Podivná politika pana komisaře

V červenci publikovaly HN článek Jeremyho Rifkina, v němž autor bojuje proti šlechtění plodin metodou přenosu genů. Místo této "rizikové" metody doporučuje "nejmodernější" šlechtění pomocí genetických značek.
Jeho názor si vysloužil tvrdou kritiku jak v zahraničí, tak u nás. Šlechtění na značky je totiž klasická metoda používaná mnoho let a naráží na své limity. Ty překonává metoda přenosu genů. Že není "riziková", dokumentují třeba stovky miliónů tun takto získané odrůdy sóji, které zkonzumovali lidé a domácí zvířata, aniž by se jim něco stalo.
Názor Jeremyho Rifkina propaguje také pan Stavros Dimas. Kdyby byl soukromým agitátorem, nebylo by to zajímavé. Ale pan Dimas je eurokomisařem a řídí agendu ochrany životního prostředí. Ovlivňuje tedy život, výzkum, legislativu, zemědělství, a tím i ekonomiku v celé Evropě. Není proto divu, že tuto politováníhodnou skutečnost rozebírá redakční úvodník říjnového vydání prestižního časopisu Nature.
Komisař je vystudovaný právník, ale hovoří autoritativně o šlechtitelství a straší veřejnost biotechnologicky šlechtěnými plodinami. Tvrdí, že takto vyšlechtěná plodina musí být přísně (a nákladně) kontrolovaná a výrobky z ní označované, kdežto ta, která má vlastnosti naprosto stejné (třeba necitlivost na herbicid nebo chorobu), ale získané šlechtěním pomocí značek, je bez problémů. To zavání středověkou vírou v uřknutí.
Malý příklad toho, jakou legislativu nám EU na základě podobné víry vnucuje: v devatenáctém století napadla v Evropě brambory plíseň fytoftora. Následoval hladomor. Nyní se přenosem genu z peruánského divokého bramboru do konzumní odrůdy získal brambor, kterému napadení plísní nehrozí. Stavros Dimas však doufá, že takový brambor se pěstovat nebude.
O to se postará legislativa: pokud se tento brambor v lihovaru přemění na alkohol a z něj se po několikanásobné destilaci udělá Tuzemák, který cukrář použije do pralinky, přijdou pánové jako Stavros Dimas a nařídí nám, že "k ochraně našeho zdraví" musí být tato pralinka označena cejchem "vyrobeno z geneticky modifikovaného bramboru".
Kdo by si takovou nákladně kontrolovanou a sledovanou pralinku koupil? Tak důkladná a nákladná opatření jsou nepochybně důkazem, že onen brambor je nebezpečnější než všechny jedy a drogy dohromady!
To není vymyšlená satira na lisabonská usnesení, která měla postavit Evropu do čela špičkových technologií, ale smutná realita plynoucí z politiky pana eurokomisaře Dimase.
Autor, emeritní profesor PřF UK, vedl po roce 1989 Biotechnologický ústav Karlovy univerzity