Loděnka - posel dávných dob

Loděnka má dva páry žaber, metanefridií a srdečních předsíní. Nervová soustava je jednodušší než u ostatních hlavonožců, oči jsou bez čočky a také jednodušší stavby. Nemá inkoustovou žlázu a chromatofory (slouží ke změně barvy - např. sépie). Známo je asi šest od sebe těžko odlišitelných druhů rodu Nautilus. Loděnka hlubinná žije v hloubkách kolem sedmi set metrů v Tichém a Indickém oceánu. Dorůstá v průměru do třiceti centimetrů (schránka). Kolem ústního otvoru má až devadesát ramen uspořádaných do dvou kruhů. Chapadla nemají přísavky, jako je tomu u jiných hlavonožců. Radula má obvykle kolem devíti výstupků. Loděnka je schopná v případě nebezpečí zalézt úplně do ulity a uzavřít se v ní speciálním víčkem. Vnitřek ulity je perleťový, tzv. osmena perly nejsou perly, ale šperky vytvořené z tohoto materiálu. Zbarvení slouží jako kamufláž. Při pohledu shora je tmavší barva a nepravidelné pruhy, což lépe splyne s tmavou vodou, ze spodu je schránka světlejší. Hlavní složkou potravy jsou ryby a korýši. Protože loděnky nevydávají mnoho energie na pohyb, stačí jim, když jedí jednou za měsíc. Jelikož nemají dostatečně vyvinutý zrak, orientují se čichem. Loděnky jsou samozřejmě gonochoristé a objevuje se u nich sexuální dimorfismus. Dochází u nich k vnitřnímu oplození, čtyři samcova ramena slouží k tomu, aby přenesl své spermatofor do samice. Loděnky žijí přibližně dvacet let, což je na hlavonožce opravdu velmi dlouho.
Ve starém Řecku byla schránka loděnky považována za symbol dokonalosti. Ulita se dá popsat matematicky jako logaritmická spirála. Nazývá se tzv. Zlatým poměrem (přepočet, řez) 1,6180339887...1. Říká se mu také "Božský poměr". Tento koeficient formuje matematické proporce přírody, které sama využívá, aby vytvořila listy, mušle, hmyz, lidi, hurikány a galaxie ... Objevili ho Řekové, ale používali ho dokonce i Egypťané při stavbě pyramid. Většina katedrál je také podle tohoto principu postavena (stavební konstanta pevnosti oblouku), aby dosáhla požadovaného zvuku.
Bohužel jsou loděnky loveny pro svou krásnou ulitu, proto je jich každý rok mnoho zabito. Indonésie v roce 1987 zakázala lov a export těchto zvířat, ale mnoho dalších zemí v tom pokračuje. Malé procento je určeno pro akvária. Situace v Nové Kaledonii je více jak katastrofální, během dvou let bylo chyceno a zabito přes deset tisíc loděnek kvůli jejich schránkám! Důvodem, proč nejsou loděnky na seznamu CITES je, že o nich chybí vědecké informace. Neví se, že se velmi pomalu rozmnožují v porovnání s jinými hlavonožci. Dosáhnout dospělosti jim zabere nejspíše pět až deset let života. Kladou maximálně dvanáct vajec za rok. Jakmile ale jednou dospějí, tak kladou vejce každý rok. Jestliže je jejich populace dlouhodobě stresována, zabere to spoustu času, než se z toho dostanou. Jelikož nejsou loděnky aktivní jako jiní hlavonožci, nemění barvu a ani nejeví známky vysoké inteligence, jako třeba chobotnice. Asi se zdají být trochu nezajímavé pro studium. Jsou to ale výjimečná zvířata, která tady žila dávno před námi. V akváriích sice mohou žít mnoho let, ale mají problémy se vznášením (pořád jsou u hladiny) a s produkováním nových schránek (jsou bezbarvé, černé a špatně stavěné). Zatím nebylo nalezeno řešení těchto problémů. Pouze na dvou místech na světě se povedlo loděnky rozmnožit v zajetí - v Japonsku a ve Waikiki Aquarium.
Schránky loděnek jsou opravdu krásné jako dekorace, ale když si uvědomíme, kolik jich pro naše potěšení přišlo o život, ztrácí to svůj půvab. Daleko krásnější pocit je spatření živé loděnky, i třeba v akváriu, dokud je alespoň naděje, že se jejich počet jednoho dne v přírodě opět zvýší.

Fotografie: www.biolib.cz

ZDROJ: www.ifauna.cz, kráceno