Ropa za všechny peníze

Vdávných dobách lidé znali ropu jako tekutinu probublávající na povrch. První >>hlubinný<< vrt kvůli ní byl údajně proveden v Číně ve 4. století za pomoci vrtáků na bambusových tyčích. Na začátku 20. století se těžila v hloubkách kolem 30 metrů.

Ve 20. století se těžaři dostali do hloubek stovek až tisíců metrů a v 21. klesli několik kilometrů pod mořské dno.

Takové výpravy vyžadují nové technologie (viz Ekonom 12/2010) a rozsáhlou společenskou spolupráci. Český geolog Václav Cílek je například přirovnává k podnikům srovnatelným svou náročností s lety člověka na Měsíc.

Rozsah záchranných prací na místě plošiny Deepwater Horizon je dobrou ilustrací jeho slov.

Z paluby výzkumné lodi Pelican, která se jako první vědecké plavidlo dostala na místo katastrofy, napočítali výzkumníci v jednu chvíli 26 lodí (včetně dvou ropných plošin) pracujících na odstranění škod. V noci prý světla lodí vzbuzují iluzi menšího městečka na obzoru.

Pod hladinou zase pracuje celá flotila na dálku řízených miniponorek, kterou by mohla závidět i velká vojenská námořnictva.

Zadržitelný růst?

Ke zvyšování těžby ropy dochází jen díky extrémnímu nasazení. Byla zpřístupněna řada ložisek, která byla nedávno považována za nedostupná. A s vysokou pravděpodobností lze říci, že budou otevřena i další.

Technologie však mají svá omezení. Především něco stojí. Obvykle sice vedou ke zvýšení produktivity, omezení dopadů na životní prostředí nebo otevření nových zdrojů, jejich návratnost ale může rychle klesnout pod nebezpečnou hranici. A to v případě, že surovina není k dispozici v dostatečném množství nebo třeba dojde k velkým ekologickým potížím.

Stejně tak ovšem klesá energetická návratnost těžby fosilních paliv. Náročnější těžební technologie vyžaduje větší a komplikovanější stroje, které potřebují více energie, a čím dále větší část paliva se spotřebuje při jeho získávání.

Časy se mění

To ale neznamená, že by ceny surovin, včetně fosilních paliv, neustále pomalu stoupaly. Během 20. století byl pravdou pravý opak, nominální ceny surovin se snižovaly. Jak připomíná například >>skeptický ekolog<< Bjorn Lomborg, náklady domácností na energii neustále klesaly.

Otázkou zůstává, jestli se v posledních letech nezačaly věci měnit. Například analytik Chris Clugston ve své studii sleduje vývoj získávání a ceny 57 >>neobnovitelných přírodních zdrojů<<, tedy surovin, během 20. století a prvního desetiletí století 21. Produkce 56 z nich se meziročně neustále zvyšovala. Naopak cena 45 z nich (tedy 79 procent) meziročně neustále klesala.

V předkrizových letech 21. století už ale byla situace komplikovanější. Mezi roky 2000 až 2008 klesaly ceny jenom osmi z 57 sledovaných nerostných surovin. Statistika neříká, jestli šlo o jev dočasný, zaviněný například nečekaně rychlým hospodářským rozvojem >>nových<<, tedy hlavně asijských ekonomik.

V některých případech tomu tak nepochybně bylo. Jev byl způsoben tím, že nebylo dost kapitálu na investice do těžby, nebo tím, že poptávka rostla rychleji, než byly nové kapacity uváděny do provozu.

V některých případech je ale spíše pravděpodobné, že světové zásoby těchto surovin nárůstu poptávky nestačí. Podle Clugstona do této skupiny patří například kadmium, tellurium, ale také zlato a rtuť.

Jejich zásoby nedošly, ale na trhu jich není a patrně už také nikdy nebude dost pro všechny zájemce. A zatímco paliva můžeme alespoň zčásti nahradit, v případě některých kovů to neplatí.

