Jak se obcím daří spravovat jejich lesní majetky a jaké k tomu mají vytvořeny podmínky?
Prospěšnost životnímu prostředí, rekreace - ale také hospodářský efekt
O tom jsme v Lesním družstvu obcí se sídlem v Přibyslavi na Havlíčkobrodsku besedovali nejen se zástupci obcí, které do něho vložily své členské podíly.
Besedy se zúčastnili: starosta obce Velká Losenice Miloslav Černý; jednatel Lesů města Velká Bíteš, s. r. o., Libor Kolář; starosta obce Panenská Rozsíčka Bohumil Novák a ředitel hostitelského lesního družstva Ing. Jiří Svoboda, který v kraji Vysočina stojí v čele regionální organizace Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů v ČR (SVOL).
ORKÁN KYRILL: BYL VŠUDE NUTNÝ STAV NOUZE?
Miloslav Černý: Jaké stát vytváří podmínky nejen pro obecní lesy, lze částečně ilustrovat na orkánu Kyrill z letošního ledna. Vůbec nechci zlehčovat škody, které orkán způsobil třeba na západě Čech. Ale z pohledu naší obce a jejího širokého okolí bylo vyhlášení stavu nouze po orkánu vcelku přehnané. Konkrétně v našich lesích o výměře 100 hektarů spadlo zhruba 500 až 600 kubíků, tedy přibližně roční objem plánované těžby. Navíc v našem případě šlo převážně o mýtní porosty, takže nebyl problém věnovat se kalamitě. Spíš mě mrzí, že se toto dřevo nestačilo rychle zpracovat a prodat ještě počátkem roku, kdy na trhu panovaly slušné ceny.
Ing. Jiří Svoboda: V případě Vysočiny stav nouze vlastníkům lesů skutečně moc nepřinesl. A protože se opíral o zákon o krizovém řízení, dokonce i nám jako správci lesů v podstatě bránil vstupovat do porostů. Kdyby se zvolil jiný režim vstupu do lesů, třeba z hlediska lesního zákona, pak by to vedlo i k rychlejší nápravě škod. V Německu, kde v minulém desetiletí také nastaly podobné situace, stát mj. rychle zvýhodnil zaměstnávání gastarbeitrů, umožnil odvážet z lesů těžší náklady, upravil podmínky pro zřizování tzv. mokrých skládek apod. Pokud jde o bezprecedentní propad cen v řádu několika set korun za kubík, který zmínil pan starosta Černý, vidím chybu i ve státním podniku Lesy ČR. Tehdy se zmítal ve vnitřních problémech a nedokázal z titulu správy více než 60 % lesního majetku v zemi důrazněji vyjednávat se zpracovateli o ceně. V našem lesním družstvu spadlo při orkánu zhruba 20 tisíc kubíků, tedy přibližně 50 % roční těžby.
Libor Kolář: Na lesním majetku města Velká Bíteš o výměře 427 hektarů to bylo nanejvýš 10 % roční těžby. Dokonce mě napadá úvaha, zda orkánu nebylo zneužito pro řešení problémů státních lesů. V naší oblasti, o níž mluvím, předminulou zimu bylo poškození porostů podstatně větší než po letošním orkánu, ale nikdo se tehdy škodami podstatněji nezabýval. Možná se největší vlastník letos potřeboval zbavit dřeva, přičemž jeho prioritou nebyla cena.
Bohumil Novák: Na 78 hektarech lesního majetku obce hospodaříme výlučně sami. Dalších 20 hektarů máme v pronájmu od zemědělského družstva v Hodicích. Kyrill nás sice zásadně nepoškodil, protože nám spadlo asi 500 kubíků - a roční těžba se pohybuje okolo 970 kubíků. Nám se pro pomocné práce typu dočišťování či zalesňování dlouhodobě osvědčují veřejně prospěšné práce. Ale leckdy se musíme potýkat s různými bariérami, jak tento institut uplatňovat. To když úřad práce kupříkladu dočerpá peníze na poskytnutí příspěvku, nebo když nechce, aby se na těchto pracích opakovali stále titíž lidé. Přitom právě u živelných pohrom, jako byl Kyrill, by lidé při veřejně prospěšných pracích mohli i pro obecní lesy mnoho vykonat. To by měl stát brát více v úvahu.
POŽADUJÍ ZMĚNY V LEGISLATIVĚ
Miloslav Černý: Na našem katastru si Lesy ČR udržují rozdrobené i dvou či tříhektarové lesy, které jsou roztroušeny mezi lesním majetkem naší obce a dalších vlastníků. Obhospodařovat takové od sebe často značně vzdálené kousky lesa přece nemůže být nijak efektivní. Podle mě by se státu vyplatilo, pokud by změnil legislativu a převedl je na obce. A to nemluvím o případech, kdy Lesy ČR vlastní lesní cestu vedoucí do obecního lesa. Stát ji neudržuje, protože se mu to nevyplatí, ale ani ji nemůže na nás bezúplatně převést.
