Daniel Anýž: Skryté nebezpečí havárie BP

Byl to jeden zamaštěný pelikán, a pak už jen obrovský mediální humbuk? S prvním výročím havárie vrtu BP - kdy přesně před rokem selhal u dna Mexického zálivu pojistný ventil na těžařském potrubí a nad hladinou moře pak o pár okamžiků později vybuchla vrtná plošina - je zřejmé, že se bezprostřední katastrofické předpovědi nenaplnily.

Přesto, že do moře během 87 dní uniklo 4,9 milionu barelů ropy, a jde tak v tomto ukazateli o největší ropnou havárii historie. Předpovědi plošné devastace pobřeží nárazníkových států, Louisiany, Alabamy a Mississippi, se nicméně teď zdají přehnané. Do komunit, které byly před rokem zcela paralyzovány, se vrací život. V podobě turismu. Před začátkem hlavní sezony se obsazenost rekreačních zařízení blíží normálním číslům před havárií. Pro rybáře se už také otevřela drtivá většina loni postižených vodních ploch. A brzy se do hlubinných vod vrátí i těžaři, aby opět začali čerpat ropu.

A dost možná, že se bude těžit mnohem víc než kdy předtím, jak navrhují v Kongresu většinoví republikáni. Ti chtějí obnovit těžbu nejen v místě, na které Obamova administrativa po havárii BP uvalila moratorium, ale navíc nově rozšířit možnost vrtání například u pobřeží Aljašky.

Shrnuto: navenek to vypadá, jako by se nic vážného nestalo. Jenže blíže realitě je konstatování, že nevíme a pravděpodobně ještě dlouho nebudeme vědět přesně, co se ve vodách Mexického zálivu odehrálo. Ponechme stranou, že ani viditelně nešlo jen o jednoho pelikána, ale například o 2079 mrtvých a dalších 2263 přímo zasažených ptáků. Zdaleka podstatnější totiž je, že vědci nejsou schopni říci, jaký dopad na pobřežní mokřadla a mořský ekosystém Mexického zálivu může havárie v daleké budoucnosti ještě mít.

Loni na podzim vědce zaskočilo zjištění, že viditelný ropný mrak v mořské vodě pohltila do té doby neznámá bakterie. Pro obecnou veřejnost bylo ale mnohem překvapivější tiché přiznání mořských biologů a těžařských společností, že ani po desítkách let čerpání ropy ze dna oceánů nejsou popsány procesy, co se děje s případnými ropnými úniky.

Zatím totiž nikdo netlačil těžaře k tomu, aby financovali potřebný vědecký výzkum. Po havárii BP to nepřímo potvrdily samy firmy, když s velkou mediální slávou oznámily založení společného fondu k podpoře právě takového výzkumu.

Pokud ovšem tento fond vůbec vznikne, bude to i tak trestuhodně pozdě. Dodnes se například nepodařilo uspokojivě popsat ani následky havárie tankeru Exxon Valdez v roce 1989, kde šlo o mnohokrát menší únik než po havárii BP. V pobřežních kapsách se ovšem kontaminace z Exxon Valdez stále vyskytuje. A obdobně teď vědci nevědí, zda rozložená ropa z havárie BP spolu se zbytky obrovského množství chemikálii, které byly vysypány při záchranných pracích do oceánu, nezůstává v mořském prostředí toxicky přítomna na generace dopředu. Podle některých předběžných studií je současný optimismus předčasný. Spíše než klamné uspokojení, že si příroda opět poradila, je na místě střízlivá opatrnost. A nejen to. Politici a společnost vůbec by měli vyvinout důsledný tlak na to, aby těžařské firmy nezapomněly na své sliby a závazky. Už jen proto, že přes sebelepší techniku nelze nikdy vyloučit další havárii. Což není malování čerta na zeď, ale mnohokráte draze zaplacená zkušenost.

AUTOR: Daniel Anýž
AUTOR-WEB: www.ihned.cz