Uhlíkoví kapitalisti

Tisíce žen v Ugandě ohřívají večeři na nových oranžových sporácích za osm dolarů. Ty oproti vaření na otevřeném ohni, jež je pro východní Afriku typické, spotřebují o třetinu dřevěného uhlí méně. A právě kvůli výrobě tohoto paliva se musejí kácet okolní lesy, aby se najedlo 125 milionů obyvatel tohoto regionu.

Šest a půl tisíce kilometrů odsud, v prodejně automobilů Charles Hurst Land Rover v jihozápadním Londýně, se nákladní vůz Range Rover Vogue prodává za 151 tisíc dolarů. Modrá samolepka na předním skle hlásá, že prvních 72 tisíc kilometrů tohoto benzinového vozu nebude mít škodlivý dopad na emise CO2. Je to proto, že Land Rover, dodavatel vozů s pohonem 4x4 pro královnu Alžbětu II., nákupem zmíněných úsporných sporáků pomáhá Uganďanům snižovat emise skleníkových plynů.

Tyto dva světy se sešly v kanceláři Blythe Mastersové v bance JPMorgan. Čtyřicetiletá Mastersová má jako celosvětová ředitelka komodit na starost i ekologické podniky spravované newyorskou bankou.

V roce 2007 finanční dům JPMorgan vyjednal pro společnost Land Rover dohodu o nákupu emisních povolenek skupiny ClimateCare z anglického Oxfordu, která se zabývá energeticky úspornými projekty. Land Rover, nyní ve vlastnictví bombajské společnosti Tata Motors, využívá povolenky ke kompenzaci některých emisí CO2 produkovaných jejími vozidly.

Stovky milionů pro lobbisty

Pro Wall Street jsou dohody o CO2 pouhou generální zkouškou na den, kdy USA sestaví závazný program obchodování s emisemi skleníkových plynů.

A banky JPMorgan, Goldman Sachs a Morgan Stanley pečlivě sledovaly prosincové jednání 192 států v Kodani o nové dohodě, týkající se klimatických změn, která by poprvé zahrnovala Ameriku a Čínu. Ekonomiky těchto dvou nejmocnějších států jsou největšími producenty CO2, všudypřítomného plynu, jenž je příčinou globálního oteplování. Kjótský protokol, jehož emisní cíle ztratí platnost v roce 2012, zrodil v Evropě systém obchodování s CO2. Bankéři nyní věří, že se bude kopírovat i v USA.

Americký senát debatuje o návrhu zákona o čistých energiích, který by zavedl systém emisního obchodování zvaný cap and trade (stanov strop a obchoduj). Podobný návrh zákona schválila sněmovna reprezentantů loni v červnu. Jeho cílem je přinutit největší energetické společnosti, firmy těžící ropu a plyn a vyrábějící cement, aby počítaly množství oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů vypouštěných do ovzduší a platily za ně. Odhady velikosti amerického trhu s emisemi se pohybují od 300 miliard do dvou bilionů dolarů.

Banky mají v úmyslu stát se na tomto rodícím se trhu prostředníky. Ačkoli ke schválení zákonů o omezení emisí dojde možná až za rok nebo ještě později, Wall Street už vynaložila stovky milionů dolarů na najímání lobbistů a uzavírání dohod se společnostmi, které jí mohou dodávat >>uhlíkové offsety<<, aby je prodávala.

Například banka JPMorgan koupila počátkem roku 2008 za nezveřejněnou sumu firmu ClimateCare. Loni v prosinci prý zaplatila 210 milionů dolarů za Eco-Securities Group, největší firmu vyvíjející projekty, jak by se mělo obchodovat s uhlíkovými emisemi, které jsou regulované vládou. Finanční instituce rovněž investují do alternativní energie a úvěrují podnikatele v oboru čistých technologií.

Banky chtějí přistupovat k oxidu uhličitému jako k ostatním komoditám: vytvářet a nabízet deriváty, jež budou společnostem pomáhat dlouhodobě zajišťovat riziko spojené s cenou. Jsou připravené prodávat finanční produkty spjaté s CO2 investorům.

Bankéřka Mastersová se domnívá, že má-li závazný systém obchodování s emisními povolenkami pomoci chránit planetu, musejí mít investoři volné ruce. A deriváty spjaté s CO2 musejí podle ní být součástí celého balíčku produktů. >>To vyžaduje obrovské přesměrování kapitálu,<< tvrdí Mastersová. A dodává: >>Úspěšná klimatická politika není možná bez silné účasti finančních institucí.<<

Nedůvěra přetrvává

Úloha, kterou v hospodářské krizi hrály banky, se stala hlavním tématem debaty o uhlíkových emisích.

