Česká komora odborných lesních hospodářů chystá žalobu na stát, neboť její členové prý od letošního ledna nedostali zaplaceno za svoji práci, a to ani za práci pro obecní lesy.
I menší lesní majetky dosáhnou na finanční podporu z krajů
Krajské úřady jako orgány zajišťující výkon přenesené působnosti na úseku státní správy lesů mohou k prosazování realizace jednotlivých priorit a opatření u vlastníků lesů využít pouze osvětu, neboť při výkonu státní správy lesů jsou vůči vlastníkům lesů vázány lesním zákonem. Připomíná to náměstek hejtmana Jihomoravského kraje Ing. Václav Horák, který je i místopředsedou komise Asociace krajů ČR pro životní prostředí a zemědělství.
Jak hodnotíte dosavadní praxi poskytování státních dotací pro obnovu, výchovu a ochranu lesů prostřednictvím krajů?
Dovolím si vás poněkud opravit: Od letošního roku totiž už nelze mluvit o "státních" dotacích na hospodaření v lesích, ale jde výhradně o podpory vyplácené z rozpočtů jednotlivých krajů, případně o podpory spolufinancované Evropskou unií. A protože se tato nová praxe uplatňuje teprve několik měsíců, nelze ji zatím ani nějak objektivně zhodnotit. Kraje dostaly velmi málo času a prostoru, aby se na vzniklou situaci mohly zodpovědně připravit. Vždyť ještě letos v květnu nebyl zcela zřejmý ani postup Ministerstva zemědělství ve věci poskytování podpor na hospodaření v lesích. Vzniklou situaci navíc komplikovala oznamovací povinnost všech nových veřejných podpor Evropské komisi včetně schvalovací procedury. Nicméně troufám si říci, že kraje na vzniklou situaci zareagovaly poměrně pružně a postupně všechny (až na výjimky) přijaly pravidla poskytování dotací do lesa, byť každý kraj poněkud odlišná. Daná pravidla jsou nediskriminační vůči malým žadatelům, a tedy i vůči obcím vlastní cím menší výměry lesa. Vždy však především záleží na konkrétním mechanismu administrace a schvalování v jednotlivých krajích.
Jaká by tedy měla být role krajů při péči o lesy na svém území? Dává jim k tomu současná legislativa dostatečné možnosti?
Již 13. 1. 2003 bylo usnesením vlády ČR o Národním lesnickém programu doporučeno hejtmanům zohlednit tento program při realizaci střednědobých politik krajů. Jednotlivé kraje následně zpracovaly vlastní regionální programy rozvoje lesního hospodářství, které navazují hlavně na předchozí krajské koncepční materiály, zejména na programy rozvoje krajů. Základním principem, z něhož jednotlivé regionální programy většinou vycházejí, je obhospodařování lesů trvale udržitelným způsobem, při omezování administrativních zásahů na nevyhnutelné minimum, při motivačním působení lesnické politiky na podporu veřejných zájmů a při zvyšování odpovědnosti vlastníků lesů za svůj majetek. Je však nutno předeslat, že krajské úřady jako orgány zajišťující výkon přenesené působnosti na úseku státní správy lesů mohou k prosazování realizace jednotlivých priorit a opatření u vlastníků lesů využít pouze osvětu, neboť při výkonu státní správy lesů jsou vůči vlastníkům lesů vázány lesním zákonem.
Česká komora odborných lesních hospodářů chystá žalobu na stát, neboť její členové prý od letošního ledna nedostali zaplaceno za svoji práci, a to ani za práci pro obecní lesy. Komora je názoru, že za to může stát, který krajům sice posílá peníze ve prospěch lesů, ale neváže je účelově mj. i na zaplacení práce odborných lesních hospodářů. Nehrozí tak riziko, že utrpí péče například o menší lesní majetky ve vlastnictví obcí?
