Slepá klimatická ulička

Všechny příznaky nasvědčují tomu, že se naše planeta stále střemhlav řítí ke klimatické katastrofě. Národní oceánografická a atmosférická správa Spojených států vydala svou >>Zprávu o stavu klimatu<< za období leden až květen. Prvních pět měsíců letošního roku bylo nejteplejších od počátku měření v roce 1880. Mnoho koutů světa v současné době sužují intenzivní vlny veder. Přesto stále nekonáme.

Existuje pro to několik důvodů a my bychom je měli pochopit, abychom vybředli z dnešní slepé uličky.

1. Zásadně přebudovat energetiku a zemědělství

Za prvé je úkol kontrolovat člověkem vyvolané klimatické změny ekonomicky opravdu složitý. Člověkem vyvolané změny klimatu pramení ze dvou hlavních zdrojů emisí skleníkových plynů (zejména oxidu uhličitého, metanu a oxidu dusného): energetického spalování fosilních paliv a zemědělství (včetně odlesňování za účelem vytváření nové zemědělské půdy a pastvin).

Změnit světové energetické a zemědělské systémy není nic snadného. Nestačí jen mávat rukama a prohlašovat, že klimatické změny dosáhly krizové situace. Potřebujeme praktickou strategii pro zásadní přebudování dvou ekonomických sektorů, které stojí v centru globální ekonomiky a týkají se celé světové populace.

2. Lépe pochopit rizika klimatických změn

Druhou velkou výzvou při řešení klimatických změn je složitost tohoto vědního oboru samotného. Dnešní chápání klimatu Země a člověkem vyvolané složky klimatických změn je výsledkem mimořádně obtížné vědecké práce zahrnující mnoho tisíc vědců ze všech koutů světa. Toto vědecké pochopení je neúplné a stále přetrvávají významné nejistoty v otázce přesných velikostí, načasování a rizik klimatických změn.

Všeobecná veřejnost tuto složitost a nejistotu přirozeně těžko chápe, zvláště když ke změnám klimatu nedochází v řádu měsíců a let, nýbrž desetiletí a staletí. Společně s klimatickými změnami vyvolanými člověkem navíc působí i přirozené odchylky klimatu z roku na rok, a dokonce i z desetiletí na desetiletí, což nápravu škodlivého chování ještě více ztěžuje.

3. Bojovat s destrukční kampaní

Z toho vyvstal třetí problém při řešení klimatických změn, který pramení z kombinace ekonomických dopadů této otázky a nejistoty kolem ní. Projevuje se v destruktivní kampani proti klimatologii ze strany mocných osob hájících partikulární zájmy a ideologů, jejichž cílem je zjevně vytvořit atmosféru ignorance a zmatku.

Například čelný americký deník Wall Street Journal vede už několik desítek let agresivní redakční kampaň proti klimatologii. Osoby angažující se v této kampani jsou nejen vědecky neinformované, ale neprojevují absolutně žádný zájem stát se informovanějšími. Odmítají totiž opakované nabídky klimatologů na setkání a vedení seriózních diskusí o těchto otázkách.

Stejnou hru hrají také velké ropné a jiné společnosti, které financují očerňující PR kampaně proti vědě o klimatu. Jejich obecným přístupem je zveličovat nejistoty v klimatologii a vyvolávat dojem, že klimatologové se angažují v nějakém typu spiknutí s cílem děsit veřejnost. Je to absurdní obvinění, ale i ta si mohou získat veřejnou podporu, prezentují-li se v úhledném a dobře financovaném formátu.

4. Přitlačit na Baracka Obamu

Sečteme-li uvedené tři faktory, dospějeme ke čtvrtému problému: neochotě či neschopnosti politiků formulovat rozumnou strategii pro otázku klimatických změn.

USA mají nesouměřitelně vyšší zodpovědnost za nečinnost v této otázce, protože byly největším světovým emitentem skleníkových plynů až do loňského roku, kdy je předstihla Čína. Americké emise na obyvatele jsou nicméně i dnes více než čtyřnásobně vyšší než čínské. Navzdory hlavnímu podílu Ameriky na globálních emisích však americký Senát od ratifikace úmluvy Organizace spojených národů o klimatických změnách před šestnácti lety neučinil v této oblasti nic.

Když byl americkým prezidentem zvolen Barack Obama, ožila naděje na pokrok. Ačkoli je však zřejmé, že by se rád posunul v této otázce kupředu, prozatím sleduje neúspěšnou strategii. Obamova administrativa se namísto toho měla pokusit prezentovat americkému lidu soudržný plán.

Měl by navrhnout zdravou strategii pro příštích 20 let, která by omezila americkou závislost na fosilních palivech, zajistila přechod na elektromobily a rozšířila neuhlíkové energetické zdroje, jako jsou sluneční a větrná energie. Poté by mohl uvést odhadovanou cenu za postupné zavedení těchto změn a demonstrovat, že tyto náklady by byly skrovné ve srovnání s obrovskými přínosy.

Příroda se nestará o naše politické čachry. A příroda říká, že současný ekonomický model nás vede k vlastní porážce. Nenajdeme-li v příštích několika letech skutečné globální vedení, získáme toto ponaučení nejtvrdšími možnými způsoby.

(c) Project Syndicate 2010 www.project-syndicate.org

Jeffrey D. Sachs
- Vyučuje ekonomii a vede Institut Země na Kolumbijské univerzitě v New Yorku.
- Je zvláštním poradcem generálního tajemníka OSN Pan Ki-muna.
- Založil neziskovou Millennium Promise Alliance, zaměřenou na odstranění extrémní chudoby