Místo smrků by se měly více sázet listnáče - jenže ty nepřinášejí zisky.
Co poroste na horách
Mezi odborníky zuří spor, co sázet na horách. České lesy jsou v ohrožení, ale to už tu jednou bylo: Čtenáři Aloise Jiráska si možná vzpomenou, jak národní buditelé krutě mrzli, protože dříví prostě nešlo sehnat. Za Marie Terezie a Josefa II. byla situace natolik zoufalá, že musely být přijaty reformy podporující pěstování lesů. Úřady prosadily umělé zalesňování i ve vyšších polohách, například v Jeseníkách a Beskydech. K masové produkci byly nejvhodnější smrkové monokultury. Toto dědictví v podstatě přetrvává dodnes, i když stát již mnoho let prosazuje větší zastoupení listnatých stromů (podle Lesů ČR činil podíl listnáčů v roce 1950 asi 12,5 %, nyní je 22,8 % a bude se zvyšovat na 35 %).
ROZLOHA LESŮ a evidovaná zásoba dřeva na území ČR za posledních sto let vzrostly. Plocha lesa se zvýšila zhruba o deset procent, zásoby dřeva se podle dostupných údajů přibližně zdvojnásobily. Nejde jen o statistiku, rozdíl je často vidět z pouhého porovnání starých a současných fotografií. Pomineme-li oblasti povrchové těžby uhlí, bezprostřední okolí velkých měst a imisemi nejpostiženější horské partie, téměř všude je dnes zeleněji - stromů je víc a jsou vyšší.
V poválečných letech bylo zalesňování státní prioritou. Stromy se navíc samy rozšířily díky změnám života na venkově. Dokud měl každý vesničan krávu, pár koz a spoustu králíků, byly všechny stráně pečlivě vysekány a spaseny, takže nemohly zarůstat. V pohraničí se to změnilo po odsunu Němců, na většině území po přechodu na zemědělskou velkovýrobu v 60. letech. Dalším důvodem je, že oproti minulosti rostou stromy ve střední Evropě rychleji. Způsobeno je to zřejmě oteplováním, a také nechtěným hnojením dusíkem - z emisí vznikajících v průmyslu a v dopravě.
Věc má ale několik háčků: Stromy sice rostou rychle, ale zhoršuje se jejich odolnost a zdravotní stav. Protože obsahují větší množství dusíku, víc chutnají nebezpečným parazitujícím houbám. Přísun dusíku navíc pomáhá stromům růst jen tehdy, dokud není dosažena určitá mezní koncentrace.
ORLICKÉ HORY dnes vypadají málem jako velehory. Jejich nejvyšší část je téměř bez vzrostlých stromů, z hřebenové cesty se otevírají úžasné výhledy. Ještě v druhé polovině 70. let tam všude rostl vysoký les. Stromy odumřely - na první pohled podobně, jako předtím v Krušných či v Jizerských horách, jen to trvalo déle. Novým smrkům se v Orlických horách zase moc nedaří. Choroba má přitom trochu jiné příčiny i odlišný průběh, než měla zkáza v severozápadních Čechách. Zatímco tam stromy v 70. letech hynuly kvůli vysoké koncentraci škodlivin v ovzduší třeba během několika týdnů, v Orlických horách jde o dlouhodobější proces. Dochází k postupné degradaci půdy a les chřadne. Stromy jsou slabé, takže se nedokážou dobře vyrovnat s událostmi, které by zdravý porost měl bez větší úhony přestát (zvýšený výskyt houbového patogenu, mrazivá zima, suché léto, prudké deště, náhlé změny teplot, přívaly sněhu, dobrý rok pro kůrovce atd.). Každá taková kalamita churavějící stromy ještě více oslabí. Jejic h stav je patrně nejhorší v republice.
TŘI ROKY PROBÍHAL v Orlických horách vědecký průzkum, který vedl odbor geochemie České geologické služby (ČGS). Byla shromážděna data o půdách, složení vody, atmosférické depozici, proběhlo modelování dalšího vývoje vlastností půdy.
\"Rozdíl oproti ostatním pohořím je v tom, že zatímco jinde depozice škodlivin dramaticky klesly, v Orlických horách nikoli,\" řekl Ekonomu Jakub Hruška, náměstek ředitele ČGS. Hřeben se táhne ze severu na jih tak, že jej kvůli převládajícímu proudění silně zasahují exhalace dusíku, které vznikají například v automobilové dopravě a při spalování zemního plynu. Tato depozice postupně mění vlastnosti půdy: Snižují se koncentrace důležitých živin, zejména hořčíku a vápníku, naopak se uvolňuje vyšší množství hliníku. Tento prvek je v půdě běžný (podoba slov hlína a hliník není náhodná), ale když je vymýván kyselými dešti, dostává se do kořenů stromů, kde působí jako jed. Orlické hory přitom mohou sloužit jako předobraz toho, co v budoucnu nejspíš čeká všechna česká pohoří.
