Šéf hasičů: Rizikem jsou chemičky a nádraží

Pardubice Ačkoliv se ředitel Hasičského záchranného sboru Pardubického kraje Miroslav Kvasnička dostane k výjezdu jen svátečně, každoročně musí dokazovat, že v parádní modré uniformě s podplukovnickými výložkami, za psacím stolem a u počítače nezlenivěl. Spolu s dalšími kolegy z jiných krajů se oblékne do tepláků a sportovních bot a stejně jako jeho muži absolvuje předepsaný počet kilometrů běhu a desítky kliků a lehů sedů. \"Musíme být fit všichni. Fyzická zdatnost hasičů je prověřována nejen při vstupních testech, ale každoročně u všech příslušníků hasičské ho záchranného sboru včetně ředitele a pracovníků, kteří zajišťují na základně servis výjezdovým jednotkám. Ti mají jen o trochu mírnější kritéria,\" říká devětačtyřicetiletý Kvasnička, který u hasičů pracuje již více než dvanáct let. Za tu dobu se změnila nejen používaná technika, ale i druhy zásahů, k nimž jeho \"mužstvo\" vyjíždí. Mimo hašení požárů zasahují hasiči také u dopravních nehod, chemických a ekologických havárií a plní i některé úkoly v oblasti ochrany obyvatelstva. Riziky jsou nejen živelné pohromy nebo teroristické útoky, ale také havárie v chemickém průmyslu či dopravě. Před rokem 1989 byla na školách povinná cvičení civilní obrany s nenáviděnými pláštěnkami a pytlíky na rukou a nohou. Uměli bychom se o sebe postarat i nyní v případě nějaké vážné chemické havárie, či dokonce války? Předlistopadová civilní obrana byla koncipována zvláště pro válečné nebezpečí a v tomto ohledu bude částečně budována i nadále. Pokračování na str. D3 Pokračování ze str. D1 Víme tedy, kam se v případě potřeby jít schovat? Kryty spravují v současnosti obce a hasičský záchranný sbor jim přispívá na jejich údržbu. Pro případ války byla pořádána i cvičení, jak si většina z nás pamatuje. Ani tehdy se proto nepočítalo, že když v centru města unikne čpavek, všichni budeme mít při sobě plynovou masku. Přesto se dnes stahují a revidují masky a v objektech, jako jsou školy a nemocnice, se budou podle finančních možností budovat výdejní místa. V televizi vídáme, jak si Američané či Izraelci pořizují nejrůznější pomůcky osobní ochrany. Snažíte se v tomto ohledu nějak působit na naši veřejnost i v Pardubickém kraji? Hasičský záchranný sbor České republiky vydal řadu materiálů, které radí, jak postupovat při celé řadě událostí. Pomoci v tom má i internetová stránka www.mvcr.cz a www.hzspa.cz. Dobrá byla i změna varovných signálů v jednotný varovný prvek. Nejdůležitější cílovou skupinou nejen z hlediska ochrany obyvatelstva, ale i kvůli chování při požárech a nehodách jsou děti a lidé s menší pohyblivostí, jako jsou staří lidé nebo pacienti nemocnic. Jaké jsou z vašeho pohledu největší rizika ohrožení lidí v Pardubickém kraji, u nichž by vaši muži zasahovali? Za různých extrémních kombinací podmínek mohou být i jinak nenápadné objekty či lokality zdrojem obrovských problémů. V našem regionu jsou velké chemické továrny Paramo či Synthesia Semtín. Pardubice nebo Česká Třebová jsou také velkými železničními uzly, jimiž projíždí řada vagónů s látkami, které se v případě nehody mohu stát nebezpečné. Slušnou zásobu čpavku má například pardubický pivovar. Snažíme se nejen případným haváriím předcházet, ale pravidelně nacvičujeme jejich likvidaci. Díky zkušenostem z našich zásahů při záplavách v jiných krajích si již dokážeme lépe poradit také s živelními pohromami. Nezahálíme ani v otázkách případných teroristických útoků. Vše se ale detailně nacvičit nedá, a tak naši lidé musí umět i improvizovat. Co vše musí dnes hasič umět? Musí vědět vše o hašení požárů, likvidaci nebezpečných látek, veškeré záležitosti spojené se zásahy u dopravních nehod a na odpovídající úrovni ovládat i první pomoc. Mimo toho máme také specialisty potápěče. Případů hledání utonulých v poslední době přibývá. Máme také specialisty pro práci ve výškách. Jste schopni práci