Potichu, bez velkého mediálního rozruchu, se naše země propracovává na přední pozice v biotechnologiích, oboru budoucnosti.
Věda, která kvete
Dva osudy, dva rozdílné přístupy. Dva příklady směrů, kterými se ubírá česká biotechnologie. První je z Prahy, druhý je z Brna. Oba jsou zároveň dokladem toho, že se tu rozvíjí vědní obor s jasnou podnikatelskou perspektivou, byť jednou přímo a jindy třeba až na základě následného ohlasu laboratorní práce. A jak vznikají dvě centra s mezinárodními ambicemi.
Začněme třeba tou Prahou.
Ne vždy je muž přesvědčen, že dítě je skutečně jeho. Je to smutné, manželé by si měli věřit, ale život je květnatější. Spory o otcovství se týkají v ČR ročně asi 2000 otců. Není to sice moc velký tržní segment, ale také zdaleka není zanedbatelný. Otcovství totiž už dnes lze určit naprosto jednoznačně. Stačí zaplatít 7100 Kč za analýzu DNA a člověk má jistotu.
Aspoň za tolik ji nabízí pražská společnost Genomac, která byla založena dvěma sourozenci v roce 2001 a během krátké doby se vyšvihla mezi evropskou špičku ve svém oboru. Nedělá pouze testy otcovství. V její nabídce najdete i genetický test původu. Pokud člověka zajímá, zda má původ v českých krajích nebo jeho praprapraprapředek přišel z ciziny, stačí trochu slin, porovnání s celosvětovou databází, a hned je jasno. Pro zastánce slovanského prapůvodu nejsou takové sondy moc povzbudivé. Spousta z nás má prapředky odkudsi z Římské říše a od Keltů nebo zase z Ruska.
GENOMAC byl také při tom, když se hledalo pohlaví gorilího miminka Moji v pražské zoologické zahradě a rodiče ji nedali z ruky. Teď už víme, že to je holka. Dá se samozřejmě žít i bez znalosti, jaké pohlaví má gorila, ale přiznejme si, lidé nemají rádi záhady.
Oba testy jsou třešničkou na dortu. Biotechnologický výzkum Genomacu odpovídá tomu, že jde o jedno z největších genomických center v ČR. Tady se dělají kousky vyšší dívčí, jako je sekvenování DNA nebo detekce genových mutací, které předpovědí, jaká bude odpověď na léčbu plicního nádoru. Firma vyvinula vlastní technologie pro monitorování hlásičů (markerů), které usnadní včasnou diagnostiku vrozených vývojových vad, rakoviny, kardiovaskulárních onemocnění, různých ochrnutí.
Vidíme tu tedy kvalitní vědu, a zároveň vědu s podnikatelským potenciálem. Toho si všimli i jiní. V loňském roce se Genomac s metodou preventivního genetického screeningu vyšvihl na druhé místo v soutěži evropských podnikatelů v Bruselu. Patří také k těm z mála českých firem, které mají technologii patentovanou v USA.
Když Marek Minárik a jeho sestra Lucie Benešová začínali před 5 lety v břevnovské garáži, asi v podobný vývoj nedoufali. Těžko se jim mohlo snít, že se jejich obor molekulární onkologie tak rozvine a během krátké doby vytvoří jednu z největších soukromých laboratoří pro výzkum nádorových onemocnění. Ale úspěch se dostaví, když se tvrdě pracuje. A tak budova, do níž se teprve nedávno nastěhovali, jim začíná být malá a uvažují o tom, že by se přestěhovali do nových, ještě větších a komfortnějších prostor, kde by konečně mohly být i vlastní lékařské ordinace.
Takhle to chodí v oboru v rozletu. Konkurence je vítána, posiluje ekosystém. "Obdivuji nadšení lidí, kteří zakládají malé biotechnologické společnosti na zelené louce. Riskují, investují do toho své nápady, znalosti, finance, ale vkládají do toho taky nevyvratitelnou víru v budoucí úspěch," říká Minárik na adresu kolegů.
MAREK MINÁRIK, letos 35letý, je typickým představitelem nastupující generace českých vědců, kteří plně využili možností, jež se jim naskytly po sametové revoluci. Již v průběhu studia na Přírodovědecké fakultě UK strávil jeden rok na Institutu analytické chemie ve Vídni. Pak se tam vrátil ještě jednou, již jako postgraduální student. Následoval Barnetův institut Northeastern University v Bostonu, kde pracoval pod vedením jednoho z nejrenomovanějších vědců v oblasti lidské genetiky, Barry L. Kargera.
Profesor Karger je mimořádně přísný učitel, ale Marek Minárik uspěl. Odvezl si několik cen, ale hlavně se naučil, jak převést základní výzkum na praktické aplikace. Po studiích nastoupil jako výzkumník do společnosti Amersham-Pharmacia v proslulém Silicon Valley. Tam zase obhlédl, jak funguje moderní biotechnologická firma. Takhle vyzbrojen se vrátil do České republiky. A s tatínkovou půjčkou a sestřinou pomocí se dal do podnikání.
ZA ZBYŇKEM PROKOPEM, který je o tři roky mladší, jsme se vypravili do Brna. I on je ověnčen cenami, také prošel řadou zahraničních univerzit. Jenže všechny byly v Evropě, a to je asi důvod, proč se neorientoval na podnikání, přestože jeho výsledky jsou nejen oceňovány, ale mohou být i komercializovány. Na rozdíl od Marka Minárika však nedostal americké školení, jak podnikat ve vědě.
