Kjóto střídá adaptace bohatých

V mexickém Kankúnu, kde se nyní koná návazná konference, už zní nové poselství. Adaptujme se, připravme se na změny, které nestanou. Ale jak konkrétně? Nechť žábry se nám vyvinou a naše termoregulace ať podobná je plazům. Přinejmenším pro rozvojové země v tuto chvíli lepší odpověď neexistuje.

Když vloni v Kodani konference skončila nezávazným usnesením, že svět chce krotit nárůst globálního oteplování, bylo jasné, že proces, jenž měl navázat na Kjótský protokol, je mrtev. Jak bychom mohli v dobrovolném režimu dosáhnout cíle, k němuž se svět nepřiblížil ani ve smluvním procesu z Kjóta? A tak se o to více začalo mluvit o "plánu B", o adaptaci na nevyhnutelné změny podnebí. S velmi pravděpodobným nárůstem globální teploty o tři stupně do druhého poloviny 21. století nás čekají častější extrémní jevy počasí, hladina oceánů stoupne, což v kombinaci s klesající pobřežní čárou velkých delt může při současných trendech dostat k roku 2050 do pohybu takřka devět milionů lidí. Jinde bude migrace zase vyvolána suchem a úbytkem zemědělské půdy.

Tak je opsáno z časopisu The Economist, jehož úvodník ovšem nebyl již dlouho tak bezradný, jako když ve svém předposledním čísle rozebíral právě možnosti adaptace. Bohaté země, ty jsou jakž takž za vodou. Nizozemsko, Singapur, Londýn, New York finance na výstavbu hrází či zdymadel najdou. A tamní lidé budou mít prostředky na to, aby si pomohli sami. Aby třeba nechali barák barákem, pole polem a začali o něco dále, výše, s jinou plodinou.

V představě časopisu The Economist, podle nějž jde o věc "spravedlnosti a humanity", a především v adaptačních výhledech politiků a klimatologů, se vyspělý svět rovněž postará o méně šťastnou, zaostalejší část planety, a to investicemi do preventivních opatření, společenského rozvoje a nových technologií. Taková je alespoň teorie. K jejímu naplnění si vyspělé státy v Kodani odsouhlasily závazky, že v letech 2010 až 2012 investují dohromady 30 miliard a počínaje rokem 2020 ročně100 miliard dolarů. Ale jaká je praxe?

Ze slíbených 30 miliard se zatím sešly tři. Některé státy navíc pouze přehazují peníze určené na zahraniční pomoc, ubírají tedy jinde. Jiné země pochopily investice jako půjčky, což situaci rozvojových zemí jenom zhoršilo. A některé státy třeba nakonec nedají nic. V americkém Kongresu byl zrušen poslanecký výbor pro energetickou nezávislost a globální oteplování, v Senátu skupina zákonodárců požaduje, aby USA na adaptační opatření v jiných zemích peníze nedávaly.

"Plán B" se tak už nyní podobá "plánu A" tím, že bez klíčových hráčů se společná vůle rozpadne. Každý se adaptuje sám. Někde to budou klimatizované pohodlí a čističky vod. Ale jinde to budou strádaní a útěk. Před záplavami, od vyprahlých studní.

Vyspělý svět si musí konečně reálně připustit, že spravedlnost a humanita jej bude stát hodně peněz. A že nesmí zůstat jen u slov a adaptace pouze pro bohaté.

Kjóto je mrtvé. "Plán B" zní: adaptace na změny klimatu. Bez společné vůle se ovšem přizpůsobí jen bohaté země. Chudý svět čeká strádaní.

AUTOR: Daniel Anýž
AUTOR-WEB: www.ihned.cz