Pro region Rychlebských hor je charakteristická velká složitost geologické stavby s pestrým zastoupením hornin, a to jak vyvřelých, usazených, tak i přeměněných.
Geologie, hory a vody Rychlebských hor
Geologické poměry |
|
Nejvýrazněji se do geologické historie oblasti zapsala horotvorná etapa variská, která trvala asi 70 milionů let od svrchního devonu do spodního permu. Pochází z ní do značné míry dnešní geologická stavba pohoří, proběhla v ní metamorfóza a vrásnění a vznikla většina vyvřelých hornin. V období devonu probíhala v oblasti kromě mořské sedimentace také sopečná činnost. Na konci karbonu utuhly v zemské kůře žuly a jim příbuzné horniny, které na začátku permu před 310-250 mil. lety přispěly k prohřátí okolních hornin a jejich následné metamorfóze. Souvisle vystupují tyto žuly a jim podobné horniny v oblasti žulovské pahorkatiny, kde tvoří žulovský pluton rozkládající se na ploše asi 150 km/2. Kromě žuly, která převládá, vyskytují se zde i granodiority, diority a tonality. Všechny tyto horniny se v kamenické praxi označují jako slezská žula - světlá a tmavá.V žule jsou na více místech "utopeny" větší či menší kry starších hornin, ruly a mramoru. Na styku mramoru se žhavým žulovým magmatem se vytvořily svérázné kontaktní jevy - horniny s granátem, epidotem, wollastonitem atd., vyhledávané sběrateli nerostů. V mladších prvohorách a téměř po celé druhohory byla oblast souší a probíhalo zde intenzivní usazování sedimentů. V mladších třetihorách dochází již k nesouvislým záplavám, které přinášejí usazeniny ve formě jílů, písků a štěrků. Nejvýznamnější jsou miocení usazeniny na Javornicku, v okolí Bernartic a Uhelné, kde kromě žáruvzdorných jílů tvořily i dnes vytěženou lignitovou sloj. Nejdůležitější geologickou událostí čtvrtohor bylo pevninské zalednění. Ledovec s centrem ve Skandinávii zasáhl asi před 300-250 000 lety až na Jesenicko a pokryl předpolí Rychlebských hor až do nadmořských výšek 400-540 m. Zanechal zde po sobě až 50 m mocné uloženiny, štěrkopísky z tavných vod a morény, tj. souvkové hlíny. V souvcích najdeme zvláště v okolí Javorníku, Vidnavy, Supíkovic a Písečné velmi pestré společenstvo hornin. Je mezi nimi mnoho skandinávsko-baltských žul, porfyrů, porfyritů, nejčastěji růžové, červeně až červenohnědě zbarvených, charakteristické jsou také šedé a černé pazourky s původem v oblasti Baltského moře. |
|
Horopis: |
Rychlebské hory mají střední nadmořskou výšku 644,7 m.n.m. a tvoří je soustava ker, pokleslých proti Hrubému Jeseníku a Králickému Sněžníku, avšak vyzdvižených nad nižší terén na severovýchodě. Proti Vidnavské nížině jsou zde omezeny nápadným a vysokým zlomovým svahem. Nejvyšším podcelkem je Hornolipovská hornatina, která pokračuje na polském území jako Góry Bialskie. Nejvýš položená je plošina kolem státní hranice s výškou přes 1100 m n.m. s nejvyšší horou Smrkem (1125 m). Vybíhá z ní několik rozsoch a hřbet, který tvoří státní hranici s Polskem. Tento hlavní hřbet je téměř celý součástí Travenské hornatiny. Vynikají z něj pohraniční hory Špičák (975 m) a Borůvková hora (900 m). Za sedlem Na Pomezí (576 m) začíná Sokolský hřbet, který probíhá kolmo k hlavnímu hřbetu. Jméno má podle Sokolího vrchu (967 m), nejvyšší horou je Studničný (992 m). Směrem na severovýchod se hřbet postupně snižuje a končí nad Velkými Kuněticemi Kamenným vrchem (458 m). |
Vodopis: |
Na Rychlebsku patří všechny toky do povodí Kladské Nisy. Největší a nejvodnatější z nich je Bělá, odvodňující kromě Rychlebských hor i Hrubý Jeseník. Jelikož ale protéká z větší části jen údolím, které na východě odděluje Rychlebské hory od Hrubého Jeseníku a neprotéká přímo Rychlebským regionem, uvádím ji jen pro přesnost údajů. Z pohledu regionu Rychleb je největším tokem Vidnávka, pramenící pod Studničným vrchem a odvodňující velkou část Rychlebských hor a Žulovské pahorkatiny. Největším levostranným přítokem Vidnávky je Stříbrný potok s vodopády na horním toku a největším pravostranným přítokem Černý potok, který se krátce před ústím v Malé Kraši stéká s Červeným potokem. Další přítoky Kladské Nisy z Rychlebských hor mají všechny podobný ráz: pramení v centrální části pohoří a tekou hluboce zaříznutými údolími kolmo k jeho okraji, ve Vidnavské nížině se jejich spád prudce snižuje a zhruba stejným směrem pokračují až ke Kladské Nise. Jejich průtoky jsou vzhledem k jejich délce nízké. Největší z nich je Studená voda, pramenící jako Vojtovický potok na Hraničkách, protékající Bernarticemi a v Polsku přibírající ještě Lánský potok, tekoucí přes Uhelnou. O něco menší je Račí potok, pramenící pod Koníčkem a protékající Račím údolím, který na polském území posiluje Javornický potok. Dalšími přímými přítoky Kladské Nisy jsou Hoštický potok a Bílá Voda. |
Přírodní bohatství: |
Na nerostné suroviny je Rychlebský region poměrně bohatý, většího významu však dosahuje jen několik málo z nich, každopádně ale můžeme pozorovat pestrost a rozmanitost jejich zastoupení. |
ZDROJ:http://www.rychleby.cz