Je pravděpodobně jediným vědcem, trvale pracujícím v České republice, s erudicí nezbytnou pro studium kinetiky biochemických reakcí. Název zní odtažitě, zvláště, když zmíníme práce v oblasti enzymové katalýzy, ale farmaceutický průmysl ví velice přesně, o co jde.
A nejen farmaceutický. Prokopovo jméno proběhlo snad všemi sdělovacími prostředky, když tým brněnské Masarykovy univerzity, jehož je členem a který vede teprve pětatřicetiletý docent Jiří Damborský, objevil metodu, jak šetrně a bezpečně zlikvidovat yperit. Jedná se o bojový plyn ještě z 1. světové války, který si lehce vyrobí i vlády rozvojových zemí, o teroristech ani nemluvě. Vojska NATO mají ve svých skladech obrovská množství. Likviduje se draze, nebezpečně a hlavně pomalu. Brněnští vědci vsadili na enzymy, které odštěpí z yperitu chlor, a tím ho učiní neškodným. Navíc tak činí rychle a bezpečně.
Úspěch byl zaručen, odborníci NATO nešetřili pochvalou. A penězi. Objevy a nápady mladíků z Loschmitových laboratoří, jak se jejich pracoviště na Přírodovědecké fakultě jmenuje, se v současnosti uplatňují v USA při hledání nebezpečných látek v ovzduší, ve Švýcarsku při dekontaminaci podzemních vod a ve Francii při čištění kontaminovaného vzduchu.Testuje se i jeden z brněnských objevů, který by eventuálně mohl snad napomoci léčbě Alzheimerovy choroby. Peníze přicházejí z grantů ministerstva obrany, NATO, grantové agentury. A také z poplatku za licence z použitých patentů.
BIOTECHNOLOGIE mají jednu výhodu. Dělají je obrovské firmy, jako IBM, GE nebo Siemens, ale mohou je dělat i malé společnosti, které vznikají skutečně na zelené louce v biotechnologických inkubátorech. A tady se otevírá obrovský prostor pro nápadité české hlavy.
Ročenka Czech Biotech Report 2006, kterou vydává Jihomoravské inovační centrum, které se biotechnologiemi intenzivně zabývá, registruje v České republice 65 biotechnologických firem. Patří k nim české dcery nadnárodních koncernů, jako třeba IVAX Pharmaceuticals, Baxter Czech či Monsanto nebo ICN, velké české firmy jako Zentiva CZ, ale především desítky malých s. r. o., které začínaly s nadšením několika svých zakladatelů a kupou dluhů. Dnes se o ně zajímá zahraniční rizikový kapitál a jejich hodnota za těch pár let vzrostla desetinásobně. Ještě lepší je situace v biotechnologickém výzkumu, kde ročenka uvádí rovných 220 výzkumných pracovišť.
VÝZNAMNÝM STŘEDISKEM SE STÁVÁ BRNO. To má pro vytvoření centra biotechnologií výhodné podmínky. Rozsáhlé zázemí vytvářejí brněnské vysoké školy, na nichž pracuje 26 biotechnologických výzkumných středisek.
Významným impulsem je nově vzniklý univerzitní kampus v Brně-Bohunicích, kde je již programově budováno biotechnologické centrum a s ním spojený technologický inkubátor. Navíc Brňané odhodili jakoukoliv nevraživost a spojili se dohromady. Jihomoravský kraj i město Brno vše podporují nejen politicky, ale i finančně.
Jedním z hlavních úkolů Jihomoravského inovačního centra je vytvoření klastru, který bude sdružovat lékařský a biotechnologický výzkum. Do projektu se zapojil i tým, který připravuje ve spolupráci s americkou klinikou Mayo projekt ICRC.
Jiří Hudeček, ředitel Jihomoravského inovačního centra, je přesvědčen, že Brno má všechny předpoklady proto, aby se stalo biotechnologickým centrem střední Evropy.
VÝRAZNÝM BRNĚNSKÝM PŘÍSPĚVKEM je společný projekt všech brněnských vysokých škol - Středoevropský technologický institut. (CEITEC nebo CETI). Hnacím motorem projektu je sice Masarykova univerzita, přidalo se i VUT, Mendelova zemědělská univerzita a Veterinární a farmaceutická univerzita. Připojily se také ústavy Akademie věd, Jihomoravský kraj a město Brno.
Hlavní myšlenkou projektu je vytvoření společné základny, kterou budou využívat výzkumníci ze všech přidružených ústavů. Jednotné středisko informačních technologií v budovaném superpočítačovém centru bude shromažďovat data z jednotlivých výzkumů, která budou přístupná všem účastníkům bez rozdílu.
CEITEC bude mít 5 výzkumných středisek. Mendelovo výzkumné centrum se bude zabývat biologickým výzkumem. Zahrne interdisciplinární vědy jako je bioanalýza, biofyzika, biotechnologie a environmentální studia. Výstupy by měly sloužit především lékařství a zemědělství.
Dalším střediskem bude Centrum pro zdraví lidí a zvířat, které chce využívat vysokého potenciálu, který má Brno ve veterinární medicíně. Hlavním výzkumným cílem bude hledání příčin a mechanismů nemocí a jejich vývoje.
