V Kodani se zapřahá kůň za vůz

Existuje nebezpečný omyl, podle něhož jsou jedinými chybějícími ingrediencemi potřebnými k boji proti globálnímu oteplování vůle a politická shoda. Ve skutečnosti je tu i jedna kolosální technologická překážka. Ukončení naší odkázanosti na fosilní paliva vyžaduje kompletní proměnu světových energetických systémů.Žádný alternativní zdroj energie není dostatečně efektivní, aby mohl ve velkém měřítku soupeřit s fosilními palivy. Kromě jaderné energie - která je stále mnohem dražší než fosilní paliva - vyžadují všechny známé možnosti rozsáhlý výzkum a vývoj.

Vezměme si děsivý a absurdní fakt, že výzkum, o který se opírají ti, kdo prosazují snižování uhlíkových emisí, využívá ekonomických modelů, které jednoduše předpokládají, že technologické průlomy přijdou samy od sebe. Při našem současném uspokojeném přístupu, kdy do výzkumu a vývoje zelených zdrojů energie putují každoročně na celém světě skrovné 2 miliardy dolarů z veřejných prostředků, však nezbytné průlomy nenastanou včas.

V takovém případě se vlády pokusí snížit uhlíkové emise prostřednictvím daní a obchodních schémat, avšak bez efektivních náhrad. Dopad na klimatické změny v budoucnu pak bude prakticky nulový, přičemž v krátkodobějším měřítku napáchá tento přístup značné škody na hospodářském růstu, uvrhne více lidí do chudoby a učiní z planety mnohem temnější místo, než jakým by mohla být.

A přece se netočí...

Mějme na paměti, že se globální poptávka po energii do roku 2050 zdvojnásobí. Využívání fosilních paliv - i když ho někteří lidé velmi haní - zůstává absolutní nezbytností pro hospodářský rozvoj, prosperitu i samotné naše přežití. Podnikoví lobbisté a důvěřivá média zveličují význam alternativních zdrojů a vyvolávají zdání, že tyto zdroje jsou k rozsáhlému využití připravenější, než tomu ve skutečnosti je.

Často se opakuje tvrzení, že Dánsko - kde se právě scházejí politici, aby jednali o nástupci "Kjótského protokolu" - získává pětinu své energie z větru, což je zdaleka nejvyšší podíl na světě. Dánsko je vydáváno za model, který by měl zbytek světa následovat. Za důkaz, že se tvorba zelených pracovních míst ukázala jako snadné řešení a že se větrná energie projevuje jako levná alternativa.

Realita, kterou odhalil nedávný výzkum Dánského centra pro politické studie, je však taková, že vítr pokrývá méně než 10 % dánské poptávky po elektřině, protože velká část této energie se vyrábí v době, kdy po ní není žádná poptávka, a prodává se za velmi nízkou cenu do jiných zemí. Z toho zároveň vyplývá, že se v Dánsku snižují emise mnohem méně a navíc se zde snížení CO2 o jednu tunu dosahuje za více než šestinásobek současných průměrných nákladů v unii jako celku.

Dánové platí nejvyšší sazby za elektřinu ze všech průmyslových zemí - v průměru je to asi 0,38 dolaru za kilowatthodinu oproti 0,08 dolaru v USA. Dánská větrná energetika je téměř úplně závislá na dotacích daňových poplatníků, z nichž se platí skromná pracovní síla. Každé nově vytvořené pracovní místo ve větrné energetice stojí dánského daňového poplatníka nejméně 119 000 dolarů (81 000 eur) ročně. Vládní dotace přesunuly zaměstnanost do méně produktivního sektoru větrné energetiky, což znamená, že dánský HDP je přibližně o 270 milionů dolarů nižší, než by byl, kdyby byli zaměstnanci v sektoru větrné energetiky zaměstnáni jinde.

Závěr studie zní nevybíravě: "Kdyby musela soutěžit v tržním prostředí, žádná pořádná větrná energetika by v Dánsku neexistovala."

Větrná a solární energie dohromady pokrývají pouhý zlomek - necelých 0,6 % - celkové energetické poptávky světa. Není to jen proto, že jsou mnohem nákladnější, ale i proto, že je potřeba překonat obrovské technologické překážky, aby se staly efektivními. Za prvé je nutné vybudovat stejnosměrné vedení, které by přenášelo solární a větrnou energii z oblastí s nejintenzivnějším slunečním zářením a nejprudším větrem do oblastí, kde žije nejvíce lidí.

Za druhé je potřeba vymyslet systém skladování, aby měl svět energii i ve chvílích, kdy nesvítí slunce a nefouká vítr. Podle Chrise Greena a Isabel Galianové z McGillovy univerzity jsou větrná a solární energie navzdory výše zmíněným průlomům natolik přetržité a proměnlivé, že bez obrovských investic do skladovacích systémů pravděpodobně nedokážou dodat do rozvodné sítě výrazně více než 10 - 15 % celkové elektrické energie.

Abychom toho dosáhli, musíme dramaticky zvýšit objem veřejných prostředků určených na výzkum a vývoj. Nemůžeme spoléhat pouze na soukromé firmy. Stejně jako u lékařského výzkumu nepřinesou počáteční inovace významný finanční užitek, takže dnes neexistuje žádná silná motivace k soukromým investicím.

Posedlí uhlíkem

Jak nedávno upozornili Kodaňský konsenzus i Světová banka, k tomu, aby se alternativní technologie staly životaschopnými, budou zapotřebí investice do výzkumu v řádu 100 miliard dolarů ročně. To je desetkrát více, než vlády utrácejí dnes, ale stále je to jen zlomek nákladů na neefektivní snižování uhlíkových emisí.

Významnou roli při financování výzkumu by mohly hrát daně z uhlíku. Náš současný přístup k boji proti globálnímu oteplování - tedy koncentrace na otázku, jak velký objem uhlíku bychom se měli pokoušet snížit prostřednictvím daní, místo abychom řešili, jak toho technologicky dosáhnout - je však zapřaháním koně za vůz. Nejsme na správné cestě k tomu, abychom zabránili utrpení, které bude výsledkem globálního oteplování.

Zapotřebí zde není obyčejná politická vůle. Prosperující budoucnost vyžaduje dostatečně vydatné zdroje energie. Stojíme před obrovským úkolem nalézt věrohodné alternativy k fosilním palivům.

AUTOR: Bjorn Lomborg
AUTOR-WEB: www.ihned.cz
Autor je ředitelem Centra Kodaňského konsenzu a mimořádným profesorem Kodaňské obchodní fakulty