Odborní lesní hospodáři skutečně nedostali zaplaceno již za výkony provedené ve čtvrtém čtvrtletí roku 2004. Celá situace vznikla přijetím zákona č. 1/2005 Sb.(změna zákona o rozpočtovém určení daní), kterým se jednak zvýšilo procento, jímž se jednotlivé kraje podílejí na procentní části celostátního hrubého výnosu daně, a také byl novelizován lesní zákon. Zjednodušeně lze říci, že touto změnou došlo k navýšení rozpočtů krajů částečně i z kapitoly 329-MZe ČR, ale povinnost hradit tzv. mandatorní výdaje na kraje nepřešla. Stále totiž jde o závazky státu vyplývající z lesního zákona. V současné době probíhají intenzívní jednání především mezi ministerstvy zemědělství a financí o vyřešení celé situace. Riziko zanedbání povinností při péči o lesní majetky ze strany odborných lesních hospodářů tu jistě existuje, věřím však v jejich velkou profesionalitu a loajalitu.
Jakou vidíte budoucnost menších lesních majetků ve vlastnictví obcí? Přikláněl byste se ke sdružování těchto majetků?
Efektivnost a vůbec reálnost obhospodařování malých lesních majetků je často diskutovaným tématem. Obecně však lze říci, že sdružování menších majetků přináší jisté výhody v podobě možnosti optimalizace a racionalizace péče. V řadě případů je sdružení takovýchto majetků jediným možným způsobem jak daný lesní komplex vůbec reálně obhospodařovat.
Je současný systém dotací pro vlastníky menších lesních majetků vyhovující?
V současné době je velmi složité hovořit o "systému" přidělování dotací, vždyť celostátní systém vyplácení domácích podpor se v letošním roce rozpadl a každý kraj tvoří systém vlastní. Pokud jde o podpory, které spolufinancuje EU, tak tam jsou vlastníci lesa nyní pouze na jakési pomyslné startovní čáře a Česká republika teprve sbírá zkušenosti z prvních kol přijímání žádostí. Lze však předpokládat, že struktura v minulosti vyplácených státních podpor bude převzata kraji, neboť je léty prověřená, vede k trvale udržitelnému hospodaření v lesích a rovněž k naplnění cílů environmentální politiky ČR.
Co byste závěrem vzkázal obcím, které jsou vlastníky lesů?
Především bych chtěl apelovat na odpovědnost vlastníků lesů za svůj majetek a podpořit jejich orientaci na trvalé a dlouhodobé zvelebování svých lesních majetků s přihlédnutím k veřejnému zájmu a rozvoji prospěšných funkcí lesů.
AUTOR: IVAN RYŠAVÝ
Jak hodnotíte dosavadní praxi poskytování státních dotací pro obnovu, výchovu a ochranu lesů prostřednictvím krajů?
Dovolím si vás poněkud opravit: Od letošního roku totiž už nelze mluvit o "státních" dotacích na hospodaření v lesích, ale jde výhradně o podpory vyplácené z rozpočtů jednotlivých krajů, případně o podpory spolufinancované Evropskou unií. A protože se tato nová praxe uplatňuje teprve několik měsíců, nelze ji zatím ani nějak objektivně zhodnotit. Kraje dostaly velmi málo času a prostoru, aby se na vzniklou situaci mohly zodpovědně připravit. Vždyť ještě letos v květnu nebyl zcela zřejmý ani postup Ministerstva zemědělství ve věci poskytování podpor na hospodaření v lesích. Vzniklou situaci navíc komplikovala oznamovací povinnost všech nových veřejných podpor Evropské komisi včetně schvalovací procedury. Nicméně troufám si říci, že kraje na vzniklou situaci zareagovaly poměrně pružně a postupně všechny (až na výjimky) přijaly pravidla poskytování dotací do lesa, byť každý kraj poněkud odlišná. Daná pravidla jsou nediskriminační vůči malým žadatelům, a tedy i vůči obcím vlastní cím menší výměry lesa. Vždy však především záleží na konkrétním mechanismu administrace a schvalování v jednotlivých krajích.
Jaká by tedy měla být role krajů při péči o lesy na svém území? Dává jim k tomu současná legislativa dostatečné možnosti?
