Padouch změny klimatu

JEFFREY D. SACHS

Zkrachují-li další jednání o klimatu, bude na vině Obama. To on vyměnil mezinárodní právo za velmocenskou politiku, míní americký ekonom.

Dva roky jednání o klimatických změnách skončily fraškou v Kodani. Místo toho, aby se americký prezident Barack Obama popasoval se složitými výzvami, rozhodl se vyhlásit vítězství mlhavým konstatováním principů, na nichž se dohodl se čtyřmi dalšími zeměmi.

Ostatních 187 zemí bylo postaveno před hotovou věc. Organizace spojených národů posléze prohlásila, že dokument byl v obecné rovině přijat, i když z velké části na principu >>ber, nebo nechej být<<.

Zodpovědnost sahá široko daleko. Začněme u George W. Bushe, který klimatické změny po osm let svého prezidentského působení ignoroval, čímž promrhal drahocenný čas.

Následuje OSN, která během dvou let tak bídně řídila vyjednávací proces. Další v řadě je Evropská unie, která prosazovala prostomyslnou vizi globálního systému obchodování s emisemi, přestože by zbytku světa nevyhovoval.

Za ní následuje americký Senát, který od ratifikace Rámcové úmluvy OSN o klimatických změnách patnáct let po sobě změny ignoroval. A nakonec Obama, jenž opustil systematický postup jednání v rámci OSN, protože se ukazoval jako nepříjemný pro americkou moc a domácí politiku.

Falešné vítězství

Obamovo rozhodnutí vyhlásit falešné vyjednávací vítězství podkopává proces OSN, neboť dává najevo, že bohaté země udělají, co chtějí, a nemusejí poslouchat >>otravné<< starosti menších a chudších států. Někdo to bude pokládat za pragmatický postoj odrážející obtížnost dosažení dohody mezi 192 členskými zeměmi OSN.

Situace je však horší. Mezinárodní právo je komplikované, nyní ale bylo nahrazeno neupřímným a nepřesvědčivým slovem několika mocností, zejména USA. Amerika trvá na tom, aby ostatní přistoupili na její podmínky, ale zároveň v této otázce neprojevila dobrou vůli vůči zbytku světa ani schopnost či zájem potřebné k tomu, aby se mohla postavit do čela.

Z hlediska snížení emisí skleníkových plynů je nepravděpodobné, že se dohodou dosáhne čehokoliv reálného. Není závazná a nejspíše posílí odpor vůči snižování emisí. Kdo bude brát vážně zvýšené náklady na odbourání emisí, když uvidí, jak laxní jsou sliby jiných?

Svět bude čekat, zda USA sníží emise. Pochybnosti jsou namístě. Obama nedisponuje v Senátu dostatkem hlasů, neprojevil ochotu vynaložit na dosažení dohody politický kapitál, a nebude-li otázku prosazovat tvrději než dosud, možná se v roce 2010 nedočká ani senátního hlasování.

Kodaňský summit nesplnil očekávání ani v otázce finanční pomoci bohatých zemí chudým. Padla spousta čísel, ale většina z nich byla jako obvykle planými sliby. Kromě oznámení skromných výdajů pro příští roky, které by mohly v reálu znamenat několik málo miliard dolarů navíc, byl velkou zprávou závazek 100 miliard dolarů ročně pro rozvojové země do roku 2020. Toto číslo však nedoprovázely žádné podrobnosti o tom, jak se ho dosáhne.

Zkušenosti s rozvojovou pomocí nás učí, že řeči o penězích, které mají být vynaloženy za deset let, bývají prázdnými frázemi. Nestojí za nimi politická vůle. Obama s americkým lidem nikdy nediskutoval o zodpovědnosti pomáhat na základě rámcové úmluvy chudým zemím s adaptací na dopady změn klimatu. Když se americká ministryně zahraničí Hillary Clintonová zmínila o stomiliardovém >>cíli<<, mnoho kongresmanů a konzervativních médií ho odmítlo.

Škodlivější než Bush

Jedním z nejvýraznějších rysů dokumentu je to, že v něm chybí zmínka o jakémkoliv záměru pokračovat ve vyjednávání v roce 2010. Obama tak rámcové úmluvě podtrhl nohy a v podstatě prohlásil, že USA udělají, co udělají, ale že se v roce 2010 nenechají dál zatáhnout do špinavých procesů jednání OSN o klimatu.

To možná odráží blížící se kongresové volby v USA. Obama se s příchodem >>volební sezony<< nechce chytit do pasti nepopulárních mezinárodních vyjednávání. Možná má také pocit, že nepřinesou velký úspěch. Ať už se plete nebo ne, zdá se, že má v úmyslu jednání zabít. Nebudou-li se jich však USA účastnit, bude mít Obama na mezinárodní systém ekologického práva škodlivější vliv, než měl George Bush.

V paměti mi utkví obraz, na němž Barack Obama vystupuje na tiskové konferenci, oznamuje dosažení dohody, kterou vidělo pouhých pět zemí, a pak spěchá na letiště, aby odletěl zpět do Washingtonu. Vzal na sebe velkou odpovědnost. Ukážou-li se jeho kroky jako bezcenné, dobrovolné závazky USA a dalších zemí jako nedostatečné a dojde-li ke krachu budoucích jednání, bude to Obama, kdo jednostranně vyměnil mezinárodní právo za velmocenskou politiku.

Možná se OSN vzchopí a lépe se zorganizuje. Možná Obamův gambit vyjde, americký Senát schválí příslušnou legislativu a také další země splní své závazky.

Možná jsme však byli svědky závažného kroku směrem ke globálnímu zpustošení kvůli neschopnosti spolupracovat na složitých a obtížných výzvách, které vyžadují trpělivost, odbornost, dobrou vůli a úctu k mezinárodnímu právu. Toho všeho byl v Kodani nedostatek.

(c) Project Syndicate 2010
www.project-syndicate.org

Jeffrey David Sachs (55)
- Působí jako ředitel Institutu Země při Kolumbijské univerzitě.
- Je zvláštním poradcem tajemníka Organizace spojených národů Pan Ki-muna.
- V letech 2004 a 2005 byl zařazen na seznam stovky nejvlivnějších lidí světa časopisu Time.