Washingtonští zákonodárci se mají na pozoru, aby Wall Street neumožnili obchodovat s něčím novým, protože přetrvává hořká pachuť úvěrového debaklu. A jejich pozornost je soustředěna na deriváty.

Maria Cantwellová, demokratická senátorka za stát Washington, loni v listopadu navrhla, aby vlády amerických států měly právo zakázat neregulované finanční produkty. >>Derivátový trh způsobil tolik škody naší ekonomice a není ničím víc než hazardním kasinem. S tou výjimkou, že kasina musejí dodržovat předpisy,<< uvedla senátorka.

Banka JPMorgan tvrdí, že velký likvidní trh emisních povolenek by sloužil tomu, aby se udržovala jejich cena nízko.

>>Bude to mít dopad na vaše i moje děti. Nejhorší by bylo zavést zákony bez ekologických cílů. To by byl zločin nesmírných rozměrů,<< tvrdí Mastersová z JPMorgan.

O tom není přesvědčená Michelle Chanová ze San Franciska, analytička organizace Přátelé Země (Friends of the Earth - FoE). Říká, že vzhledem k nedávné historii by se měla omezit šance bank, aby z klimatické změny udělaly nový komoditní trh.

Dokonce i George Soros, miliardář provozující hedgeové fondy, konstatuje, že finanční manažeři by našli cesty k manipulaci s emisemi v obchodování typu cap and trade. >>V tomto systému lze hrát vysoko,<< poznamenal devětasedmdesátiletý Soros. >>Proto se to finančníkům, jako jsem já, líbí - je to příležitost,<< dodává.

Mastersová je toho názoru, že americké uhlíkové trhy by měly být transparentní a měla by je regulovat Komise pro obchodování termínových kontraktů na komodity (CFTC). Standardizované derivátové kontrakty - cenné papíry, jež může kupovat a prodávat kdokoli - by podle ní měly být obchodovány na burzách nebo zúčtovávány centrálně.

Až dva biliony dolarů

Firma Point Carbon se sídlem v Oslu, která analyzuje ekologické trhy, odhaduje, že do roku 2020 by americký trh s CO2 mohl vzrůst na více než 300 miliard dolarů.

To je založeno na předpokladu, že povolenky, každá představující tunu oxidu uhličitého, by se obchodovaly za patnáct dolarů. Bart Chilton z komise, která by patrně byla jedním z regulátorů uhlíkového trhu, tvrdí, že by to mohlo vzrůst až na dva biliony dolarů.

Abyd Karmali, který má na starost emise ve společnosti Bank of America Merrill Lynch v Londýně, říká, že firmy, banky a investoři, ti všichni sledují Kongres. >>Hodně lidí sledovalo jednání v Kodani, ale to, co se děje ve Washingtonu kolem chystaného zákona o povolenkách, je pravděpodobně důležitější,<< prohlašuje Karmali, který je prezidentem mezinárodní oborové Asociace uhlíkových trhů a investorů (CMIA).

Ačkoli americký prezident Barack Obama a jeho ekonomický tým systém cap and trade podporují, politika Washingtonu by ho mohla zmařit. Návrh zákona prošel sněmovnou reprezentantů jen o sedm hlasů a senátoři se obávají, že zavedení emisních stropů bude mít za následek vyšší účty za elektřinu pro spotřebitele v době, kdy nezaměstnanost v USA převyšuje deset procent.

Republikánský senátor James Inhofe z Oklahomy, který v roce 2006 prohlásil na adresu nositele Nobelovy ceny a bývalého viceprezidenta Al Gora, že má >>plno keců<< o globálním oteplování, loni v listopadu bojkotoval jednání výboru o senátním návrhu zákona.

Vůdce demokratické většiny v senátu Harry Reid uvedl, že zákony o klimatické změně se možná budou projednávat až na jaře, což podnítilo spekulace, že se návrh zákona neschválí před volbami do Kongresu koncem roku 2010.

Systém cap and trade, koncipovaný oběma komorami amerického parlamentu, by měl vládě uložit stanovení horní hranice emisí skleníkových plynů. Toto omezení by se týkalo tisíce elektráren, rafinerií a továren. Časem by se maxima snižovala, což by producenty nutilo osvojovat si technologii čistého vzduchu. Vláda by dávala některé emisní povolenky firmám zdarma, aby jim v prvních letech programu pomohla plnit limity. Výrobci, kteří investují do snižování svých emisí, by měli povolenky na prodej, kdežto ti, kteří neinvestují, by je museli kupovat.

