Jedlé, ale toxické

Čtyři z deseti hub obsahují nadlimitní kadmium, které vyvolává lom kostí.

Houbařské žně vrcholí a televize nás denně zásobuje senzačními záběry vrchovatě naložených košíků. Z pohledu vědců jde také o senzaci, ale trochu jiné kategorie. Takřka 40 procent hub, tedy čtyři z každých deseti, které loni nasbírali odborníci Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti v různých rekreačně vyhlášených lokalitách republiky, totiž obsahovalo nadlimitní dávky kadmia. Je to těžký kov, který vyplavuje z kostí vápník a způsobuje jejich lámavost a zkracování.

V roce 2004 našli lesničtí odborníci nadměrné dávky kadmia dokonce ve 47 procentech zkoumaných úlovků. Do životního prostředí se toxická látka dostává emisemi z metalurgického průmyslu a splachem z fosforečných hnojiv, které kadmium v různé koncentraci obsahují. Sušené houby s nadlimitním kadmiem by se podle vyhlášky č. 53/2002 Sb. Ministerstva zdravotnictví vůbec nesměly dostat do prodeje ani k potravinářskému zpracování. Potíž je v tom, že zmíněnou vyhlášku ministerstvo v srpnu 2004 zrušilo a v nové již hygienické limity pro stanovení obsahu těžkých kovů v sušených houbách obsaženy nejsou. Sušením se ale těžké kovy z hub neodpaří, naopak se jejich koncentrace desetinásobně zvýší. Pro konzumaci jsou přitom méně nebezpečné mladé, drobné houby, zatímco ve velkých plodnicích se koncentrace těžkých kovů zvyšuje.

Příznivějším zjištěním vědců je fakt, že při sledování radioaktivity hub vyhověly platným limitům všechny, až na hříbky, nasbírané v Hrubém Jeseníku ve výšce 1100 metrů nad mořem. V jednom z ekologicky nejčistších prostředí ČR jde o dědictví černobylské havárie, kdy se radioaktivní mrak zachytil o vrcholy pohraničních hřebenů hor. Radioaktivní cesium se pevně váže na jíl v půdě a prakticky se neodbourává. Strašit houbaře už nemusí olovo, které se vešlo do normy i v houbách podél silnic.

AUTOR: Alice Olbrichová