Bez velkých peněz to nejde

Vývoj cen ropy je v tomto ohledu také zajímavý. Mezi lety 2000 a 2010 se její produkce zvýšila o devět procent, nejvyšší cenový rozdíl byl ovšem až 400 procent.

A právě tento nelineární vývoj představuje nebezpečí do budoucna, upozorňuje například autor několika knih o vývoji ropné produkce Richard Heinberg. Tvrdí, že pokles cen produktu vedl ke snížení investic v odvětví.

A ten může výhledově způsobit totéž, co se stalo v první polovině roku 2008: velký převis poptávky a téměř nulový nárůst těžby.

Už proto, že bez velkých investic se v dnešní situaci nikam nedostanete. Jakýkoli další nárůst produkce vyžaduje velké peníze. Snadno dobyvatelná ropa dnes prakticky není k dispozici.

Proto Mezinárodní agentura pro energii (IEA) odhaduje, že v roce 2020 bude 40 procent světové produkce ropy pocházet z drahých hlubokomořských vrtů. Jinde brát nelze.

Tyto projekty přitom vyžadují rozsáhlou technologickou podporu od speciálních průzkumných lodí přes vrtné plošiny po flotily zásobovacích lodí a tankerů a - jak ukazuje případ Mexického zálivu - také speciální týmy pro práci ve velkých hloubkách, kilometry nafukovacích hrází, stovky tun látek rozpouštějících ropu atd.

Půlroční distanc

Cena navíc ještě vzroste. Katastrofický vývoj v Mexickém zálivu znamená, že hlubokomořské vrty se dostanou pod drobnohled úřadů. Ty budou vyžadovat větší investice do bezpečnosti. Americká administrativa zatím vyhlásila půlroční moratorium na nové vrty a schvalování nových projektů se patrně protáhne o celé roky.

Zatím netušených výšin patrně dosáhnou i ceny za pojištění ropných zařízení. Dnes se podle zdrojů z průmyslu pohybují v rozpětí zhruba od tří do devíti milionů dolarů ročně na plošinu. Ale i přes tyto horentní ceny je možné, že katastrofa v Mexickém zálivu a v souvislosti s ní vznesené nároky dovedou některé pojistitele k bankrotu.

Na druhou stranu jde o obrovský průmysl. Při vyšších cenách ropy by BP s obratem 73 miliard dolarů v minulém roce dokázala i odškodnění ve výši pár desítek miliard dolarů splatit během několika let.

Příliš velcí optimisté

To ale rozhodně není jisté. Hlubokomořské vrty mají i jiné problémy než ekologické. Symptomatický je v tomto ohledu například >>vlajkový<< hlubokomořský vrt společnosti BP z oblasti Mexického zálivu na nalezišti Thunderhorse. Proti němu byl vrt Macondo, na kterém pracovala Deepwater Horizon, malá ryba.

Podle původních odhadů se z něj měla na povrch dostat celkem miliarda barelů tempem 250 tisíc barelů za den. Ve skutečnosti se v lednu 2009 produkce dostala na 172 tisíc barelů, ke konci roku na 61 tisíc barelů denně. BP se oficiálně k důvodům rozdílu mezi předpoklady a skutečností nevyjádřila. Zatím se ale zdá, že k miliardě barelů bude mít celková produkce tímto tempem velmi daleko. A to přesto, že snížení produkce je patrně i výrazem snahy vrt >>šetřit<<, aby se dal využívat déle.

Společnost BP ale zřejmě v tuto chvíli neví o žádném ekonomickém řešení poklesu produkce a raději se s ním smíří. Vrtání ve velkých hloubkách není jednoduché, ani když se nic katastrofálně nepokazí.

AUTOR: Matouš Lázňovský

Mezinárodní agentura pro energii odhaduje, že v roce 2020 bude 40 procent světové produkce ropy pocházet z drahých hlubokomořských vrtů.

73 miliard dolarů
Tolik činil obrat společnosti BP v loňském roce.