Povolenky - podobné těm, které se v polovině listopadu v Evropě prodávaly za 13,50 eura (20 dolarů) - by byly obchodovatelné na burze, nebo když to Kongres dovolí, mezi stranami na OTC (over-the-counter, >>přes přepážku<<, tedy mimoburzovním) trhu. Povolenky získávané prostřednictvím offsetových projektů, jako jsou sporáky v Ugandě, se od povolenek liší v tom, že mohou být generovány na druhé straně zeměkoule.

Obchody s tunami plynu

Bankéři uvádějí, že americké společnosti by začleňovaly CO2 do svých strategických plánů. Energetické podniky, například American Electric Power, která vyrábí elektřinu z uhlí, by zajišťovaly cenu CO2 nejméně na období deseti let. Podle londýnské firmy Carbon Disclosure Project je největším producentem skleníkových plynů v USA společnost AEP z Columbusu v Ohiu. Společnosti jako AEP by najímaly finanční instituce, které by na objednávku nabízely derivátové kontrakty, aby jim pomáhaly řídit riziko.

Banky a společnosti možná prosadí svou ve vztahu k uhlíkovým derivátům ve zvláštní právní úpravě, která se vypracovává v Kongresu. Výbor sněmovny reprezentantů pro finanční služby vedený členem sněmovny Barneym Frankem, demokratickým poslancem z Massachusetts, schválil návrh zákona, který by vyžadoval záruku za všechny deriváty obchodované mezi finančními institucemi. Makléřské společnosti, jako JPMorgan a Goldman Sachs, by byly nuceny zúčtovávat většinu derivátových kontraktů na regulovaných burzách.

Senátní návrh ekologického zákona, jemuž se říká návrh Kerryho-Boxerové, protože s ním přišla dvojice demokratických senátorů, a sice John Kerry z Massachusetts a Barbara Boxerová z Kalifornie, obsahuje málo podrobností o tom, jak by trh emisního obchodování cap and trade fungoval. Stanoví cenovou podlahu jedenácti dolarů za tunu CO2. Návrh zákona rovněž vytváří strategickou rezervu povolenek, kterou by vláda mohla využít k zaplavení trhu, kdyby cena CO2 prudce stoupla.

>>Bude to nejlépe regulovaný trh v zemi,<< uvádí Kerry. A dodává: >>Snahou je, aby regulátor věděl o veškerém obchodování. To u trhu hypoték nefungovalo.<<

Jasná cena CO2 v USA, určovaná na velkém trhu, by pomohla směrovat miliardy dolarů do investic na čištění vzduchu, míní Richard Sandor, zakladatel a předseda Chicagské klimatické burzy (CCX). Je také hlavním tvůrcem trhu s úrokovými termínovými kontrakty.

>>To, co je důležité, je cenový signál,<< tvrdí Sandor. >>Vyvolá změnu chování,<< dodává.

Chicagská klimatická burza, největší dobrovolný systém obchodování s emisemi skleníkových plynů, zobchoduje denně 180 tisíc tun CO2 proti 40 tisícům tun v roce 2006.

Přátelé Země jsou proti

Michelle Chanová z organizace Přátelé Země (FoE) se usilovně snaží bránit tomu, aby banky zařazovaly do svého repertoáru oxid uhličitý. Březnovou zprávu aktivisté nazvali v narážce na nedávnou hypoteční krizi Subprime Carbon. Ve výpovědi na Capitol Hillu varovala: >>Wall Street nebude jen zprostředkovávat obchody s obyčejnými finančními deriváty a povolenkami CO2 - uplatní svou vynalézavost.<<

U Přátel Země začala Chanová pracovat na šestiměsíční postgraduální stipendium, když v roce 1994 dokončila studium na Kalifornské univerzitě v Los Angeles. Jejím prvním úkolem bylo prokázat, že za ekologicky škodlivé projekty nesou odpovědnost banky, protože podnikům půjčují peníze.

V roce 1997 Chanová odhalila a pomohla zveřejnit úvěry bank včetně Morgan Stanley na výstavbu přehrady Tři soutěsky v Číně. Od té doby banky z Wall Street usilovaly o pomoc Přátel Země při zlepšování své ekologické image.

Oxid uhličitý není jako jiné komodity, říká Chanová. Cíl vlády snížit znečišťování životního prostředí znamená, že bude postupně zmenšovat počet vydávaných povolenek. To bude podle Chanové silnou pobídkou pro spekulanty.

Chanová poukazuje na dva obchody, jež curyšská společnost Credit Suisse Group uzavřela v letech 2007 a 2008. Každý z nich kombinoval přes 20 různých offsetových projektů. Ty banka rozdělila do tranší a prodala investorům. Tyto cenné papíry podle Chanové odpovídají zajištěným úvěrovým obligacím na CO2.

