Lesy čekají další nezbytné změny

Česko vlastní více než 60 procent veškerých lesních pozemků v zemi. Správou drtivé většiny z nich je pověřen státní podnik Lesy České republiky. Hodnota tohoto majetku se pohybuje okolo 750 miliard korun.
     Převážně se zde jedná o obnovitelné, a na trhu vysoce žádané přírodní zdroje - především dříví. Přes tuto skutečnost dosahoval státní podnik Lesy ČR řadu let ze správy tak ohromného bohatství neuvěřitelně nízké míry ziskovosti ve výši dvě až pět procent.
     V porovnání s velkými domácími vlastníky lesa, ale i státními lesy v Rakousku (ziskovost okolo 15 procent) či ve Skandinávii (zisk až 30 procent) byly zisky české firmy opravdu tristní. Přitom hospodaří v mnohem lepších produkčních podmínkách a s nesrovnatelně nižšími personálními náklady na jednoho zaměstnance.
     Kdo může v době nutných ekonomických reforem státu zdůvodnit, proč jeho podnik dosahoval až do roku 2003 pouze symbolického a v posledních letech navíc klesajícího zisku, který ležel nejméně o 400 procent pod jeho reálnými možnostmi? Asi nikdo.
     Vyplývá z toho jediné - transformace lesního hospodářství v roce 1992 nebyla pro stát nejšťastnějším řešením. Státní podnik se stal statickým správcem lesa a až do dnešní doby tak přišel o desítky miliard korun.
     Změna je tedy absolutně nevyhnutelná a začala již koncem roku 2003. Velmi však záleží na způsobu, jakým se provede. Převrátit najednou celý systém není v důsledku smluvních vztahů z minulosti a chybějícího know-how reálnou vizí. Jediná možnost spočívá v postupném a komplexním přechodu ke skutečně efektivnímu systému hospodaření. Zastřešit podnik inovační koncepcí a dát lidem důvěru, prostor pro jednání a odpovídající odměnu za výsledky je prvním předpokladem úspěchu.
     Žádná reforma se neobejde bez nespokojenosti a nevole. A tak prošly i Rakouské spolkové lesy ve druhé polovině devadesátých let velkou vnitropodnikovou krizí. O reformě Bavorských státních lesů rozhodovalo v minulém roce referendum. Zatímco diskuse v těchto zemích vyplývaly spíše z obav o plnohodnotné zajištění sociální a ekologické funkce lesa, jsou spory v Česku vedené převážně na úrovni ekonomické. Státní podnik Lesy České republiky proces změny započal již v minulém roce. Přestože hospodářský výsledek rapidně stoupá, některé kroky vedení podniku narazily na značný odpor.
     Jestliže chtějí Lesy České republiky skutečně naplňovat zákon a dbát o „účelné a hospodárné zajišťování potřeb státu“, musí se také začít podnikatelsky chovat. Klíčem k úspěchu není jen větší kontrola nad prodejem dříví, ale i rozvinutí příjmů z jiných obchodních oblastí a optimalizace vlastních nákladů. Teprve snaha o využití a zlepšování potenciálů dělá podnik skutečným podnikem.
     K realizaci svých záměrů však LČR potřebují také nastolit zdravé konkurenční tržní prostředí, v němž jsou podnikatelské subjekty odměňovány za vykonané služby. K tomu mají sloužit výběrová řízení, která vzhledem k minulému systému zákonitě musela vyvolat vlnu nevole, stejně tak jako bývalými smluvními vztahy ovlivněný a těžce se rozvíjející obchod.
     To, že mají Lesy ČR potenciál dosáhnout střednědobě pouze z výroby dříví nejméně dvě miliardy korun zisku, není žádným tajemstvím. Stále však není jasné, jakým způsobem chce podnik svoje záměry realizovat, jaké nástroje použije k tomu, aby se stal opravdu moderním podnikem evropského formátu. Odpověď na tuto otázku by měla přinést smysluplná inovační „podniková koncepce“, zahrnující komplexní řešení současné problematiky.

Pavel Kitzberger