Nerostné suroviny Černé Hory a jejich zpracování

Průmysl je v Černé Hoře relativně nejrozvinutější ve větších městech (Podgorica, Nikšić a Berane). V černohorské metropoli je nejvýznamnější podnikem Kombinát na výrobu hliníku (KAP), následuje různý zpracovatelský průmysl (tabákový průmysl a další). Druhým nejprůmyslovějším městem je Nikšić, (Železárny, pivovar "Trebjesa" - Nikšičko pivo), třetím Pljevlja převážně s dřevozpracujícím průmyslem. Svůj význam měly i loděnice v přístavech Bijela a Tivat v Boce kotorské. Hlavními překážkami rozvoje průmyslu zůstávají pokles cen výrobků kovoprůmyslu, růst cen elektrické energie, přebytek pracovní síly, nedostatečně kvalifikovaný management, nedostatečně motivovaní zaměstnanci, prohlubování úvěrového rizika v bankovním sektoru, rizika ve fiskální sféře a nerespektování ekologických standardů.

Hornictví a doly jsou v okolí Nikšiće (bauxit), Plevlje (hnědé uhlí) a Berane (hnědé uhlí a lignit). Nová naleziště hnědého uhlí a lignitu byla objevena v okolí Maoče nedaleko Pljevlji. Olovo a zinek se těžil v Mojkovci. V zemi je velké množství surovin k výrobě stavebních hmot.

Páteří průmyslové výroby v zemi zůstává kovoprůmysl. Rozhodujícím způsobem jej zajišťují tři podniky: Kombinát na zpracování hliníku v Podgorici, nikšičské Doly na těžbu bauxitu a tamní Železárny. Kovoprůmysl se přitom jako celek dlouhodobě potýká s vážnými problémy, které se nepodařilo sanovat provedenou privatizací (převážně ruským partnerem). Klíčovými překážkami překonání hluboké krize v tomto odvětví je silný přebytek pracovní síly, technologická zastaralost, vysoké zadlužení, nedostatečné investice, nekonkurenceschopnost produkce a nově i drastické dopady globální finanční krize a ekonomické recese na kovoprůmysl jako takový.

Kombinát na zpracování hliníku v Podgorici (KAP) byl vybudován v letech 1969 - 1971. V době kulminace výroby (do r. 2007) produkoval 120 tisíc tun hliníku ročně, což představovalo 51% celkového exportu ME. V té době dosahoval roční zisk 47 milionů EUR, zejména díky příznivé burzovní ceně hliníku a levné elektřině. Díky provázanosti s řadou dalších nejvýznamnějších podniků v ME (Doly v Nikšiči, Elektrohospodářství ME, Přístav Bar, Železnice ME a další) se stal klíčem rozvoje černohorského průmyslu.

Ruská CEAC (Central European Aluminium Companies, operující v rámci En+Group) převzala KAP v žalostném technickém i technologickém stavu a se značným přebytkem pracovní síly. Dědictvím bývalého státního managementu zůstává i vysoká ekologická zátěž. Vedení KAP připisuje hlavní vinu za následný podnikatelský neúspěch celého řetězce celosvětovému poklesu poptávky po hliníku a v důsledku toho i pádu cen tohoto burzovního artiklu (z 3 300 na 1 500 USD za tunu hliníku). V roce 2009 CEAC realizoval ztrátu 50 milionů EUR, pro rok 2010 počítá v případě optimálního vývoje se ztrátou 10 mil. EUROčekává se zisk 7 mil. EUR v r. 2011 a 21 mil. EUR v roce 2012.

CEAC v současnosti vlastní 58,7 % akcií podniku. Dle dohody uzavřené s vládou ME z r. 2009 bude vlastnit shodně s vládou po 29,35 % s tím, že menšinoví akcionáři si ponechali 18,1 % a ostatním soukromníkům a společnostem připadlo 23,2 %. Ve Správní radě je tří členů CEAC a jednoho zástupce menšinových akcionářů zástupce vlády s právem veta.

V současnosti KAP produkuje ročně 65 tisíc tun hliníku, tj. přibližně polovinu někdejší produkce. Dle vedení KAP by za předpokladu optimálního rozvoje mělo v r. 2010 dojít ke zvýšení výroby na 80 tisíc tun a v roce 2011 k dosažení plné výrobní kapacity 120 tisíc tun. Celá produkce hliníku je trvale určena pro export. Spolupráce KAP s Doly v Nikšiči však vázne.

Pro úspěšný rozvoj KAP má mimořádný význam cena elektrické energie. Její roční spotřeba v KAP činí 1,9 mil. MWh, což je 39 % celostátní spotřeby (4,8 MWh). Elektrohospodářství ME (EPCG) z toho dodává KAP-u 60 % v průměru za 40 EUR za MWh, zbývajících 40 % KAP dováží ze zahraničí, v průměru za 80 EUR za MWh. Tím se náklady na spotřebu energie pohybují ve výši 42 % na celkových prvotních výrobních nákladech hliníku, zatímco u zahraniční konkurence nepřekračují 30 - 35 %.

Jedním z rozhodujícím faktorů modernizace KAP je řešení přebytečné pracovní síly. V celém řetězci, souvisejícím bezprostředně s činností KAP, je v současnosti zaměstnáno 3.900 pracovníků, z toho v KAP cca 2 100 (z toho 400 v administrativě). Dle vedení KAP přebytek potřebné pracovní síly převyšuje 50 %. Za nevýhodnou označuje i průměrnou věkovou strukturu 50 let. Pokračujuí spory s odbory ohledně výše odchodného. Vedení KAP se v zásadě netají záměrem perspektivně snížit počet zaměstnanců na pouhých pouhých 600. Průměrná mzda v KAP přitom činí 730 EUR, což převyšuje celorepublikový průměr (457 EUR) o 30 %.

Původně členitá produkce KAP se postupně zúžila na primární produkci hliníku a fungování elektrolýzy a slévárny. Navazující zpracovatelské výroby (nejen v Podgorici, ale i Kolašinu a na některých dalších místech Černé Hory) byly ukončeny.

Poptávka po hliníku v Černé Hoře se nyní řeší dovozem tohoto artiklu ze zahraničí, nezřídka prvotně zpracovaného z nikšičského bauxitu.
Doly na těžbu bauxitu v Nikšiči v době největší prosperity produkovaly ročně 650 tisíc tun vysoce kvalitní rudy, z čehož 470 tisíc tun bylo určeno ke zpracování v KAP Podgorica, zbytek pro export. Vysoká prodejní cena bauxitu (38 EUR za tunu) však byla příliš nekonkurenční a přiměla KAP k dovozu této suroviny ze zahraničí. V současnosti Doly na těžbu bauxitu uzavřely kontrakt na vývoz části produkce do Maďarska a o exportu jednají i s Bosnou a Hercegovinou a některými dalšími státy.

V hluboké krizi se ocitla i Železárna v Nikšiči, kde byla postupně uzavřena většina výrobních linek, zejména pro výrobu kvalitních ocelí. Ty se vyvážely z 80 % do Itálie, tradičním odběratelem převážné části produkce železa do betonu bylo Srbsko. K vystupňování sociálního napětí v podniku počátkem roku 2010 přispělo rozhodnutí jeho vedení přemístit většinu výrobních zařízení do analogického závodu v Subotici (Srbsko). Nevládní sektor v Černé Hoře obviňuje vedení podniku z neprůhledného financování.

ZDROJ:Businessinfo.cz