Irák přerůstá v ekologickou katastrofu

Teroristické útoky, přestřelky a exploze na ropovodech dělají z Iráku nejen jednu z nejnebezpečnějších, ale patrně také nejznečištěnějších zemí na světě.
Po všech válkách, kterými země prošla v posledních pětadvaceti letech, jsou irácké řeky, ovzduší i půda v ekologicky katastrofálním stavu. Zástupci Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) proto oznámili, že v říjnu začne projekt, který by měl Iráku pomoci tragickou situaci řešit.
Irácké řeky se po zhroucení a rozkradení kanalizačních systémů změnily v plovoucí smetiště. Na některých místech se dostaly do půdy tisíce tun nebezpečných chemikálií ze zničených továren. Po válkách s Íránem a dvou konfliktech s USA je země poseta vraky tanků a další vojenské techniky. Exploze ropovodů zamořují půdu i ovzduší.
"Víme o stovkách oblastí, kde je půda mimořádně kontaminovaná. Náprava strašlivých ekologických škod v této zemi si vyžádá mnoho let," tvrdí na internetové stránce UNEP její ředitel Klaus Töpfer.
Kvůli pokračujícím atentátům a únosům je nemožné kritickou situaci okamžitě řešit. Vše se naopak ještě zhoršuje.

Tyfus z Tigridu
Řeka Tigris dnes funguje jako kanál pro veškerý odpad, zároveň je však pro Bagdád a velkou část jižního Iráku zdrojem pitné vody. "Ne-existuje žádná kontrola a nikdo není schopen dalšímu znečišťování bránit," řekla agentuře Reuters Bara Šaráfová, která má v irácké vládě na starosti monitorování kvality vody.
V Iráku stoupl od roku 1990 počet lidí nakažených tyfem desetinásobně. V dětských nemocnicích je více než polovina pacientů hospitalizována s nemocemi způsobenými pitím závadné vody.

Munice s uranem
Znečištění půdy je patrné zejména na jihu Iráku, kde se odehrály těžké boje postupně během války Iráku s Íránem (1980 až 1988), v době osvobození Kuvajtu od irácké okupace (1991) a pak i loni při invazi americko-britských jednotek.
Při bombardování spojenecké jednotky používaly i průraznou munici s ochuzeným uranem, která podle studií některých lékařů může způsobit například rakovinu nebo leukémii (jiní však takové závěry o negativních důsledcích ochuzeného uranu odmítají). Británie už předala zástupcům UNEP mapu s označením míst, která byla loni bombardována zhruba dvěma tunami této munice.
Kromě toho znečišťují ovzduší zastaralá zařízení na těžbu ropy. V mnoha případech jde o stavby z padesátých let. "Iráčané jsou pragmatičtí a dokud to funguje, nevidí problém. Z ekologického hlediska jsou tato zařízení značně škodlivá, ale tím se tady nikdo netrápí," řekl HN český expert Andrej Sučko, který v poválečné správě Iráku pracoval jako konzultant v ropném průmyslu.
S ekologickým dědictvím po Saddámmovi se v uplynulém desetiletí potýkal také Kuvajt. Po invazi v roce 1991 Saddám zapálil kuvajtské ropné vrty, takže zamořil severní část Perského zálivu a do kuvajtské pouště se vylilo 60 miliónů barelů suroviny. Znehodnotilo se 40 procent zásob vody. Kuvajťané vše napravili, Iráčané to mají těžší.
"Nemáme potřebné vybavení, nemáme zkušenosti, nemáme kvůli teroristům podmínky pro práci," řekla v rozhovoru pro BBC irácká ministryně životního prostředí Miškát Múmínová.