Ve východní Evropě houbaření populární, na západě vzácné

Zatímco ve střední a východní Evropě je houbaření velmi oblíbeným a rozšířeným koníčkem, na západě kontinentu je spíš vzácné a zabývají se jím většinou jen profesionálové. Houby přitom doplňují kuchyně všech evropských zemí. Vyplynulo to z průzkumu provedeného zpravodaji v zemích jejich působení.

Polsko

Například v Polsku je houbaření velmi populární. \"Hlavně na podzim se někdy zdá, že do lesa na houby vyrazili snad všichni,\" říká Wieslaw Kamiňski, který o houbách připravuje internetové stránky s tipy a zajímavostmi. Nejčastěji Poláci sbírají houby jen pro vlastní potřebu, ale pro řadu lidí z chudých vesnic je houbaření také vítaným zdrojem příjmu. U silnic je proto možné hlavně teď v létě vidět houbaře, kteří své úlovky nabízejí rovnou ke koupi. Denně si prý takový \"profesionální houbař\" vydělá v přepočtu asi 200 korun. Přestože prodej lesních plodů, tedy i hřibů, v Polsku upravuje zákon, u silnice si s předpisy zřejmě nikdo příliš hlavu nedělá. Jiné to je na tržištích, kde je většinou mykolog, který nabízené houby prohlédne a zdarma vystaví atest o jejich nezávadnosti.

Rusko

Pro Rusy je houbaření nejen velmi oblíbený koníček, ale i lukrativní zdroj příjmů. Na houby se chodí od konce jara až do prvního sněhu. Houby jsou tradiční součástí ruské národní kuchyně a upravují se na nejrůznější způsoby. Oblíbené jsou čerstvé, sušené i mražené, ale nejraději mají Rusové nakládané a solené. Znalci tvrdí, že k vodce není nic lepšího než nakládaná houba. Houby se v Rusku prodávají u silnice, na tržištích i v supermarketech. Regály jsou plné nakládaných hřibů, lišek, klouzků nebo křemenáčů. Prodává se nejen domácí, ale i dovozová produkce, která je ovšem až pětinásobně dražší. Pro obyvatele ruských vesnic jsou houby zlatým dolem. Ročně jich prý nasbírají na prodej kolem 500 000 tun, ale poptávka je prý daleko větší. V době, kdy rostou, si většinou berou dovolenou a veškerý svůj čas věnují houbaření. Za pár dnů jsou mnozí schopni takto vydělat si víc než za celý rok.

Německo

V Německu se houbaření ujalo jen v některých částech, intenzivní je například na východě a na jihu země. Němci ze severu vášeň pro hledání hub nesdílejí. \"Existuje teorie, podle níž se houby nesbírají tam, kde dříve žili Keltové, neboť pro ty byly houby tabu. Ale nevím, jestli je to pravda,\" říká mluvčí německé mykologické společnosti Heinz Ebert. Mnohé druhy hub jsou ale kvůli znečištění životního prostředí stále vzácnější, což nahrává umělému pěstování těch druhů, které je možné pěstovat. Navíc se do Německa houby také dovážejí. Například oblíbené lišky, které v létě nabízejí mnohé německé restaurace, jsou v zemi chráněny zákonem a je dovoleno je sbírat jen pro vlastní potřebu. Lišky nabízené v restauracích a v hotelích tedy pocházejí z ciziny - z Litvy, z Polska nebo z Ruska.

Rakousko

Rakušané sbírají houby hlavně pro vlastní potřebu, ale také je prodávají zájemcům. Různé druhy hub se dají koupit v obchodech, ale především na trzích. Prodejny nabízejí zejména pěstované žampiony. Deštivé počasí letos zatím přálo růstu lišek. Kilogram této lahůdky na trhu přijde asi na osm eur (250 korun). Podmínky houbaření upravují nařízení spolkových zemí. Například v Salcbursku je povoleno sbírat maximálně dvě kila hub na osobu a den, a to pouze ve vymezeném čase. Porušení pravidel se trestá vysokými peněžními pokutami. V národním parku Vysoké Taury je sbírání hub úplně zakázáno.

Francie

Ve Francii houbaření jako svého druhu národní sport neexistuje. Houby sbírají většinou jen lidé, kteří to dělají na výdělek. V posledních dvou letech lesních hub prudce ubylo a některé obce zavedly kvóty tři kila na osobu a den. Na trzích přinejmenším v Paříži teď lesní houby nejsou moc vidět, pravá sezona ovšem začíná až v září. Prodávají se hlavně uměle pěstované žampiony za čtyři, pět eur (128-160 korun) kilo. Pohled do francouzských kuchařek napoví, že se zde houby také suší, konzervovaných je málo. Zvláštní místo mezi francouzskými houbami má lanýž, který se používá pro nejvybranější pochoutky. Poslední sezona byla ale velmi slabá, takže cena na trhu dosáhla až 1000 eur za kilo.