\"Poškození půd stresuje stromy, zvláště smrky,\" řekl Hruška. \"Problémy se projevují ve výškách od 700 či 800 metrů nad mořem. Se sírou to přitom bude v následujících třiceti letech zřejmě pořád stejné, s dusíkem se to asi bude ještě zhoršovat. Vzniká tedy dost dramatická otázka, jak v těchto oblastech dál pěstovat les,\" dodal.
ODPOVĚĎ SNAD DÁVÁ nevelká lokalita Komáří vrch. Jde prakticky o jediné místo na celém hlavním hřebenu Orlických hor, kde se ve výšce nad 900 metrů dochoval vzrostlý les. Je smíšený. Kromě smrků tam rostou především buky.
\"Listnatý nebo smíšený les lépe odolává acidifikaci. Smrky si pod sebe škodliviny stelou. Listnaté stromy lépe snášejí i hliníkovou toxicitu,\" vypočítává Hruška. Jenže podle jeho názoru záměr nahradit jehličnany například výsadbou buků a javorů naráží na lesnickou praxi, neboť pro lesníka strom rovná se smrk. \"Smrk má zdaleka nejvyšší ekonomickou hodnotu. Majitelé lesů měli vždy profit ze smrkové kulatiny, zájem o dříví z listnatých stromů je nesrovnatelně menší. Lesníci proto budou nadále trvat na maximálním pěstování smrků v horách, i když tam lesnické hospodaření nemůže být v dohledné budoucnosti nikdy ziskové,\" obává se Hruška.
Vztaženo k rozloze státu, horské lesní oblasti nejsou příliš velké, přitom téměř všechny leží v chráněných krajinných oblastech nebo národních parcích. Dá se však čekat, že požadavky na mnohem větší zastoupení listnáčů narazí u majitelů, kteří trvají na smrcích a po státu budou nejspíš požadovat především další letecké vápnění. \"Orlické hory byly vápněny mnohokrát. A pomohlo to?\" ptá se Hruška.
Na chřadnoucích stromcích pod Velkou Deštnou je vidět, že pokud vápnění vůbec pomáhá, samospasitelné není. \"Vápnění má význam v tom, že na čas neutralizuje půdu,\" vysvětluje Hruška, \"ale stromy, které už rostou, nemají takové prudké změny podmínek - byť k lepšímu - rády.\" Řešením by podle něj mohlo být rezignovat na hospodářskou funkci horského lesa. Pokud by se na hřebenech nesázelo nic, nejprve by tam podle něj vyrostlo \"nějaké býlí\" a pak by se uchytily náletové stromy, pravděpodobně jeřáby.
\"Vyrostl by tam les, ale trvalo by to dlouho a vypadal by jinak, než bychom si představovali,\" soudí Hruška.
AUTOR: PETR KORBEL
Miliony na obnovu
Státní příspěvky na obnovu lesů poškozených imisemi
Rok Miliony Kč
1998 30,0
1999 33,9
2000 25,9
2001 28,4
2002 22,3
2003 24,5
ROZLOHA LESŮ a evidovaná zásoba dřeva na území ČR za posledních sto let vzrostly. Plocha lesa se zvýšila zhruba o deset procent, zásoby dřeva se podle dostupných údajů přibližně zdvojnásobily. Nejde jen o statistiku, rozdíl je často vidět z pouhého porovnání starých a současných fotografií. Pomineme-li oblasti povrchové těžby uhlí, bezprostřední okolí velkých měst a imisemi nejpostiženější horské partie, téměř všude je dnes zeleněji - stromů je víc a jsou vyšší.
V poválečných letech bylo zalesňování státní prioritou. Stromy se navíc samy rozšířily díky změnám života na venkově. Dokud měl každý vesničan krávu, pár koz a spoustu králíků, byly všechny stráně pečlivě vysekány a spaseny, takže nemohly zarůstat. V pohraničí se to změnilo po odsunu Němců, na většině území po přechodu na zemědělskou velkovýrobu v 60. letech. Dalším důvodem je, že oproti minulosti rostou stromy ve střední Evropě rychleji. Způsobeno je to zřejmě oteplováním, a také nechtěným hnojením dusíkem - z emisí vznikajících v průmyslu a v dopravě.
Věc má ale několik háčků: Stromy sice rostou rychle, ale zhoršuje se jejich odolnost a zdravotní stav. Protože obsahují větší množství dusíku, víc chutnají nebezpečným parazitujícím houbám. Přísun dusíku navíc pomáhá stromům růst jen tehdy, dokud není dosažena určitá mezní koncentrace.
