Vláda si koleduje o aféru století

Záměr vlády zadat likvidaci starých ekologických škod ve výši 115 miliard korun jediné firmě vyráží dech. Nákup grippenů je ve srovnání s tím pětinovým bratříčkem. Tím spíš by měl kabinet "obchod století" zkoumat pod drobnohledem. Včera ale ministři schválili Kalouskův plán na vypsání veřejné soutěže s lehkomyslností příležitostné trhovkyně.

Vláda rozhodla o mamutím tendru na odstranění škod zděděných po komunistech na základě jediné dvacetistránkové analýzy ministerstva financí. Jako hlavní důvod pro hledání jednoho "likvidátora" v ní experti uvádějí nutnost zásadně urychlit proces, který při zadávání desítek různých zakázek povážlivě skomírá.

Pravda je, že za patnáct let byla odstraněna pouhá čtvrtina ekologických zátěží, jež se stát zavázal zlikvidovat. To je tempo vskutku hlemýždí. Ani z resortní analýzy ale není jasné, zda by se pořád ještě nevyplatilo zásadně posílit příslušný odbor na ministerstvu financí a dohlédnout na výkon úředníků.

Oponenti vládního plánu z české pobočky Transparency International totiž při analýze dosavadních zakázek na odstranění škod zjistili zajímavé souvislosti:

Průměrné ceny, dosažené v soutěžích, jsou o čtvrtinu nižší (pro stát výhodnější), než předpokládali jejich státní zadavatelé. Přitom počty účastníků v tendrech (a tedy úroveň konkurence) klesá s tím, jak roste objem zakázky. Do soutěží na likvidaci škod nad 120 milionů korun se pak většinou hlásila osamělá konsorcia bez rovnocenných soupeřů.

Jestliže teď vláda chystá veřejný tendr přesahující sto miliard, kolik asi českých firem může pomýšlet na splnění zakázky tak obřích parametrů? Právě tady se otvírá prostor pro osnování skrytých koalic dvou tří silných hráčů, kteří dokáží společnými silami státu pořádně pustit žilou...

Taková spojení běžně vznikají například při veřejných soutěžích na výstavbu dálnic nebo vysokorychlostních tratí. Firmy se předem dohodnou, která navrhne o něco vyšší cenu a "vítěz" poté zaměstná "poraženého" formou dodavatelských prací. Při další soutěži si podniky postavení vítěze a poraženého zase prohodí.

Je nabíledni, že nabízené ceny jsou výsledkem spikleneckých dohod mezi společnostmi. S konkurenčním bojem má tahle kvazisoutěž pramálo společného. A stát nakonec zaplatí za jejich služby, co si soukromé firmy usmyslí.

Jak chce vláda zabránit tomu, aby při chystaném tendru snů nedošlo k obdobnému spiknutí několika stavebních molochů?

Ministerstvo financí nás uklidňuje, že se do veřejné soutěže přihlásí i mezinárodní společnosti, jež vytvoří kýžené konkurenční prostředí. A právě účast zahraničních firem bude zárukou serióznosti celé akce. Jenže zároveň ministerstvo předpokládá, že od vyhlášení soutěže k předložení nabídky by mělo uplynout padesát dní. Což je pro jakoukoliv zahraniční firmu zcela nereálný termín.

Vláda slibuje, že bude o podmínkách soutěže ještě jednat. Hlavně by se ale měla postarat o to, aby výsledek tendru a vítězná cena zaručila minimálně stejné úspory jako současné řešení. Což by předpokládalo, že si kabinet ponechá možnost zrušit tendr, pokud kýžené ceny nedosáhne.

Právě tohle by mohlo být pojistka proti manipulaci a korupčním pokušením. Pokud ji kabinet nezavede, koleduje si o skandál, proti němuž všechny dosavadní aféry byly limonádovou operou.

jiri.leschtina@economia.cz