Centrum biolékařského výzkumu by mělo bádat v oblasti mikrobiologie, buněčného výzkumu a neurověd. Posledním střediskem má být Centrum pro pokročilé technologie, kde by neměl chybět výzkum v oblasti nanotechnologií materiálů a jejich struktury. Centrum se bude zabývat také bezdrátovými, multi- a hypermediálními komunikacemi a uplatněním pokročilých technologií v průmyslovém řízení.
Brňané skutečně nejsou žádní troškaři. Když se zabývali materiálovým vybavením, klidně si zařadili do programu akvizic synchrotron. Jedním dechem dodávají, že synchrotron by byl samozřejmě k dispozici i vědcům pracujícím mimo CEITEC a projekt by tak dostal nadregionální, dokonce prý superregionální, charakter. Jenže otázkou je, za kolik. Jenom synchrotron spolkne nějakou tu stovku milionů korun.
Celý projekt Středoevropského technologického institutu počítá s evropským financováním i s výrazným příspěvkem české vlády. Začátkem příštího roku by chtěli zakladatelé uvést na burzu akciovou společnost CETI, která by měla vlastně zajišťovat celý rozvoj projektu.
Institut by měl být dokončen v roce 2012 a rozjezd výzkumů je plánován na leden 2013. Měly by v něm pracovat nejlepší výzkumné týmy v čele se světově uznávanými vědci. Provozní náklady nebudou zanedbatelné. Počítá se asi s 20-30 špičkovými zahraničními badateli, kteří by přišli vést jednotlivé programy.
Vzhledem k tomu, že tyto vědce bude třeba také špičkově zaplatit, bude nutno hradit provoz i eventuálně splácet půjčky, opět se vtírá otázka, jestli si Brňané neposadili laťku příliš vysoko. Už proto, že nebudou v České republice sami.
PRAHA SE NECHCE NECHAT ZAHANBIT. Se svým projektem přichází i Akademie věd ČR. Ta se rozhodla koupit pozemek ve Vestci u Prahy a vybudovat na něm Biotechnologické centrum AV ČR.
Volba na Vestec nepadla náhodou. Především v těsné blízkosti budoucího centra již velmi dobře fungují čtyři biotechnologické firmy, z nichž dvě (EXBIO Praha, s. r. o., a VIDIA, s. r. o.) mají evropskou proslulost. Vedle se připravuje biotechnologický inkubátor, který jistě vědeckou základnu přímo přes cestu uvítá a navíc umožní zakládání řady společností jako firem spin-off.
Vestec má navíc výhodu, že je hodinu usilovného pochodu od krčské základny akademie, a přitom leží na území Středočeského kraje, takže dosáhne na evropské peníze. Praha, jako bohatý region, už na něco takového nemá nárok.
Biotechnologické centrum se bude skládat ze dvou středisek. Centrum molekulárních biotechnologií bude provádět vyhledávací výzkum v buněčné a molekulární biologii, bude dělat genové manipulace buněk, nanobiotechnologie, především molekulární motory, biosenzory. Bude se zabývat i strukturální biologií a proteinovým inženýrstvím.
Druhým střediskem bude Centrum regenerativní medicíny, se zájmem o tkáňové náhrady, embryonální kmenové buňky, imuno- a neurofarmakologii a genotoxikologii.
Ani akademici v Praze se nechtějí spokojit pouze s dobrým vybavením, chtějí, aby bylo prvotřídní. Třeba magnetickou resonanci v nejvyšší kapacitě (7 tesla), což má nejen u nás, ale i v Evropě málokdo.
Celkové náklady projektu spočítali na 71 milionů eur. Na vybavení by měla jít skoro polovina. I oni argumentují tím, že by to měla být infrastruktura evropského významu a kvality, která by přitahovala vynikající mozky z celé Evropy.
Se čtyřmi existujícími i v budoucnosti vzniklými biotechnologickými firmami by chtěli vytvořit biotechnologický klastr, který naváže na rozbíhající se spolupráci s vysokými školami.
STAVĚT BY SE MĚLO ZAČÍT V ROCE 2008, hotovo by mělo být za 3 roky. Pak by se do budov nastěhovali badatelé, 200 osob z každého centra, a postgraduální studenti a postdoktorandi, kterých by mělo být také kolem dvou set.
Provozní náklady v současných cenách by měly dosáhnout 18 milionů eur ročně. Vedení Akademie počítá, že by asi třetina šla ze státního rozpočtu na vědu a výzkum, zbytek by byl hrazen z evropských peněz a prodeje licencí. Proto se také kromě biotechnologického inkubátoru počítá s vytvořením Centra transferu technologií.
"Budou tam samí profesionálové," říká prof. Eva Syková, jedna z vůdčích osobností projektu. "Vědci většinou neumějí podnikat a ani jim to nepřísluší. Specialisté na transfer technologií to jistě budou dělat úspěšněji."
Zakládajícími členy Biotechnologického centra budou dva ústavy Akademie, které se již dnes biotechnologiemi zabývají: Ústav molekulární genetiky a Ústav experimentální medicíny.
Ústav molekulární genetiky se rozhodl, že ze svého středu vyčlení část pracovníků, kteří vytvoří Biotechnologický ústav AV ČR.
Vedení ústavu by chtělo, aby do Biotechnologického ústavu přicházeli mladí vědci, kteří jsou v současné době na stážích a školeních v cizině. Podmínky by měly odpovídat těm, které jsou běžné na kterémkoliv zahraničním vědeckém pracovišti.
