Myslivce na svém pozemku vítám

Jako drobného vlastníka lesa mě nenechal chladným článek Ústavní soud v kamizole (HN 15. 12.). Považuji ho za ukázku nenávistné pomluvy myslivců i Ústavního soudu.
Ustanovení zákona, podle kterého mohou myslivci chodit po mém pozemku a vykonávat tam právo myslivosti, mě jako soukromému vlastníkovi lesa vůbec nevadí. Za toto právo totiž myslivci podle kritizovaného zákona budou platit - vlastník má podle paragrafů právo na náhradu za pozemky přičleněné do honitby.
Tomáš Němeček sice zjevně nemá rád myslivce, ale možná je houbař, pak má ovšem neomezené možnosti. Zákon o lesích č. 289/95 Sb. § 19 odst.1 totiž praví: "Každý má právo vstupovat do lesa na vlastní nebezpečí, sbírat tam pro svoji vlastní potřebu lesní plody a suchou na zemi ležící klest." To prosím vše bezúplatně. Jak k tomu vlastník lesa přijde? A je-li tomu tak, proč by myslivci neměli mít právo vstupovat na soukromé pozemky, když všichni ostatní jej mají?
Vadí mi sice současná Českomoravská myslivecká jednota, zejména pod novým vedením Jaroslava Palase. To ale nemění nic na skutečnosti, že myslivci a lesníci byli prvními skutečnými ochránci přírody, a je tomu tak dodnes, i přes některé přehmaty, k nimž běžně dochází při každé činnosti v každém oboru. Myslivci zkrátka vykonávají zadarmo některé povinnosti, které by měl zajistit a hradit stát.
Jedovatá poznámka Tomáše Němečka o skupině "ochránců přírody před zvěří", kteří mi omezí vstup na vlastní pozemek, svědčí o autorově neznalosti zákona, protože vstup na lesní pozemky omezuje státní správa, nikoliv myslivci.
Měli bychom být tolerantní k zájmům jiných, zvláště když dělají něco užitečného, a nejen planě tlachat a kritizovat.
František Slach, Kralovice