hasiče odpovídajícím způsobem zaplatit? Určitě si taková práce dobré finanční ohodnocení zaslouží. Nejen kvůli hrozící újmě na zdraví, či dokonce života, ať už po pádu nějakého břemene, uhořením, nebo i třeba nakažením virem HIV při vyprošťování osob při dopravních nehodách, ale velké je i zatížení psychické a fyzické. Mzdy hasičů jsou adekvátní k ekonomickým možnostem našeho státu, ale myslím si, že by tato profese měla být lépe ohodnocena. Řešením by mohla být chystaná změna legislativy. Například učitelé či lékaři, kteří si stěžují na špatné platy, vyhrožují již delší dobu stávkou. Před nedávnem stávkovali hasiči ve Velké Británii, nehrozí podobná situace také u nás? Rozhodně naši lidé události v Británii zaznamenali, ale situaci s platy chtějí řešit spíše jednáním. Stávka hasičů by ohrožovala lidi, kteří by se nemuseli dovolat pomoci. Byla by v podstatě braním si rukojmích. V otázce platů zmiňujete ekonomické možnosti státu, odráží se to i v případě pořizování vaší techniky a vybavení? V otázce ochranných pomůcek máme, myslím, vybavení dobré, byť nám nevydrží věčně a je třeba ho pravidelně udržovat a obměňovat. Horší je to už s výjezdovou technikou, která je často hodně zastaralá. V Pardubicích to možná tak nevypadá, ale v kraji máme i jiné jednotky, kde jsou auta stará deset a více let. Ročně můžeme pořídit tak jednu novou cisternu, což je málo. Ještě hůře jsou na tom jednotky sboru dobrovolných hasičů, ale o jejich vybavení se starají příslušné obce. Nemůže se používání zastaralé techniky odrazit například na pozdních dojezdech k zásahům? Dojezdové časy dodržujeme. Napomáhá tomu i plošné rozmístění jednotek po území kraje. Je v devadesátitisícových Pardubicích zabezpečený dostatek hasičů i v době dovolených či třeba vysoké nemocnosti? Určitá přechodná doba menšího počtu lidí ve službě, než by bylo po třeba, se může objevit. Zákon o služebním poměru mi ale umožňuje povolat do služby příslušníky, kteří mají ten den volno. V rámci kraje je také možno povolat jednotky z jiných míst a vypomáhají i dobrovolné jednotky z okolí. Změnil se za dobu vašeho působení u hasičů pohled veřejnosti na tuto profesi? Myslím, že ano. V průběhu devadesátých let se souběžně s přejmenováním na hasičský záchranný sbor rozšířila i řada našich činností. Výjezdy k požárům tvoří v naší práci už jen asi čtvrtinu případů, k nimž ročně vyjíždíme. Vzhledem k našemu vybavení se s námi lidé setkávají také při zásazích u dopravních nehod, vyjíždíme k haváriím v chemických továrnách a po 11. září 2001 jsme řešili i záležitosti spojené s nebezpečnými zásilkami. Domnívám se, že prestiž hasičů se zlepšila i po povodních. Ovlivňuje to zájem o práci u sboru? Zájemce neodradila ani povinnost maturitní zkoušky, kterou předepisuje zákon. Příliv lidí ale brzdí to, že hasič musí mít perfektní zdravotní a psychický stav a dobrou fyzickou zdatnost. Ve filmech a seriálech zvláště z Ameriky vídáme zasahovat u požárů i ženy. Hlásí se k hasičům také u nás? Pokud vím, nic nebrání tomu, aby byla žena u výjezdové jednotky. O žádné takové v republice nevím. Ani já osobně bych proti tomu nic nenamítal, ale je to tak náročná profese, že by se jí měli věnovat spíše muži. Je podle vás profese hasiče výhradně smutná, nebo má i světlé stránky? Pokud chce člověk tuto práci dělat, musí ji mít opravdu rád. Nelze totiž spoléhat na to, že nám za práci někdo poděkuje. Občas se to sice stane, ale jsou to spíše výjimky. Hasič musí být odolný, ať už fyzicky, či psychicky. Kdy jde vlastně hasič do důchodu? Pokud stačí na profesi fyzicky, tak stejně jako kterýkoliv jiný občan. V případě, že odejde dřív ze zdravotních důvodů, pobírá příspěvek za odsloužená léta. Je to logické i vzhledem k tomu, že za dobu strávenou u sboru ztratil kontakt se svou bývalou profesí. Pokud byl třeba automechanik, jen těžko by se po dvaceti letech vracel někam do servisu. LEOŠ KUČERA Zdroj: Mladá fronta Dnes