Aktivistka Chanová má spojence v osobě manažera hedgeových fondů Michaela Masterse, zakladatele společnosti Masters Capital Management se sídlem v St. Croix na Panenských ostrovech. Ten tvrdí, že spekulanti budou nakonec kontrolovat ceny CO2 v USA a jejich zapojení by mohlo spustit stejný typ cyklů rychlých růstů a strmých pádů, jež zasáhly jiné komodity. Při výpovědi ve sněmovně reprezentantů Masters - který není v příbuzenském vztahu k Blythe Mastersové - odhadl, že cenové bubliny u ropy, kukuřice a dalších komodit na počátku roku 2008 stály americké spotřebitele přes 110 miliard dolarů.

Pozor na malý zájem

Varovné znamení dává relativně malá snaha o obchodování v systému cap and trade zvaná RGGI (Regional Greenhouse Gas Initiative). Je to program snižování CO2 vytvořený v roce 2003 skupinou severovýchodních a středoatlantických států USA s cílem snížit emise CO2 z elektráren do roku 2018 o deset procent.

V současnosti je do programu zapojeno deset států. Obchodování s emisními povolenkami firem začalo v září 2008 - uprostřed finanční krize. Ceny emisních povolenek byly v polovině listopadu 2009 o 50 procent nižší.

Mezitím se deset nejúspěšnějších investičních fondů vkládajících prostředky do čistých energií v roce 2008 propadlo o 40 či více procent, jak ukazují data získaná londýnskou poradenskou firmou New Energy Finance. Klesající globální ekonomika oslabila intenzitu rozvoje nových ekologických projektů.

>>Mobilizovat kapitál a začínat přechod na nové energetické technologie je velmi riskantní podnik,<< upozorňuje Ken Newcombe, zakladatel washingtonské firmy C-Quest Capital, která investuje do offsetů.

Newcombe je bývalým šéfem oddělení banky Goldman Sachs pro vznik amerického trhu s CO2 a jedním z prvních obchodníků s CO2 na světě. Říká, že do systému musejí neustále proudit soukromé peníze včetně kapitálu bank, hedgeových fondů a dalších investorů, aby se dosáhlo globálních ekologických cílů.

>>Nejvýznamnějším cílem je ekonomická efektivnost. Jak můžeme snížit náklady na realizaci významné veřejné strategie? Pro hladké zavedení režimu obchodování cap and trade je absolutně nezbytné mít zdroj rizikového kapitálu,<< vysvětluje.

Průmyslové firmy, které budou zataženy do obchodování s emisemi, se nemohou dočkat, až hra začne, říká Lew Nash, výkonný ředitel společnosti Morgan Stanley. Nash je zároveň hlavní osobou firmy, která má v USA na starost trhy s CO2.

>>Právě teď je velký zmatek v tom, jak budou schválené zákony fungovat,<< prohlašuje Nash. >>V ekonomice se projevuje skutečně touha po cenových signálech, které trhu umožní správně ocenit CO2. Naši zákazníci nemají příliš na výběr než se do tohoto vyvíjejícího se trhu zapojit.<<

Nash uvádí, že jeho zákazníci nehledají jen pomoc, když se snaží zjistit, jak využívat obchodování s CO2 ke zvládání přidělených emisních hodnot. Oceňování CO2 rovněž předurčí charakter strategických investic. Když například nějaká společnost bude chtít postavit novou továrnu, bude muset podle Nashe ve svých stavebních a provozních plánech zohlednit pravděpodobné emise CO2.

Zastánci obchodování cap and trade předpokládají, že se po mnoha letech promění americká průmyslová krajina a dojde k výraznému snížení množství plynů, jež způsobují globální oteplování. Avšak nepovede se to, dokud se nevyřeší debata mezi bankéři, kteří chtějí více likvidity, a zákonodárci, kteří požadují více regulace.

AUTOR: Lisa Kassenaarová

Autorka je vedoucí redaktorka agentury Bloomberg News v New Yorku
(c) Bloomberg Markets

Uhlíkový zákon USA
- Zavedl by systém obchodování s emisními povolenkami podobný transakcím v Evropě.
- Transakce se nazývá cap and trade (stanov strop a obchoduj).
- Cílem je přinutit největší energetické společnosti, firmy těžící ropu a plyn, aby počítaly množství oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů vypouštěných do ovzduší a platily za ně.
- Analytici odhadují, že trh s emisemi v USA se může pohybovat od 300 miliard do dvou bilionů dolarů.
- Zákon by mohl platit nejdříve za rok.

Pro Wall Street jsou dohody
o CO2 jen zkouškou na den, kdy USA sestaví závazný program obchodování s emisemi.

Vláda USA by mohla vydávat podnikům povolenky zdarma, a tím by jim pomohla plnit emisní limity.

15 dolarů
Taková je předpokládaná cena jedné emisní povolenky v USA.