Bohumil Novák: Totéž platí u nás. Mezi 78 hektarů obecních lesů je na deseti patnácti parcelách vklíněno celkem asi šest hektarů státních lesů. Takový stav působí problémy nejen samotným Lesům ČR, ale i nám.
ŘÁDNÁ KONTROLA NEZBYTNOSTÍ
Miloslav Černý: Před lety jsme si platili vlastního hajného, který nám zajišťoval veškerou činnost v obecních lesích, a využívali jsme i dobrovolné pomoci místních občanů, spolků a těžební práce jsme objednávali. Následně jsme se rozhodli přijmout nabídku na zajištění veškerých činností v našem lese včetně odborné správy lesním družstvem. Na jeho chod máme jako podílníci vliv a naše obec je zastoupená v jeho představenstvu. Jako zástupce naší obce mohu s činností družstva vyjádřit spokojenost. Nicméně vždy doporučuji, aby si obec v každém smluvním vztahu při obhospodařování lesů stanovila dostatečně jasné kontrolní mechanismy a možnost, že dřevní hmotu lze prodat i jinému odběrateli tak, jak sama uzná za vhodné. V každé obci, která na základě smlouvy svěří činnosti v lese nějakému subjektu, musí být osoba pověřená zastupitelstvem, která zodpovídá za dodržování smluvního vztahu a zároveň má pravomoci při realizaci prodeje. Ceny na trhu se totiž pohybují velmi rychle a vždy nelze čekat na jednání zastupitelstva. To však musí zpětně obdržet informaci, komu a za kolik se dřevní hmota prodala.
Libor Kolář: Nezapomeňme, že při správě lesů obce může leckdy stát odborný názor správce proti často víceméně laickému názoru představitele obce či celého zastupitelstva. Proto by obec v případě jakýchkoliv pochybností neměla váhat prokonzultovat problém s lesním odborníkem zvenčí.
Ing. Jiří Svoboda: Dosud zde nezaznělo, že v případě Lesního družstva se sídlem v Přibyslavi mu zmíněné obce nepronajímají svůj lesní majetek a neuzavírají s ním klasické nájemní smlouvy. Nýbrž že pouze s družstvem podepíší smlouvu o zajištění činnosti v lese, v níž se například každoročně stanovují nové ceny za těžbu, pěstební práce apod. A plně souhlasím s panem starostou Černým i panem Kolářem, že vždy musí být nastoleny pevné kontrolní mechanismy.
Libor Kolář: Podobnou smlouvu, o níž mluvil inženýr Svoboda, společnost Lesy města Velká Bíteš uzavřela s rodinou Rajských, které spravuje přibližně 600 hektarů lesa. My odborně dohlížíme na chod správy tohoto majetku a řídíme jej. Ale tok peněz za provedené práce a veškerý obchod je zcela oddělen od finančního hospodaření Lesů města Velká Bíteš a vede se přes jinou společnost, kterou si rodina založila.
Bohumil Novák: Při rozhodování, zda správu lesů vést ve vlastní režii či ji svěřit lesnímu družstvu, nejde ani tolik o velikost lesního majetku obce. Problém vidím v nízkých příjmech, které mají malé venkovské obce v rámci rozpočtového určení daní. Při výši, jaká pro ně platí, je zřejmé, že se nemohou správě svého majetku řádně věnovat. A vůbec nejde pouze o lesy.
VÝZVY EKOLOGICKÉ DAŇOVÉ REFORMY
Miloslav Černý: I po orkánu Kyrill místní lidé dokázali rychle odklidit z lesa materiál, který tam zůstal po kalamitní těžbě. Dostali jej zadarmo za práci, kterou tam přitom odvedli. Možná by stálo za to - i v souvislosti s ekologickou daňovou reformou, která zdraží jak uhlí, tak další paliva - uvažovat o štěpkování. Ale ještě jsme případnou výrobu ekonomicky nevyhodnotili a ani nevíme, kolik by lidé byli ochotni za štěpku zaplatit.
Ing. Jiří Svoboda: Štěpka je jedním z ekologických mýtů, protože na každý její prostorový metr je nutné spálit dva litry nafty. Jestliže by se však spálily jiným sofistikovaným způsobem, daly by více tepla, než jaké lze získat z metru štěpky. Nyní prakticky neexistuje kvalitativní ani cenový rozdíl mezi palivovým a vlákninovým dřevem - oba druhy pořídíte za zhruba 600 až 800 korun po kubíku odebraném na mýtním místě, tedy kolem 450 korun za prostorový metr.