S takovými podmínkami souhlasí i vedení Ústavu experimentální medicíny. Jde však na to jinou cestou. Ústav získal postavení Centrum excelence EU. Finance přicházejí ze 6. rámcového programu EU, kde má UEM 15 projektů, ale i od soukromých firem.
Už šestým rokem funguje centrum buněčné terapie, které je financováno asi z 10 % z firemních peněz. Česko-německé centrum s projektem Nano-4-Brain dostává zase peníze z evropských grantů.
Vědci Ústavu experimentální medicíny si už zvykli pohybovat se v mezinárodním prostředí i spolupracovat se soukromými firmami. Pomáhá jim v tom i Centrum pro podporu konkurenceschopnosti a Inovační biomedicínské centrum, které je zaměřeno na aplikovaný výzkum. Teď ještě chtějí postavit podnikatelský inkubátor nedaleko hlavní budovy, aby to nikdo neměl daleko. Ani vědci, ani podnikatelé. Třeba jednou vyroste z podnikatelského inkubátoru v Krči podnikatelský gigant.
Biotechnologie začaly totiž zajímat i velké nadnárodní korporace.
POPRVÉ V BRNĚ I BIOTEC. V rámci veletrhu HospiMed se letos poprvé v Brně představil i veletrh Biotec. Měl čtyři hlavní partnery, z toho dva byli vlastně jaksi virtuální. Bylo to mezinárodní lékařské centrum ICRC a Středoevropský technologický institut, oba ve stavu zrodu. Dalšími partnery, tentokrát už méně virtuálními, byl CzechInvest a Jihomoravské inovační centrum.
Vystavovateli to zrovna nehýřilo. Ze 65 biotechnologických společností v ČR vystavovaly 4 a z 220 výzkumných středisek pouze jedno.
To bylo podstatně méně než česká účast na nejvýznamnějším světovém veletrhu biotechnologií, BIO 2006 v Chicagu, kde se představilo 7 českých firem, jeden výzkumný ústav a dvě inovační centra, která zároveň pro návštěvníky uspořádala seminář Biotechnologické myšlenky ze srdce Evropy. Úspěch semináře byl obrovský. Biotec Brno mohl účast v Chicagu pouze závidět, trochu to zachraňovaly nadnárodní firmy, IBM, GE Healthcare a Siemens. A také seminář, který Biotec doprovázel. Ten byl veleúspěšný.
Jedním z přednášejících byl i Bengt Nielsen, generální manager GE Healthcare pro akademickou spolupráci v Evropě. Podniku, který dává 1,1 miliardu USD na výzkum a vývoj. Přes 4000 vědců pracuje pro GE Healthcare v základním výzkumu a dalších 5000 zaměstnanců se zabývá aplikací. Ročně podávají neuvěřitelných 400 patentů. To je 20 % veškerého duševního vlastnictví, které za rok registruje celý koncern. A jak říká Bengt Nielsen, 90-95 % je založeno na biotechnologiích.
Myšlenky, které se snaží rozvíjet naše dva akademické ústavy, má GE Healthcare už zažity. Intenzivně spolupracuje s desítkami univerzit po celém světě. A pracují pro něj i malé biotechnologické firmy. GE Healthcare jim dává jistotu, že své výzkumy uplatní, přitom koncern se dostává k výsledkům bádání, které může uplatnit na trhu.
BIOTECHNOLOGICKÝ VÝZKUM JE DRAHÝ. Biotechnologické firmy se zaměřují velmi silně na růst. V celosvětovém měřítku společnosti investují v průměru okolo 35 % svého zisku do vývoje nových produktů, což je více než dvojnásobek oproti jiným odvětvím.
V roce 2000 spotřebovalo pět největších biotechnologických společností okolo 89 000 USD na zaměstnance na výzkum a vývoj. Je to i proto, že od zahájení výzkumných prací po dosažení obchodních výsledků uplyne velmi dlouhá, a tím i velmi drahá, doba.
Americká společnost Bio Economic Research associates spočítala, že od výzkumu transgenní rostliny do jejího uvedení na trh uplyne asi 6, někdy i 12 let. Náklady mohou dosahovat až 300 milionů USD. Není proto divu, že se i velké firmy jako je GE Healthcare rády obracejí na menší a pružné výzkumné společnosti. A tady se rýsuje i možnost pro české firmy, které jsou schopny s daleko menšími náklady provádět aplikovaný výzkum.
Tomáš Hruda, generální ředitel CzechInvestu, na Biotecu jednoznačně deklaroval podporu, kterou chce CzechInvest biotechnologickým firmám zajistit.
To nepůjde bez výzkumu a vývoje. Jedním z nástrojů má být i Operační program výzkumu a vývoje pro inovaci, ze kterého třeba chtějí čerpat jak brněnští, tak i pražští vědci. Stále ovšem zaostáváme v investicích do výzkumu a vývoje za původní EU 15. Třebaže naše investice na obyvatele dosahují asi 125 USD, což je nejvíc ze všech zemí Visegradu, sousední Rakousko vydává šestkrát více. Doháníme to šikovností a umem. To nás sice může těšit, ve světové konkurenci se s tím ale dlouho vydržet nedá.
