Chemická havárie na dole ve Finsku

Finská pobočka Greenpeace přináší svědectví o největší chemické katastrofě v historii Finska a odebírá vzorky toxických látek, které začaly unikat v neděli 3. listopadu 2012 na severu země. Z dolu na kovy v Talvivaaře, který vlastní firma Talvivaara mining Company, uniká rychlostí 5 000-6 000 kubických metrů za hodinu voda obsahující vysoké koncentrace niklu a uranu. K úniku došlo pravděpodobně poté, co se protrhla odkalovací nádrž.

Přítel z Finska píše:

Nejprve byl důl v Talvivaaře jako sen. Nový začátek. Zdroj pracovních míst a daní pro severní Finsko.

Takové panovalo nadšení, když se nový důl v Kainoo, 550 kilometrov od Helsinek, otevřel. Pekka Perä , bývalý zaměstnanec finské důlní společnosti Outokumpu, koupil důl od svého bývalého zaměstnavatele za jedno euro.

Důl byl považován za nerentabilní, ale pan Perä byl přesvědčený, že se z něj může stát ukázka "těžební renesance". Vlastnil úplně novou "biolouhovací metodu", která mu umožňovala extrahovat z rudy i velmi malé koncentrace látek.

Sen však netrval dlouho a probuzení bylo drsné.

Provoz v dole začal v říjnu 2008 a první problémy se začaly objevovat už příští léto. Podnikatelé v turismu z okolí si začali stěžovat, že důl páchne jako shnilé vejce a odpuzuje zákazníky.

Zatímco se firma potýkala s divným zápachem, začaly se objevovat horší problémy. Odkaliště začalo prosakovat poprvé v roce 2008. Další únik byl zaznamenán v roce 2010. Jezera v okolí dolu začala být slaná. Měření poblíž dolu prokázala koncentrace kadmia a niklu daleko přesahující oficiálně povolené hodnoty. A letos v březnu jeden dělník nepoužil ochranné pomůcky a zemřel na otravu sirovodíkem - který byl zdrojem onoho shnilého zápachu.

Všichni to věděli a navzdory tomu odpovědný úřad, Středisko pro ekonomický rozvoj, dopravu a životní prostředí v Kainuu, neudělal proti neuvěřitelně nezodpovědné důlní společnosti vůbec nic. Teď úřad tvrdí, že nic udělat nemohl, protože k tomu nikdy neměl dost zdrojů ani zkušeností.

V neděli 3. listopadu se nakonec situace úplně vymkla kontrole. Veškerý odpad z dolu končí v obrovských odkalovacích nádržích, které obsahují těžké kovy, nebezpečné chemikálie a uran. Spodek odkaliště prasknul a vysoce kontaminovaná voda začala z nádrže unikat rychlostí tisíců kubíků za hodinu. V ten okamžik se sen změnil v naprostou noční můru. Aktivisté Greenpeace odebírají vzorky unikající vody. Stejně tak i Finský úřad pro jadernou bezpečnost a Finský ústav pro životní prostředí. Nikdo zatím nedokáže přesně říct, jak hodně špatná celá situace je. Všechno, co víme, je, že je špatná.

Kontaminovaná voda už pronikla mnoho kilometrů po proudu. Okolní potoky a jezera jsou znečištěné jedovatým niklem.

Nádherná jezera, řeky a zátoky - čistá pramenitá voda - je to nejcennější, co Finsko má. Nikdo by si byl nepomyslel, že dovolíme, aby ji někdo otrávil. Ale stalo se to. Lidé po proudu se cítí úplně bezmocní a bojí se své vlastní pitné vody. Teď je na nás, abychom zastavili důl a donutili finské úředníky, aby nám řekli, jak chtějí zaručit, že se něco podobného už nestane.