Je to horší než Katrina, zlobí se lovci krevet

Aktuální zpravodajství o ropné havárii v mexickém zálivu včetně dalších fotografií najdete na www.ihned.cz

Mahon Kiff by chtěl být na někoho pořádně naštvaný, aby mohl svůj vztek a pocit zmaru vybít. Ještě před pár týdny to vypadalo, že lovci krevet a rybáři v Louisianě mají před sebou nejlepší rok za poslední desetiletí. Po hurikánech a letech mizerných výkupních cen přišla konečně skvělá sezona.

Místo toho teď ale Mahonova bárka kotví v doku, zelené sítě na krevety splihle visí nad palubou a v televizi v malé lodní kajutě právě běží reportáž, že pokud se britské firmě BP nepodaří další z mnoha pokusů o zastavení ropného úniku, bude černá hmota crčet ze dna oceánu nejméně až do srpna.

Koho poslat do pekel?

"Jestli viním olejáře? To nejde, to je celý náš život tady. Těžba ropy, krevety a rybářství... Ani není koho poslat do pekel," rozhodí Mahom Kiff rukama. Šlachovitýma rukama, na jejichž zažraném hnědém opálení jsou vidět dlouhé roky na moři. A v obličeji, který se krabatí jako kůže aligátora z bažin Louisiany, má Mahon vryto svých 77 let.

Ani neví, kdy odsud, z rybářského městečka Galliano, poprvé vyrazil dolů po plavebním kanálu na jednom z ramen Mississippi do okolních přímořských vod na lov krevet. Tuto profesi a vášeň zdědil po otci, a ten zase po svém tátovi.

Stejně tak ale nedokáže z hlavy vypočítat, kdo všechno je z jeho širší rodiny nějakým způsobem spjat s těžařským průmyslem.

Ropa tu živí kdekoho

"Manžel Moniky, ten je kapitánem na lodi, která převáží ropu z vrtných plošin," zmiňuje Mahon nejstarší ze svých tří dcer, po níž pojmenoval svůj rybářský člun. Prostřední dcera má zase za muže zaměstnance firmy, která těžařům dodává vrtné směsi. Nejmladší je svobodná. Ale jezdí sem za ní někdo z vrtné plošiny," vysvětluje.

Ve svém věku Mahon asi nevyužije možnost, aby se zapojil se svou lodí do záchranných očistných prací na moři. Pro většinu ostatních zdejších lovců krevet a rybářů to však může být nejen náhradní příjem, ale také způsob, jak přehlušit zoufalství z poničené živnosti.

"Chlape, tohle mě zabíjí, zabíjí," vychrlí ze sebe Russell Playsae, když slézá ze žebříku, z kterého natírá svou loď s názvem Kapitán Muff. "To jsem já, to je moje přezdívka a takhle mě tady všichni znají," vysvětluje 45letý Russell, "pátý z generace lovců krevet v téhle rodině".

Letos jim vše hrálo do karet. Nové dovozní tarify schválené Kongresem omezily import levných krevet z Číny, čímž si výrazně polepšili krevetáři ve Spojených státech. "Výkupní cena se takřka ztrojnásobila, cena ropy na pohon lodi šla dolů, a chlape, kdybys viděl ty úlovky, co jsme letos vozili," vypráví Russell a pěstí udeří do boku lodi.

Sezona, která trvá od května do července a pak znovu od konce srpna, se totiž sotva rozběhla, když přišel konec. Před týdnem, jak se ropná skvrna stále rozšiřuje, úřady zakázaly lov ve vodách Louisiany. Místo náklaďáků směřujících z městeček u pobřeží do vnitrozemí s krabicemi krevet a ryb teď opačným směrem vozí žluté školní autobusy rychle najaté síly k úklidu pláží od ropných vyplavenin.

Nejistota a beznaděj

"Ta nemohoucnost - a nejistota," vysvětluje Russell, co ho to vlastně pozvolna ubíjí. Po hurikánech, po Katrině v roce 2005 nebo po Gustavovi o tři roky později, zdejší lidé vždy zabrali, opravili škody a vrátili se na moře. Tohle je ovšem podle Russella mnohem horší.

Úřady a odborníci na mořské prostředí se jen dohadují, jak dalece a dlouhodobě ropná skvrna nebo i chemikálie nasazené společností BP postihnou pobřeží.

"A my zatím můžeme jen nadávat, nebo se modlit," řekne Russell, zatne zuby a schová obličej do dlaní. Nechce, aby jeho tři synové, kteří s ním vyrážejí na moře, ale teď chodí po ukotvené lodi a marně vymýšlejí, co by ještě opravili, viděli, jak urputně zamačkává prsty do očí, aby mu nevyhrkly slzy. "Jestli se nevrátíme na moře, tak tady nechci být," dodá a není jasné, co myslí, tím "tady".

Daniel Anýž
od našeho Zpravodaje z louisiany