ORLICKÉ HORY dnes vypadají málem jako velehory. Jejich nejvyšší část je téměř bez vzrostlých stromů, z hřebenové cesty se otevírají úžasné výhledy. Ještě v druhé polovině 70. let tam všude rostl vysoký les. Stromy odumřely - na první pohled podobně, jako předtím v Krušných či v Jizerských horách, jen to trvalo déle. Novým smrkům se v Orlických horách zase moc nedaří. Choroba má přitom trochu jiné příčiny i odlišný průběh, než měla zkáza v severozápadních Čechách. Zatímco tam stromy v 70. letech hynuly kvůli vysoké koncentraci škodlivin v ovzduší třeba během několika týdnů, v Orlických horách jde o dlouhodobější proces. Dochází k postupné degradaci půdy a les chřadne. Stromy jsou slabé, takže se nedokážou dobře vyrovnat s událostmi, které by zdravý porost měl bez větší úhony přestát (zvýšený výskyt houbového patogenu, mrazivá zima, suché léto, prudké deště, náhlé změny teplot, přívaly sněhu, dobrý rok pro kůrovce atd.). Každá taková kalamita churavějící stromy ještě více oslabí. Jejic h stav je patrně nejhorší v republice.
TŘI ROKY PROBÍHAL v Orlických horách vědecký průzkum, který vedl odbor geochemie České geologické služby (ČGS). Byla shromážděna data o půdách, složení vody, atmosférické depozici, proběhlo modelování dalšího vývoje vlastností půdy.
\"Rozdíl oproti ostatním pohořím je v tom, že zatímco jinde depozice škodlivin dramaticky klesly, v Orlických horách nikoli,\" řekl Ekonomu Jakub Hruška, náměstek ředitele ČGS. Hřeben se táhne ze severu na jih tak, že jej kvůli převládajícímu proudění silně zasahují exhalace dusíku, které vznikají například v automobilové dopravě a při spalování zemního plynu. Tato depozice postupně mění vlastnosti půdy: Snižují se koncentrace důležitých živin, zejména hořčíku a vápníku, naopak se uvolňuje vyšší množství hliníku. Tento prvek je v půdě běžný (podoba slov hlína a hliník není náhodná), ale když je vymýván kyselými dešti, dostává se do kořenů stromů, kde působí jako jed. Orlické hory přitom mohou sloužit jako předobraz toho, co v budoucnu nejspíš čeká všechna česká pohoří.
\"Poškození půd stresuje stromy, zvláště smrky,\" řekl Hruška. \"Problémy se projevují ve výškách od 700 či 800 metrů nad mořem. Se sírou to přitom bude v následujících třiceti letech zřejmě pořád stejné, s dusíkem se to asi bude ještě zhoršovat. Vzniká tedy dost dramatická otázka, jak v těchto oblastech dál pěstovat les,\" dodal.
ODPOVĚĎ SNAD DÁVÁ nevelká lokalita Komáří vrch. Jde prakticky o jediné místo na celém hlavním hřebenu Orlických hor, kde se ve výšce nad 900 metrů dochoval vzrostlý les. Je smíšený. Kromě smrků tam rostou především buky.
\"Listnatý nebo smíšený les lépe odolává acidifikaci. Smrky si pod sebe škodliviny stelou. Listnaté stromy lépe snášejí i hliníkovou toxicitu,\" vypočítává Hruška. Jenže podle jeho názoru záměr nahradit jehličnany například výsadbou buků a javorů naráží na lesnickou praxi, neboť pro lesníka strom rovná se smrk. \"Smrk má zdaleka nejvyšší ekonomickou hodnotu. Majitelé lesů měli vždy profit ze smrkové kulatiny, zájem o dříví z listnatých stromů je nesrovnatelně menší. Lesníci proto budou nadále trvat na maximálním pěstování smrků v horách, i když tam lesnické hospodaření nemůže být v dohledné budoucnosti nikdy ziskové,\" obává se Hruška.
Vztaženo k rozloze státu, horské lesní oblasti nejsou příliš velké, přitom téměř všechny leží v chráněných krajinných oblastech nebo národních parcích. Dá se však čekat, že požadavky na mnohem větší zastoupení listnáčů narazí u majitelů, kteří trvají na smrcích a po státu budou nejspíš požadovat především další letecké vápnění. \"Orlické hory byly vápněny mnohokrát. A pomohlo to?\" ptá se Hruška.
Na chřadnoucích stromcích pod Velkou Deštnou je vidět, že pokud vápnění vůbec pomáhá, samospasitelné není. \"Vápnění má význam v tom, že na čas neutralizuje půdu,\" vysvětluje Hruška, \"ale stromy, které už rostou, nemají takové prudké změny podmínek - byť k lepšímu - rády.\" Řešením by podle něj mohlo být rezignovat na hospodářskou funkci horského lesa. Pokud by se na hřebenech nesázelo nic, nejprve by tam podle něj vyrostlo \"nějaké býlí\" a pak by se uchytily náletové stromy, pravděpodobně jeřáby.
\"Vyrostl by tam les, ale trvalo by to dlouho a vypadal by jinak, než bychom si představovali,\" soudí Hruška.
AUTOR: PETR KORBEL
Miliony na obnovu
Státní příspěvky na obnovu lesů poškozených imisemi
Rok Miliony Kč
1998 30,0
1999 33,9
2000 25,9
2001 28,4
2002 22,3
2003 24,5
Zdroj:EKONOM
Sdílet článek na sociálních sítích
