Langerův cukr pro pojišťovny

Dejme tomu, že překročíte rychlost o pětačtyřicet kilometrů a zaviníte kolizi s cisternou. Ta se převrátí, vylité jedy způsobí ekologickou havárii, dosahující desítek milionů korun. Pojišťovna škodu uhradí z vašeho povinného ručení a pak bude celou částku vymáhat na vás, protože jste již jednou platil pokutu za rychlou jízdu.

Absurdní báchorka? Zatím. Mohla by se ale stát realitou, kdyby se naplnily představy ministra Langera, podle nichž by pojišťovny mohly zvýšit povinné ručení nebo ho odmítnout plnit řidičům, kteří opakovaně a hrubě porušují předpisy.

Ministerstvo líčí nové paragrafy jako účinné pojistky, jež by představovaly bič na řidiče-dravce. Spíš ale jde o nelogická, zbytečně drakonická opatření, jež by byla cukrem pro pojišťovny.

Kolik trestů za přestupek

Podivností čpí už nápad Ivana Langera, že by pojišťovací ústavy měly mít přístup do státních databází s "bodovými konty" řidičů. Tedy k údajům, k nimž se dodnes nedostanou ani samotní řidiči.

Obhájci návrhu připomínají, že již dnes dostává Česká kancelář pojistitelů policejní hlášení o jednotlivých dopravních nehodách, jež mají pojišťovnám sloužit k rychlejšímu vyřizování havárií.

To je ale něco podstatně jiného, než když by měli mít lidé ze soukromého byznysu přehled o našich osobních přestupcích, při nichž nevznikla žádná škoda. S nadsázkou řečeno, to by pak už mohly mít soukromé bezpečnostní agentury přístup k trestním rejstříkům. Vždyť přece také chrání naše zdraví a majetek.

Někteří pojišťovatelé poukazují na to, že by měli mít právo chránit se tím, že si pohlídají nebezpečné řidiče a napaří jim vyšší pojistné. Jenže od toho již dnes mají možnost "trestat" bourající řidiče aplikací malusů, tedy zvýšením pojistky. Ale od postihování přestupků je tady policie, případně soudy.

Také je na místě otázka, kolikrát máme být trestáni za jeden přestupek. Proč by někdo měl být pokutován, zbaven bodů, případně i řidičského průkazu a ještě k tomu postižen zvýšením nebo uhrazením povinného pojištění?

Zruinujeme i babičku

Je pravda, že již dnes mohou pojišťovny vymáhat zaplacení škody od řidičů, kteří zavinili nehodu pod vlivem alkoholu. Což je v pořádku. Pokud se někdo rozhodne vrhnout se mimo zákon a řídit pod parou, pak je i tvrdý postup pojišťovny na místě.

Nehledě na to, že tady je postihován přímo podroušený viník nehody. Langerův návrh ale počítá s tím, že pojišťovny by měly zvyšovat povinné ručení nebo vymáhat škodu nikoliv na viníkovi, ale vždy na tom, kdo provozuje vozidlo, které havárii zavinilo.

To by ale znamenalo, že pokud půjčí svoje auto třeba babička vnukovi a ten za jejími zády spáchá několik vážných přestupků, pojišťovna postihne babičku, i když je vzornou řidičkou. Lze si dokonce představit, že pokud nezdárný vnuk nabourá již zmíněnou cisternu, babička by měla platit miliony za ekologickou škodu...

Co by to ale bylo za zákon, jenž by mohl způsobit vážné škody nebo dokonce zničit existenci člověku, který se ničeho nezákonného nedopustil?

Pojištění, které neplatí?

Někteří experti na silniční právo opatrně připouštějí, že pojišťovny by mohly nebezpečným řidičům zvýšit povinné ručení. V zásadě je však pro odborníky nepřijatelné, aby pojišťovací ústav předepisoval jakýmkoliv svým klientům náhradu škod, proti níž se u něj pojistili.

Každopádně by zákon musel precizně definovat, u jakých a jak častých přestupků by mohla pojišťovna zvýšit pojistné; a také přimontovat brzdy proti přehmatům a zneužitím. To by předpokládalo zevrubnou debatu expertů, prohnat paragrafy připomínkami ministerstev.

Langer ale hodlá propašovat svůj návrh do zákona o policii při druhém poslaneckém čtení. Pouští se do nebezpečné hry, přinášející prospěch jen pojišťovnám, pasoucích po ještě větších ziscích. Proto by ho poslanci měli zastavit.

jiri.leschtina@economia.cz