Je dobře, že se u nás rozjíždějí projekty, které někomu mohou připadat megalomanské a při stavu naší ekonomiky těžko ufinancovatelné. Jen velké projekty nás ale mohou držet, když ne v čele, tak aspoň v hlavním pelotonu světové biotechnologie.
AUTOR: ALEŠ BLUMA
Začněme třeba tou Prahou.
Ne vždy je muž přesvědčen, že dítě je skutečně jeho. Je to smutné, manželé by si měli věřit, ale život je květnatější. Spory o otcovství se týkají v ČR ročně asi 2000 otců. Není to sice moc velký tržní segment, ale také zdaleka není zanedbatelný. Otcovství totiž už dnes lze určit naprosto jednoznačně. Stačí zaplatít 7100 Kč za analýzu DNA a člověk má jistotu.
Aspoň za tolik ji nabízí pražská společnost Genomac, která byla založena dvěma sourozenci v roce 2001 a během krátké doby se vyšvihla mezi evropskou špičku ve svém oboru. Nedělá pouze testy otcovství. V její nabídce najdete i genetický test původu. Pokud člověka zajímá, zda má původ v českých krajích nebo jeho praprapraprapředek přišel z ciziny, stačí trochu slin, porovnání s celosvětovou databází, a hned je jasno. Pro zastánce slovanského prapůvodu nejsou takové sondy moc povzbudivé. Spousta z nás má prapředky odkudsi z Římské říše a od Keltů nebo zase z Ruska.
GENOMAC byl také při tom, když se hledalo pohlaví gorilího miminka Moji v pražské zoologické zahradě a rodiče ji nedali z ruky. Teď už víme, že to je holka. Dá se samozřejmě žít i bez znalosti, jaké pohlaví má gorila, ale přiznejme si, lidé nemají rádi záhady.
Oba testy jsou třešničkou na dortu. Biotechnologický výzkum Genomacu odpovídá tomu, že jde o jedno z největších genomických center v ČR. Tady se dělají kousky vyšší dívčí, jako je sekvenování DNA nebo detekce genových mutací, které předpovědí, jaká bude odpověď na léčbu plicního nádoru. Firma vyvinula vlastní technologie pro monitorování hlásičů (markerů), které usnadní včasnou diagnostiku vrozených vývojových vad, rakoviny, kardiovaskulárních onemocnění, různých ochrnutí.
Vidíme tu tedy kvalitní vědu, a zároveň vědu s podnikatelským potenciálem. Toho si všimli i jiní. V loňském roce se Genomac s metodou preventivního genetického screeningu vyšvihl na druhé místo v soutěži evropských podnikatelů v Bruselu. Patří také k těm z mála českých firem, které mají technologii patentovanou v USA.
Když Marek Minárik a jeho sestra Lucie Benešová začínali před 5 lety v břevnovské garáži, asi v podobný vývoj nedoufali. Těžko se jim mohlo snít, že se jejich obor molekulární onkologie tak rozvine a během krátké doby vytvoří jednu z největších soukromých laboratoří pro výzkum nádorových onemocnění. Ale úspěch se dostaví, když se tvrdě pracuje. A tak budova, do níž se teprve nedávno nastěhovali, jim začíná být malá a uvažují o tom, že by se přestěhovali do nových, ještě větších a komfortnějších prostor, kde by konečně mohly být i vlastní lékařské ordinace.
Takhle to chodí v oboru v rozletu. Konkurence je vítána, posiluje ekosystém. "Obdivuji nadšení lidí, kteří zakládají malé biotechnologické společnosti na zelené louce. Riskují, investují do toho své nápady, znalosti, finance, ale vkládají do toho taky nevyvratitelnou víru v budoucí úspěch," říká Minárik na adresu kolegů.
MAREK MINÁRIK, letos 35letý, je typickým představitelem nastupující generace českých vědců, kteří plně využili možností, jež se jim naskytly po sametové revoluci. Již v průběhu studia na Přírodovědecké fakultě UK strávil jeden rok na Institutu analytické chemie ve Vídni. Pak se tam vrátil ještě jednou, již jako postgraduální student. Následoval Barnetův institut Northeastern University v Bostonu, kde pracoval pod vedením jednoho z nejrenomovanějších vědců v oblasti lidské genetiky, Barry L. Kargera.
Profesor Karger je mimořádně přísný učitel, ale Marek Minárik uspěl. Odvezl si několik cen, ale hlavně se naučil, jak převést základní výzkum na praktické aplikace. Po studiích nastoupil jako výzkumník do společnosti Amersham-Pharmacia v proslulém Silicon Valley. Tam zase obhlédl, jak funguje moderní biotechnologická firma. Takhle vyzbrojen se vrátil do České republiky. A s tatínkovou půjčkou a sestřinou pomocí se dal do podnikání.
ZA ZBYŇKEM PROKOPEM, který je o tři roky mladší, jsme se vypravili do Brna. I on je ověnčen cenami, také prošel řadou zahraničních univerzit. Jenže všechny byly v Evropě, a to je asi důvod, proč se neorientoval na podnikání, přestože jeho výsledky jsou nejen oceňovány, ale mohou být i komercializovány. Na rozdíl od Marka Minárika však nedostal americké školení, jak podnikat ve vědě.
Je pravděpodobně jediným vědcem, trvale pracujícím v České republice, s erudicí nezbytnou pro studium kinetiky biochemických reakcí. Název zní odtažitě, zvláště, když zmíníme práce v oblasti enzymové katalýzy, ale farmaceutický průmysl ví velice přesně, o co jde.