Již 13. 1. 2003 bylo usnesením vlády ČR o Národním lesnickém programu doporučeno hejtmanům zohlednit tento program při realizaci střednědobých politik krajů. Jednotlivé kraje následně zpracovaly vlastní regionální programy rozvoje lesního hospodářství, které navazují hlavně na předchozí krajské koncepční materiály, zejména na programy rozvoje krajů. Základním principem, z něhož jednotlivé regionální programy většinou vycházejí, je obhospodařování lesů trvale udržitelným způsobem, při omezování administrativních zásahů na nevyhnutelné minimum, při motivačním působení lesnické politiky na podporu veřejných zájmů a při zvyšování odpovědnosti vlastníků lesů za svůj majetek. Je však nutno předeslat, že krajské úřady jako orgány zajišťující výkon přenesené působnosti na úseku státní správy lesů mohou k prosazování realizace jednotlivých priorit a opatření u vlastníků lesů využít pouze osvětu, neboť při výkonu státní správy lesů jsou vůči vlastníkům lesů vázány lesním zákonem.
Česká komora odborných lesních hospodářů chystá žalobu na stát, neboť její členové prý od letošního ledna nedostali zaplaceno za svoji práci, a to ani za práci pro obecní lesy. Komora je názoru, že za to může stát, který krajům sice posílá peníze ve prospěch lesů, ale neváže je účelově mj. i na zaplacení práce odborných lesních hospodářů. Nehrozí tak riziko, že utrpí péče například o menší lesní majetky ve vlastnictví obcí?
Odborní lesní hospodáři skutečně nedostali zaplaceno již za výkony provedené ve čtvrtém čtvrtletí roku 2004. Celá situace vznikla přijetím zákona č. 1/2005 Sb.(změna zákona o rozpočtovém určení daní), kterým se jednak zvýšilo procento, jímž se jednotlivé kraje podílejí na procentní části celostátního hrubého výnosu daně, a také byl novelizován lesní zákon. Zjednodušeně lze říci, že touto změnou došlo k navýšení rozpočtů krajů částečně i z kapitoly 329-MZe ČR, ale povinnost hradit tzv. mandatorní výdaje na kraje nepřešla. Stále totiž jde o závazky státu vyplývající z lesního zákona. V současné době probíhají intenzívní jednání především mezi ministerstvy zemědělství a financí o vyřešení celé situace. Riziko zanedbání povinností při péči o lesní majetky ze strany odborných lesních hospodářů tu jistě existuje, věřím však v jejich velkou profesionalitu a loajalitu.
Jakou vidíte budoucnost menších lesních majetků ve vlastnictví obcí? Přikláněl byste se ke sdružování těchto majetků?
Efektivnost a vůbec reálnost obhospodařování malých lesních majetků je často diskutovaným tématem. Obecně však lze říci, že sdružování menších majetků přináší jisté výhody v podobě možnosti optimalizace a racionalizace péče. V řadě případů je sdružení takovýchto majetků jediným možným způsobem jak daný lesní komplex vůbec reálně obhospodařovat.
Je současný systém dotací pro vlastníky menších lesních majetků vyhovující?
V současné době je velmi složité hovořit o "systému" přidělování dotací, vždyť celostátní systém vyplácení domácích podpor se v letošním roce rozpadl a každý kraj tvoří systém vlastní. Pokud jde o podpory, které spolufinancuje EU, tak tam jsou vlastníci lesa nyní pouze na jakési pomyslné startovní čáře a Česká republika teprve sbírá zkušenosti z prvních kol přijímání žádostí. Lze však předpokládat, že struktura v minulosti vyplácených státních podpor bude převzata kraji, neboť je léty prověřená, vede k trvale udržitelnému hospodaření v lesích a rovněž k naplnění cílů environmentální politiky ČR.
Co byste závěrem vzkázal obcím, které jsou vlastníky lesů?
Především bych chtěl apelovat na odpovědnost vlastníků lesů za svůj majetek a podpořit jejich orientaci na trvalé a dlouhodobé zvelebování svých lesních majetků s přihlédnutím k veřejnému zájmu a rozvoji prospěšných funkcí lesů.
AUTOR: IVAN RYŠAVÝ
Zdroj:Moderní obec
Sdílet článek na sociálních sítích
