Navštivte vulkanity na hranicích

Lokalita se nachází 1,5 km v. od Bystřice pod Lopeníkem a 1,5 km jjz. od obce Komňa . Lom je založen v kopci Bučník a vede k němu asfaltová účelová komunikace ze silnice E50. Odbočka z hlavní silnice se nachází asi 500 m od motorestu Rasová – Nový Dvůr. Lom je opuštěný.

Území v okolí lokality je budováno magurským příkrovem s dílčími jednotkami bělokarpatskou a bystrickou (mapa 2). Magurský příkrov je označován jako střižný a je přesunutý přes sedimenty vnější flyšové skupiny. Bělokarpatská jednotka tvoří převážnou část okolí lokality, pouze ze S zasahuje jednotka bystrická. Hlavní litologickou náplní obou jednotek jsou rytmicky se střídající psamity (hlavně různé typy pískovců) a pelity (různé typy jílovců).

Tělesa neovulkanických hornin tvoří pruh přibližného směru SV – JZ od Bánova přes Komňu k Bojkovicím . Nachází se po obou stranách nezdenického zlomu v obou výše uvedených flyšových jednotkách, některá tělesa procházejí napříč touto poruchou. Horniny jsou považovány za subvulkanické, tufový ani tufitický materiál nebyl zatím nalezen. Tělesa mají charakter ložních nebo pravých žil, největší těleso představuje pruh dlouhý 1500 m a široký do 200 m, j. od Nezdenic. Erozí obnažená tělesa mohou dnes tvořit výrazné morfologické elevace (vrch Valy a Bučník). Výstupovou cestou magmatu byl pravděpodobně nezdenický zlom . Radiometrické stáří horniny v Horním Srní bylo Kantorem et al. (1984) stanoveno jako sarmatské (11,8 Ma). Přichystal et al. (1998) stanovil K/Ar metodou na vzorku trachyandezitu z Nezdenic stáří, které odpovídá střednímu až svrchnímu badenu (hodnoty 13,5 a 14,8 Ma).

V porovnání s horninami středního a východního Slovenska se neovulkanity celé oblasti se vyznačují zvýšenou alkalinitou. Zvláště vysoký je obsah K₂O.Vysoké obsahy Ba, Sr, Rb a Zr připomínají šošonitovou asociaci. Poměr izotopů ⁸⁷Sr/⁸⁶Sr potvrzuje vztah uherskobrodských vulkanitů ke geneticky shodným horninám v Západních Karpatech.

Karpatský vulkanismus je obecně spojován s plášťovým diapirem v prostoru panonské pánve. Adamová et al. (1995) interpretuje neovulkanity uherskobrodska jako horniny vzniklé nad subdukční zónou a výstup magmatu byl podmíněn vhodnou zlomovou tektonikou (štiavnicko-přerovský zlomový systém – nezdenický zlom).

Krystek (1955) vyčlenil v rámci neovulkanitů uherskobrodska šest horninových typů:

• olivín-pyroxenický alkalický bazalt (dolerit)

• pyroxen-olivínický alkalický bazalt

• augitický alkalický bazalt

• leukokratní pyroxen-amfibolický trachyandezit

• leukokratní amfibolický trachyandezit

• leukokratní biotitický trachyandezit

Sukcesně starší jsou horniny bazaltového typu.

Adamová et al. (1995) definovala v téže oblasti tři skupiny hornin:

• trachybazalty až bazaltické trachyandezity

• leukokratní trachyandezity (propylitizované)

• doleritický olivinický bazalt.

Podle Shrbeného (1974) mají horniny v okolí Uherského Brodu charakter převážně trachyandezitů, pouze výskyty u Starého Hrozenkova lze označit jako olivinické bazalty. Některá tělesa obsahují xenolity starších magmatických hornin a okolních sedimentů (Krystek, 1958). Xenolity mohou být rozděleny podle typu na sourodé a cizorodé. Mezi sourodé se řadí xenolity starších andezitových hornin nebo bazaltů a také útržky hlubinných vyvřelin typu gabra, dioritu až granodioritu. Z žilných vyvřelin tvoří xenolity dioritové porfyrity. Většina xenolitů nepřesahuje rozměr 25 cm. Cizorodými uzavřeninami se rozumí tepelně přepracované útržky okolních flyšových hornin. Jílové břidlice jsou přeměněny na porcelanity, pískovce na kvarcity. Zcela výjimečné jsou karbonátové horniny přeměněny na erlany.

Lom na kopci Bučník byl založen v roce 1951 a byly zde těženy jak flyšové horniny, tak dvě subhorizontální ložní žíly andezitu, resp. trachyandezitu o mocnosti kolem 20 m . V doprovodu je i několik drobnějších žil, které vykliňují, takže by se mohlo jednat o lakolit cedrového typu. Přívodními cestami pro magma byly dvě tektonické linie S-J a V-Z směru. V místě protínaní obou linií je mocnost vulkanitů největší.

Zastoupeny jsou převážně horniny typu trachyandezitu, které obsahují četné polohy kausticky přeměněných jílových břidlic – porcelanitů. Andezitové horniny jsou zde ve dvojím vývoji – první typ obsahuje vyrostlice plagioklasů a tmavých minerálů , druhý typ je světlejší, bez vyrostlic tmavých minerálů. Podle Přichystala (1974) jsou obě horniny stejné, pouze v jiném stupni hydrotermálních přeměn.

Podle Přichystala (1974) se v propylitizovaných partiích hornin objevuje sulfidická mineralizace zpravidla žilného typu. Na žilkách o mocnosti do 6 cm (směr SV-JZ. a SZ-JV) se objevuje křemen, karbonát, pyrit, markazit, sfalerit, galenit a vzácně rumělka. V drúzových dutinách se vyskytuje křemen (foto 22 a 23), karbonáty, pyrit, baryt, natrolit a rudní minerály. Tzv. rudní xenolity jsou tvořeny pyrhotinem, pyritem, chalkopyritem, galenitem a sfaleritem. Objevují se i kalcit-zeolitové žilky bez rudní mineralizace.

Horniny bělokarpatské jednotky ve vývoji vlárském jsou na lokalitě zastoupeny především lavicemi pískovců, často s gradačním zvrstvením. Jílovce tvoří buď průběžné polohy o mocnosti do 10 cm, nebo až desetimetrová, čočkovitá, zvolna vykliňující tělesa. Sedimenty jsou v těsné blízkosti vulkanických těles postiženy kaustickou kontaktní metamorfózou – pískovce bývají přeměněny na kvarcity a jílovce podlehly přeměnám na porcelanity, které se vyskytují v různém stupni přeměny a v různých barevných varietách  Při kontaktní metamorfóze došlo k významné mobilizaci některých komponent (např. Na₂O, K₂O nebo SiO₂). Fázové složení původních sedimentů doznalo značných změn – porcelanity obsahují křemen, cristobalit a amorfní formy SiO₂. Původní jílové minerály a chlorit reagovaly s fluidy za vzniku plagioklasů, K-živců, pyroxenů a smektitu. Složení i struktura porcelanitů se mění směrem od kontaktu k okraji aureoly.

Impregnace pyritu jsou na puklinách pískovců a porcelanitů ojedinělé.

V širším okolí je možné navštívit další lokality s neovulkanickými horninami, např. lom za motorestem Rasová nebo Starý Hrozenkov. Z dalších lokalit je to např. Blatnice, Hluk nebo Stupava.

ZDROJ:http://pruvodce.geol.morava.sci.muni.cz, kráceno