A nejen farmaceutický. Prokopovo jméno proběhlo snad všemi sdělovacími prostředky, když tým brněnské Masarykovy univerzity, jehož je členem a který vede teprve pětatřicetiletý docent Jiří Damborský, objevil metodu, jak šetrně a bezpečně zlikvidovat yperit. Jedná se o bojový plyn ještě z 1. světové války, který si lehce vyrobí i vlády rozvojových zemí, o teroristech ani nemluvě. Vojska NATO mají ve svých skladech obrovská množství. Likviduje se draze, nebezpečně a hlavně pomalu. Brněnští vědci vsadili na enzymy, které odštěpí z yperitu chlor, a tím ho učiní neškodným. Navíc tak činí rychle a bezpečně.
Úspěch byl zaručen, odborníci NATO nešetřili pochvalou. A penězi. Objevy a nápady mladíků z Loschmitových laboratoří, jak se jejich pracoviště na Přírodovědecké fakultě jmenuje, se v současnosti uplatňují v USA při hledání nebezpečných látek v ovzduší, ve Švýcarsku při dekontaminaci podzemních vod a ve Francii při čištění kontaminovaného vzduchu.Testuje se i jeden z brněnských objevů, který by eventuálně mohl snad napomoci léčbě Alzheimerovy choroby. Peníze přicházejí z grantů ministerstva obrany, NATO, grantové agentury. A také z poplatku za licence z použitých patentů.
BIOTECHNOLOGIE mají jednu výhodu. Dělají je obrovské firmy, jako IBM, GE nebo Siemens, ale mohou je dělat i malé společnosti, které vznikají skutečně na zelené louce v biotechnologických inkubátorech. A tady se otevírá obrovský prostor pro nápadité české hlavy.
Ročenka Czech Biotech Report 2006, kterou vydává Jihomoravské inovační centrum, které se biotechnologiemi intenzivně zabývá, registruje v České republice 65 biotechnologických firem. Patří k nim české dcery nadnárodních koncernů, jako třeba IVAX Pharmaceuticals, Baxter Czech či Monsanto nebo ICN, velké české firmy jako Zentiva CZ, ale především desítky malých s. r. o., které začínaly s nadšením několika svých zakladatelů a kupou dluhů. Dnes se o ně zajímá zahraniční rizikový kapitál a jejich hodnota za těch pár let vzrostla desetinásobně. Ještě lepší je situace v biotechnologickém výzkumu, kde ročenka uvádí rovných 220 výzkumných pracovišť.
VÝZNAMNÝM STŘEDISKEM SE STÁVÁ BRNO. To má pro vytvoření centra biotechnologií výhodné podmínky. Rozsáhlé zázemí vytvářejí brněnské vysoké školy, na nichž pracuje 26 biotechnologických výzkumných středisek.
Významným impulsem je nově vzniklý univerzitní kampus v Brně-Bohunicích, kde je již programově budováno biotechnologické centrum a s ním spojený technologický inkubátor. Navíc Brňané odhodili jakoukoliv nevraživost a spojili se dohromady. Jihomoravský kraj i město Brno vše podporují nejen politicky, ale i finančně.
Jedním z hlavních úkolů Jihomoravského inovačního centra je vytvoření klastru, který bude sdružovat lékařský a biotechnologický výzkum. Do projektu se zapojil i tým, který připravuje ve spolupráci s americkou klinikou Mayo projekt ICRC.
Jiří Hudeček, ředitel Jihomoravského inovačního centra, je přesvědčen, že Brno má všechny předpoklady proto, aby se stalo biotechnologickým centrem střední Evropy.
VÝRAZNÝM BRNĚNSKÝM PŘÍSPĚVKEM je společný projekt všech brněnských vysokých škol - Středoevropský technologický institut. (CEITEC nebo CETI). Hnacím motorem projektu je sice Masarykova univerzita, přidalo se i VUT, Mendelova zemědělská univerzita a Veterinární a farmaceutická univerzita. Připojily se také ústavy Akademie věd, Jihomoravský kraj a město Brno.
Hlavní myšlenkou projektu je vytvoření společné základny, kterou budou využívat výzkumníci ze všech přidružených ústavů. Jednotné středisko informačních technologií v budovaném superpočítačovém centru bude shromažďovat data z jednotlivých výzkumů, která budou přístupná všem účastníkům bez rozdílu.
CEITEC bude mít 5 výzkumných středisek. Mendelovo výzkumné centrum se bude zabývat biologickým výzkumem. Zahrne interdisciplinární vědy jako je bioanalýza, biofyzika, biotechnologie a environmentální studia. Výstupy by měly sloužit především lékařství a zemědělství.
Dalším střediskem bude Centrum pro zdraví lidí a zvířat, které chce využívat vysokého potenciálu, který má Brno ve veterinární medicíně. Hlavním výzkumným cílem bude hledání příčin a mechanismů nemocí a jejich vývoje.
Centrum biolékařského výzkumu by mělo bádat v oblasti mikrobiologie, buněčného výzkumu a neurověd. Posledním střediskem má být Centrum pro pokročilé technologie, kde by neměl chybět výzkum v oblasti nanotechnologií materiálů a jejich struktury. Centrum se bude zabývat také bezdrátovými, multi- a hypermediálními komunikacemi a uplatněním pokročilých technologií v průmyslovém řízení.