Belgie

I v Belgii se houby rodí převážně v lesích, takže Vlámové je skoro neznají. Ardenští Valoni s nimi do styku přicházejí, ale jen někteří je sbírají. I tito odvážlivci berou jen hřiby a lišky, všechno ostatní považují za jedovaté. Čech s košíkem holubinek nebo bedel je pro ně sebevrah. Slušně se houbám daří koncem léta a na začátku podzimu i v proslulém Soigneském lese, což jsou \"plíce Bruselu\" a cíl obvyklých vycházek a vyjížděk na kole. Kapradím tam s košíky běžně brouzdají jen Slované - Češi, Poláci, Slováci, Chorvati. Za prvé proto, že se tam správně nesmí sbírat nic, za druhé proto, že řadový Bruselan nemá o houbách ani tuchu. Když se mu udělá smaženice a řekne se, že to jsou plody \"soignáku\", nevěří svým uším, očím i chuťovým buňkám. Koupit lze na tržištích i v samoobsluhách zkraje podzimu sem tam lišky, hříbky a václavky, za značné sumy. Celý rok jsou ovšem k mání různé druhy žampionů, hlív a podobných uměle pěstovaných hub, včetně čínských odrůd.

Británie

Na anglickém jídelníčku houby rozhodně nechybějí a návštěva veřejné knihovny odhalí v sekci kuchařek zajímavé publikace věnované právě jim. Pokud však Angličan chce mít na talíři houby, nenapadne ho vyrazit jinam než do obchodu či do restaurace. \"Asi to bude tím, že nemáme tolik lesů,\" vysvětluje jedna Londýňanka, pro niž je představa nadšenců s košíky hub v lese poměrně obtížně uchopitelná. \"Nevědí, co tu mají,\" usmívá se spiklenecky Čech, který žije v Británii už hodně dlouho a svá místečka na jih od Londýna, kam se sám vypravuje s košíkem na houby, nikomu neprozradí. V roce 2002 se zdálo, že Británii přepadne houbařská horečka a o vášni se psalo dokonce v celostátních novinách. V Eppingském lese u Londýna, který se prý pyšní 1200 druhy hub a patří k největším \"líhním\" v Británii, pak zasáhli ochranáři a vymohli si pro houbaře licence, aby houby nevyhynuly. Podmínka jediné návštěvy ročně houbařské vášně spolehlivě udusila v zárodku.

Slovensko

Zato u našich východních sousedů je houbaření logicky poměrně rozšířeným koníčkem, a to doslova takovým jako u nás. Do rozsáhlých lesů, které mají za vhodného počasí ideální podmínky pro pravé hřiby a množství dalších oblíbených druhů hub, vyrážejí mnohdy celé rodiny. Letošní sezona ale zatím ty pravé houbařské žně nepřinesla. \"Letošní rok zatím nepřinesl očekávané výsledky,\" říká mykolog Ústavu ekologie lesa ve Zvolenu Ivan Mihál. Ačkoli v červnu i červenci poměrně vydatně pršelo, teploty se však přes den a hlavně v noci držely poměrně nízko, což houbám nesvědčí. \"Navíc, houby mají své cykly, které se ne vždy trefí do ideálního počasí,\" připomněl. Podle Mihála je v současnosti například v jižní části středního Slovenska velký výskyt za syrova nejedlého (protože pálivého) ryzce peprného, který paradoxně indikuje, že houby nerostou. Naopak na severu Slovenska houby pomalu začínají růst. Aktuální stav výskytu hub v zemi nejnověji mapuje webová stránka www.nahuby.sk, kde jsou mykologickými odborníky denně aktualizována teritoria růstu hub a také jejich druhy. I na Slovensku je sbírání hub nejen hobby, ale také vítaný zdroj financí (viz včerejší článek o borůvkářích). Silnice v regionech Horehroní, na Kysucích a v okolí Vysokých Tater často lemují prodavači s plnými košíky. Tento způsob vylepšování rodinných rozpočtů ale dělá vrásky ochranářům, kteří bědují hlavně nad nelegálním sběrem v národních parcích. Na Slovensku se podle odborníků vyskytuje od tří do 4000 druhů hub. Jedlých je pouze kolem stovky z nich. \"Houby jsou ale nejméně prozkoumanou druhovou oblastí,\" říká Mihál. Velké množství totiž není možné vidět pouhým okem.