Lesy na dávné Zemi mizely bez ohledu na střídání ledových dob

Současný trend zvyšování globálních teplot může vyústit v rychlý nástup nové doby ledové. K tomuto paradoxnímu zjištění dospěli vědci na základě analýz rostlinných a živočišných pozůstatků z posledních několika set tisíc let.
     „Souvislostem klimatického systému stále nerozumíme,“ řekl Chronis Tzedakis z univerzity v Leedsu. „Nelze vyloučit, že vypouštění skleníkových plynů do atmosféry může fungovat jako impuls k přeskoku z jednoho období do druhého.“
     Země v současnosti prožívá jednu z krátkých meziledových dob (interglaciál), které jsou přechodným stadiem mezi delšími dobami ledovými (glaciály). Náš interglaciál se zřejmě chýlí ke konci, protože trvá už asi 11 tisíc let. Právě to je průměrná délka teplých období v posledních několika stech tisíciletích.
     Tým zkoumal změny v oceánském životě a rostlinném pokryvu v okolí ústí portugalské řeky Tejo v souvislosti se změnami globálního klimatu, a to v glaciálech, počínajících před 130, 240 a 340 tisíci lety. Jako metodu zvolil výskyt izotopů kyslíku, ve schránkách mořských živočichů skupiny foraminifera.
     Během posledních, mladších interglaciálů se lesy objevovaly vždy asi pět tisíc let po ústupu ledovcové pokrývky, přičemž ústup lesů počátkem nového glaciálu trval přibližně stejně. To odpovídá zažité představě, že lesy kumulují teplo a vodu, a tím stabilizují klimatické podmínky.
     „K našemu překvapení se tento cyklus neopakoval,“ řekl Tzedakis ke zkoumaným obdobím. Odchylky byly nejvýraznější v interglaciálu před 240 tisíci lety, kdy lesní porosty přežívaly jen šest tisíc let teplého období, aniž by při něm došlo k rozšíření ledovců z Pyrenejí směrem k Teju.
     Ústup lesů však odpovídal poklesu atmosférického metanu, jak jej ukázal rozbor ledu v Antarktidě. Tým proto usoudil, že vymizení lesů způsobila globální změna složení atmosféry.