Brňané skutečně nejsou žádní troškaři. Když se zabývali materiálovým vybavením, klidně si zařadili do programu akvizic synchrotron. Jedním dechem dodávají, že synchrotron by byl samozřejmě k dispozici i vědcům pracujícím mimo CEITEC a projekt by tak dostal nadregionální, dokonce prý superregionální, charakter. Jenže otázkou je, za kolik. Jenom synchrotron spolkne nějakou tu stovku milionů korun.
Celý projekt Středoevropského technologického institutu počítá s evropským financováním i s výrazným příspěvkem české vlády. Začátkem příštího roku by chtěli zakladatelé uvést na burzu akciovou společnost CETI, která by měla vlastně zajišťovat celý rozvoj projektu.
Institut by měl být dokončen v roce 2012 a rozjezd výzkumů je plánován na leden 2013. Měly by v něm pracovat nejlepší výzkumné týmy v čele se světově uznávanými vědci. Provozní náklady nebudou zanedbatelné. Počítá se asi s 20-30 špičkovými zahraničními badateli, kteří by přišli vést jednotlivé programy.
Vzhledem k tomu, že tyto vědce bude třeba také špičkově zaplatit, bude nutno hradit provoz i eventuálně splácet půjčky, opět se vtírá otázka, jestli si Brňané neposadili laťku příliš vysoko. Už proto, že nebudou v České republice sami.
PRAHA SE NECHCE NECHAT ZAHANBIT. Se svým projektem přichází i Akademie věd ČR. Ta se rozhodla koupit pozemek ve Vestci u Prahy a vybudovat na něm Biotechnologické centrum AV ČR.
Volba na Vestec nepadla náhodou. Především v těsné blízkosti budoucího centra již velmi dobře fungují čtyři biotechnologické firmy, z nichž dvě (EXBIO Praha, s. r. o., a VIDIA, s. r. o.) mají evropskou proslulost. Vedle se připravuje biotechnologický inkubátor, který jistě vědeckou základnu přímo přes cestu uvítá a navíc umožní zakládání řady společností jako firem spin-off.
Vestec má navíc výhodu, že je hodinu usilovného pochodu od krčské základny akademie, a přitom leží na území Středočeského kraje, takže dosáhne na evropské peníze. Praha, jako bohatý region, už na něco takového nemá nárok.
Biotechnologické centrum se bude skládat ze dvou středisek. Centrum molekulárních biotechnologií bude provádět vyhledávací výzkum v buněčné a molekulární biologii, bude dělat genové manipulace buněk, nanobiotechnologie, především molekulární motory, biosenzory. Bude se zabývat i strukturální biologií a proteinovým inženýrstvím.
Druhým střediskem bude Centrum regenerativní medicíny, se zájmem o tkáňové náhrady, embryonální kmenové buňky, imuno- a neurofarmakologii a genotoxikologii.
Ani akademici v Praze se nechtějí spokojit pouze s dobrým vybavením, chtějí, aby bylo prvotřídní. Třeba magnetickou resonanci v nejvyšší kapacitě (7 tesla), což má nejen u nás, ale i v Evropě málokdo.
Celkové náklady projektu spočítali na 71 milionů eur. Na vybavení by měla jít skoro polovina. I oni argumentují tím, že by to měla být infrastruktura evropského významu a kvality, která by přitahovala vynikající mozky z celé Evropy.
Se čtyřmi existujícími i v budoucnosti vzniklými biotechnologickými firmami by chtěli vytvořit biotechnologický klastr, který naváže na rozbíhající se spolupráci s vysokými školami.
STAVĚT BY SE MĚLO ZAČÍT V ROCE 2008, hotovo by mělo být za 3 roky. Pak by se do budov nastěhovali badatelé, 200 osob z každého centra, a postgraduální studenti a postdoktorandi, kterých by mělo být také kolem dvou set.
Provozní náklady v současných cenách by měly dosáhnout 18 milionů eur ročně. Vedení Akademie počítá, že by asi třetina šla ze státního rozpočtu na vědu a výzkum, zbytek by byl hrazen z evropských peněz a prodeje licencí. Proto se také kromě biotechnologického inkubátoru počítá s vytvořením Centra transferu technologií.
"Budou tam samí profesionálové," říká prof. Eva Syková, jedna z vůdčích osobností projektu. "Vědci většinou neumějí podnikat a ani jim to nepřísluší. Specialisté na transfer technologií to jistě budou dělat úspěšněji."
Zakládajícími členy Biotechnologického centra budou dva ústavy Akademie, které se již dnes biotechnologiemi zabývají: Ústav molekulární genetiky a Ústav experimentální medicíny.
Ústav molekulární genetiky se rozhodl, že ze svého středu vyčlení část pracovníků, kteří vytvoří Biotechnologický ústav AV ČR.
Vedení ústavu by chtělo, aby do Biotechnologického ústavu přicházeli mladí vědci, kteří jsou v současné době na stážích a školeních v cizině. Podmínky by měly odpovídat těm, které jsou běžné na kterémkoliv zahraničním vědeckém pracovišti.
S takovými podmínkami souhlasí i vedení Ústavu experimentální medicíny. Jde však na to jinou cestou. Ústav získal postavení Centrum excelence EU. Finance přicházejí ze 6. rámcového programu EU, kde má UEM 15 projektů, ale i od soukromých firem.
