Ropa v Oválné pracovně

Předtím to neudělal, ani když potřeboval do ekonomiky napumpovat masivní stimulační balík; ani když protlačoval zdravotní reformu; a dokonce ani když loni v listopadu představoval afghánskou strategii, v jejímž rámci na válečnou frontu vyslal dalších 30 000 Američanů.

Zisky a ztráty katastrof

Katastrofa v Mexickém zálivu, z jehož dna proudí už bezmála dva měsíce tisíce barelů ropy denně, takové gesto ospravedlňuje. A Barack Obama už v tomto smyslu přirovnal ropnou havárii k teroristickým útokům z 11. září: tak, jako "9/11" Americe podle Obamy ukázalo její zranitelnost - a zásadně ovlivnilo zahraniční politiku USA - změní ropná skvrna, "naše chápání ekologie a energie".

Toto přirovnání ale přímo evokuje otázku, jaké poučení si Amerika z ropné havárie vezme, neboť i reakce na teroristické napadení má různé podoby. Obama má pravdu v tom, že Spojené státy se po 11. září změnily. Administrativa se rozrostla o mohutný bezpečnostní a zpravodajský aparát. Období "dovolené z dějin" skončilo, USA přijaly další výzvu, a do určité míry na sebe i vzaly bezpečnostní zodpovědnost (jako už víckrát předtím) za celý Západ. Včetně toho, že země přichází o část své nejcennější podstaty - náhle objevená zranitelnost vedla ke strachu a k opatřením, která svazují tradičně svobodnou společnost. A to tak plíživě, ale jistě, že dnešní američtí středoškoláci berou za samozřejmé zákazy a drobná každodenní prověřování, proti kterým by jejich rodiče vášnivě protestovali.

V zahraniční politice se pak 11. září stalo odůvodněním pro válku s Irákem, která byla světové - a především americké - veřejnosti prodána s falešným odůvodněním. A jejíž strategický zisk se nyní, ve světle regionálně posíleného Íránu, ukazuje být krajně pochybným.

Ropná havárie má v sobě obdobný potenciál dobrých i nežádoucích následků. Averze proti "britské" BP je jedním z těch potenciálně špatných dopadů. Prezident Obama může být sice frustrován, že v první reakci na havárii byla jeho administrativa zcela odkázána na BP, ale neměl by kvůli tomu vycházet vstříc iracionálnímu populismu; případně se nechat Kongresem tlačit k opatřením, jež zavánějí až likvidací těžařské společnosti. Už jen proto, že oslabená, či dokonce bankrotující BP, by se nemohla účinně podílet na sanačních pracích, které potrvají několik příštích let.

Pozitivním důsledkem ropné katastrofy, a to v rozměru přímo historickém, by byl odklon Spojených států od fosilních zdrojů. Což byl apel, který měl Obama na mysli, když mluvil o budoucím odlišném pojetí ekologie a energie - a který včera přednesl, pravděpodobně jako ústřední poselství svého projevu.

Jeho vize se ale nenaplní, pokud se nerozhodnou sami Američané. Jejich vůli by pak vycítili i zákonodárci v Kongresu, v jejichž kancelářích už několik měsíců leží návrh energetického zákona, který by USA právě na cestu k čistým energiím vypravil.

Ano, i Obama může

Obama, který v reakci na havárii zatím váhal a chyboval, nyní může osvědčit skutečnou odvahu lídra, postavit své osobní přesvědčení proti nerozhodnému postoji americké veřejnosti a plnou silou svého úřadu tento zákon prosazovat. A to i navzdory riziku, že jeho šance na znovuzvolení to může umenšit.

Jenže to jsou přesně výzvy hodné amerického prezidenta. A Obama přece od začátku sliboval, že přináší zásadní změnu. Teď je chvíle se o ni pokusit.

AUTOR: Daniel Anýž
AUTOR-WEB: www.ihned.cz