek, nikl) 77,21 2,40 Švýcarsko

BHP Billiton (železná ruda, měď, nikl) 72,55 10,45 Austrálie

AUTOR: Petr Němec