Hluk kolem mezinárodních letišť ničí dětskou psychiku

Objem civilní letecké dopravy se každoročně zvyšuje o 4,7 procenta a oproti současnému stavu se má do roku 2030 ztrojnásobit. Souběžně s tím prudce stoupá hladina hluku v okolí mezinárodních letišť. Pokud se rychle nenajde cesta, jak omezit hlučnost leteckého provozu, letiště budou muset rezignovat na zvyšování svých přepravních kapacit. Týdeníku New Scientist to řekl ředitel technologií a konstrukce britského výrobce leteckých motorů Rolls-Royce.
Místo náročných a nesmírně drahých protihlukových úprav současných letadel se nabízí jedno prosté a přitom účinné řešení. Navrhl je mezinárodní tým, který také dokázal, že by citelně pomohlo nejen na přetíženém Heathrow. Stačí změnit způsob, jakým se letadla přibližují na přistání.
Pokud by piloti začínali z velké výšky a dálky plynule klesat ve směru přistávací dráhy, k zemi by dorazila sotva polovina akustické energie oproti dosavadní praxi. Přistávající stroj by se v blízkosti letiště snášel s minimálním hlukem, aniž by piloti museli prudce měnit tah motorů.

MEZITITULEK: Rozvrácený duševní klid
K četným studiím, které zkoumaly nepříznivé důsledky nadměrného hluku na psychiku a zdraví člověka, právě přibyla další, svým pojetím unikátní. Tým psychologa Garyho Evanse z Cornellovy univerzity v New Yorku při ní využil skutečnosti, že současně s otevřením nového mezinárodního letiště v Mnichově skončil provoz na starém letišti.
Evans půl roku před změnou a rok a půl po ní testoval 326 dětí ve věku od osmi do dvanácti let rozdělených do dvou skupin. Zjistil, že na konci dvouletého období měly děti vystavené hluku z nového letiště horší dlouhodobou paměť a schopnost číst i rozpoznávat řeč.
Po 18 měsících od otevření letiště se tyto nedostatky projevovaly mnohem zřetelněji než po šesti měsících. Vědci z toho usoudili, že se nepříznivé účinky hluku musely hromadit. Naopak u dětí žijících poblíž starého letiště se dlouhodobá paměť a schopnost číst navrátily, nikoli však schopnost vnímat řeč.
O čem tyto výsledky vypovídají? Psychologové nabídli předběžnou hypotézu, že hluk nepříznivě interferuje s osvojováním řeči. Chronický hluk z letišť zvyšuje také hladinu stresových hormonů a rozvrací duševní pohodu dětí.

MEZITITULEK: Plynulostí proti rámusu
Hluk přistávajícího letadla pochází ze dvou zdrojů. Nejsilnějším jsou motory, které při manévrování v blízkosti země musí dodávat vysoký tah. K tomu se přidává aerodynamický šum, na němž se podstatně podílejí přistávací klapky vysunuté na odtokové hraně křídel.
Z toho logicky vyplývá snadné opatření ke snížení úrovně hluku: Manévry potřebné ke klesání ve směru přistávací dráhy vykonat dostatečně vysoko a daleko od letiště. Při sestupu pak stačí minimálními zásahy do řízení.
Tato metoda, označovaná jako plynulé přiblížení na přistání, se používá na mnoha letištích. Jak ale ukázal nový výzkum, k dokonalosti má hodně daleko. Dospělo k tomu sdružení výrobce leteckých motorů Rolls-Royce, Massachusettského technologického institutu (MIT), Cambridžské univerzity, společnosti British Airways a britského Úřadu pro civilní letectví (CAA).
Při dosavadním plynulém přiblížení zahajuje stroj konečný sestup ze vzdálenosti asi 17 kilometrů od letiště ve výšce 1200 metrů pod stálým úhlem tří stupňů (viz kresbu). Musí přitom silně manévrovat, což obyvatelé žijící v širokém pásu v ose dráhy mnohdy zatěžuje nadměrným hlukem.
\"Potřebujeme takový postup přiblížení, který nevyžaduje změny tahu nad oblastmi citlivými z hlediska hluku,\" řekl časopisu New Scientist letecký konstruktér John-Paul Clarke z MIT. Ve spolupráci s odborníky NASA a firmy Boeing využil letový trenažér upravený pro analýzu hluku a na mezinárodním letiště Louisville ve státě Kentucky vyvinul nový tichý postup plynulého přiblížení na přistání.
Ověřili jej piloti dvou nákladních Boeingů 767 společnosti UPC. Místo toho, aby zahájili konečný sestup obvyklých 17 kilometrů od letiště, začali klesat už ve vzdálenosti 70 kilometrů ve výšce 3300 metrů. S motory staženými na minimální výkon zachovávali předepsaný třístupňový úhel sestupu.
Technici pomocí 14 mikrofonů v blízkosti letiště zjistili, že oproti standardnímu přiblížení Boeingu 767 klesla hladinu hluku o 3,9 až 6,5 decibelu. V praxi to znamená, že se akustická energie snížila o více než polovinu, což je pro uši člověka citelná úleva. Jako potěšitelný vedlejší produkt se ukázala úspora takřka dvou set litrů paliva.
Pro obyvatele Londýna stejně jako dalších metropolí je to slibné zjištění. Vzletové a přistávací dráhy pěti letišť vytvářejí totiž nad velkoměstem složitou soustavu vzdušných okruhů, která vyžaduje hlučné manévrování letadel v poměrně malých výškách. Zavést nový postup přiblížení na londýnská letiště by znamenalo přeorganizovat celý vzdušný prostor, což je podle mluvčího Úřadu pro civilní letectví Richarda Wrighta \"krajně obtížné\".
Prosadit tak razantní změnu by však mohla síla veřejného mínění. Už před pěti lety řešil Evropský soud pro lidská práva úspěšný spor osmi Britů s vládou, která pak \"musela přehodnotit otázku nočního leteckého provozu na Heathrow\". Občané také nacházejí podporu v razantní nátlakové skupině Heathrowské sdružení pro kontrolu hluku letadel (HACAN), jehož zástupce John Stewart prohlásil: \"Heathrow musí o zavedení nového postupu uvažovat.\" A zřejmě také bude.

ZDROJ: Věda a lidé