Už šestým rokem funguje centrum buněčné terapie, které je financováno asi z 10 % z firemních peněz. Česko-německé centrum s projektem Nano-4-Brain dostává zase peníze z evropských grantů.
Vědci Ústavu experimentální medicíny si už zvykli pohybovat se v mezinárodním prostředí i spolupracovat se soukromými firmami. Pomáhá jim v tom i Centrum pro podporu konkurenceschopnosti a Inovační biomedicínské centrum, které je zaměřeno na aplikovaný výzkum. Teď ještě chtějí postavit podnikatelský inkubátor nedaleko hlavní budovy, aby to nikdo neměl daleko. Ani vědci, ani podnikatelé. Třeba jednou vyroste z podnikatelského inkubátoru v Krči podnikatelský gigant.
Biotechnologie začaly totiž zajímat i velké nadnárodní korporace.
POPRVÉ V BRNĚ I BIOTEC. V rámci veletrhu HospiMed se letos poprvé v Brně představil i veletrh Biotec. Měl čtyři hlavní partnery, z toho dva byli vlastně jaksi virtuální. Bylo to mezinárodní lékařské centrum ICRC a Středoevropský technologický institut, oba ve stavu zrodu. Dalšími partnery, tentokrát už méně virtuálními, byl CzechInvest a Jihomoravské inovační centrum.
Vystavovateli to zrovna nehýřilo. Ze 65 biotechnologických společností v ČR vystavovaly 4 a z 220 výzkumných středisek pouze jedno.
To bylo podstatně méně než česká účast na nejvýznamnějším světovém veletrhu biotechnologií, BIO 2006 v Chicagu, kde se představilo 7 českých firem, jeden výzkumný ústav a dvě inovační centra, která zároveň pro návštěvníky uspořádala seminář Biotechnologické myšlenky ze srdce Evropy. Úspěch semináře byl obrovský. Biotec Brno mohl účast v Chicagu pouze závidět, trochu to zachraňovaly nadnárodní firmy, IBM, GE Healthcare a Siemens. A také seminář, který Biotec doprovázel. Ten byl veleúspěšný.
Jedním z přednášejících byl i Bengt Nielsen, generální manager GE Healthcare pro akademickou spolupráci v Evropě. Podniku, který dává 1,1 miliardu USD na výzkum a vývoj. Přes 4000 vědců pracuje pro GE Healthcare v základním výzkumu a dalších 5000 zaměstnanců se zabývá aplikací. Ročně podávají neuvěřitelných 400 patentů. To je 20 % veškerého duševního vlastnictví, které za rok registruje celý koncern. A jak říká Bengt Nielsen, 90-95 % je založeno na biotechnologiích.
Myšlenky, které se snaží rozvíjet naše dva akademické ústavy, má GE Healthcare už zažity. Intenzivně spolupracuje s desítkami univerzit po celém světě. A pracují pro něj i malé biotechnologické firmy. GE Healthcare jim dává jistotu, že své výzkumy uplatní, přitom koncern se dostává k výsledkům bádání, které může uplatnit na trhu.
BIOTECHNOLOGICKÝ VÝZKUM JE DRAHÝ. Biotechnologické firmy se zaměřují velmi silně na růst. V celosvětovém měřítku společnosti investují v průměru okolo 35 % svého zisku do vývoje nových produktů, což je více než dvojnásobek oproti jiným odvětvím.
V roce 2000 spotřebovalo pět největších biotechnologických společností okolo 89 000 USD na zaměstnance na výzkum a vývoj. Je to i proto, že od zahájení výzkumných prací po dosažení obchodních výsledků uplyne velmi dlouhá, a tím i velmi drahá, doba.
Americká společnost Bio Economic Research associates spočítala, že od výzkumu transgenní rostliny do jejího uvedení na trh uplyne asi 6, někdy i 12 let. Náklady mohou dosahovat až 300 milionů USD. Není proto divu, že se i velké firmy jako je GE Healthcare rády obracejí na menší a pružné výzkumné společnosti. A tady se rýsuje i možnost pro české firmy, které jsou schopny s daleko menšími náklady provádět aplikovaný výzkum.
Tomáš Hruda, generální ředitel CzechInvestu, na Biotecu jednoznačně deklaroval podporu, kterou chce CzechInvest biotechnologickým firmám zajistit.
To nepůjde bez výzkumu a vývoje. Jedním z nástrojů má být i Operační program výzkumu a vývoje pro inovaci, ze kterého třeba chtějí čerpat jak brněnští, tak i pražští vědci. Stále ovšem zaostáváme v investicích do výzkumu a vývoje za původní EU 15. Třebaže naše investice na obyvatele dosahují asi 125 USD, což je nejvíc ze všech zemí Visegradu, sousední Rakousko vydává šestkrát více. Doháníme to šikovností a umem. To nás sice může těšit, ve světové konkurenci se s tím ale dlouho vydržet nedá.
Je dobře, že se u nás rozjíždějí projekty, které někomu mohou připadat megalomanské a při stavu naší ekonomiky těžko ufinancovatelné. Jen velké projekty nás ale mohou držet, když ne v čele, tak aspoň v hlavním pelotonu světové biotechnologie.
AUTOR: ALEŠ BLUMA
Zdroj:EKONOM
Sdílet článek na sociálních sítích