Bohumil Novák: Od roku 1994 provozujeme v obci štěpkovač a jsme spokojeni. Pořídili jsme si jej po jednom z lesních požárů, kdy jsem prohlásil, že pálit klest v lese bude příště možné už jen přes mou mrtvolu. Před sedmi roky jsme si nechali zpracovat projektovou dokumentaci na obecní výtopnu na biomasu. Nyní ji aktualizujeme a už se chystáme i stavební povolení. Pro výtopnu počítáme s materiálem z lesů obce i z lesů okolních soukromých vlastníků. Už jsem také uzavřel smlouvu o smlouvě budoucí na odběr biomasy z Lesů města Jihlava. Teď vše záleží již pouze na tom, zda se nám pro výtopnu podaří sehnat dotaci.
Libor Kolář: Mám zkušenost, že zájem o odpadní dříví na venkově v podstatě kopíruje cenovou hladinu uhlí a plynu. Dáváme možnost lidem přebrat materiál, který zůstává po těžbě, zbytek pak frézujeme, a takto zpracovaný materiál necháváme ležet na pasece k přirozenému rozkladu.
NÁRODNÍ LESNICKÝ PROGRAM A NATURA 2000
Ing. Jiří Svoboda: Na 695 hektarech lesního družstva, tedy zhruba na 13 % jeho celkové výměry, se nachází Národní přírodní rezervace Ransko. Pro nás to představuje poměrně velkou újmu, protože tam musíme některé porosty ponechat jejich přirozenému vývoji a nezasahovat tam těžbou. A jako by to nestačilo, toto území je téměř z poloviny zařazeno do soustavy Natura 2000. Nechci příliš rozebírat, jak je do tohoto procesu státem zavlečen kraj, neboť to bude nakonec on, kdo místo ministerstva životního prostředí bude zahajovat správní řízení o vyhlašování stávajících zvláště chráněných území za přírodní památku a ponese tíhu nepochybně mnoha tvrdých soudních sporů s jejich vlastníky. Já uvedu jenom, že naše lesní družstvo se už soudí se státem o 20 milionů korun. Z nich 60 % představuje požadovaná náhrada za porosty, které musíme ponechat přirozenému vývoji. Naše vlastnická práva přitom zůstávají jakoby nedotčena, ale de facto jsou výrazně omezena. Kdyby úředníci museli doložit, že náklady spojené s úhradou újmy, která vlastníku lesa vznikla, jsou vyváženy konkrétním přínosem a dané území je natolik cenné, že se státu vyplatí vlastníkovi náhradu poskytnout, pak by bylo vše v pořádku. Jenže takovou bilanci nikdo neprovede a orgány ochrany přírody za své rozhodování nenesou žádnou odpovědnost. Nic jim proto nebrání v úvaze: Když vyhlásit chráněné území na 200 hektarech, proč ne rovnou na 500, 600, či na ještě větší ploše? Kdyby vlastnická struktura lesů v ČR byla obrácená, než je, a více než 60 % lesního majetku neměl státní podnik Lesy ČR nýbrž soukromí vlastníci, byly by podobné pseudoekologické iniciativy u nás politicky neudržitelné.
Miloslav Černý: Lesy Velké Losenice naštěstí do národní přírodní rezervace nespadají. Ovšem jako významní podílníci lesního družstva jsme na výsledcích jeho hospodaření v konečném důsledku také biti.
Ing. Jiří Svoboda: Proto se tolik vlastníků lesů, a to nejen obce, obává i chystaného Národního lesnického programu. Ačkoliv se účastním jeho tvorby v ekonomické komisi, jsem jejím členem za SVOL jako praktikující lesník zcela osamocený. Naprosto souhlasím s východiskem pro tento program, který má podle evropských dokumentů být vyvážený ve třech rovinách: environmentální, sociální a ekonomické. Jenže vše zatím vypadá tak, jako by právě rovina ekonomická byla něčím závadným a vydělávat z těžby a prodeje dřeva bylo amorální. Ostatně proto se nedávno ustoupilo od souběžné přípravy novelizace lesního zákona. Výstupy z přípravy národního programu totiž naznačovaly, že novela by byla ještě restriktivnější, než je tento zákon dosud. Přitom lesnicky srovnatelné země - Rakousko, Bavorsko, Slovensko či Slovinsko - zdaleka lesní zákon nemají tak přísný jako ČR, ale na stavu jejich lesů plně odpovídajícím stavu českých to vůbec nepoznáte.
Miloslav Černý: Jako opačný příklad si vezměme lesy v rumunských Karpatech. které kvůli nedostatku peněz na hospodaření v nich byly víceméně ponechány vlastnímu osudu. Už jen letmý pohled do nich by určitě hodně napověděl, jak by to časem vypadalo v našich lesích, kdyby se tam bránilo řádnému a zodpovědnému hospodaření.
CO BY SI VLASTNÍCI LESŮ PŘÁLI
Ing. Jiří Svoboda: I když konkrétní výzvy ještě neznáme, už teď je z Programu rozvoje venkova financovaného z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova na období 2007-2013 (EAFRD) celkem zřejmé, že zaměření a struktura dotačních titulů nemusí být pro vlastníky lesů špatné. Pouze doufám, že skutečně bude možné průběžné financování, jak jsme byli ujišťováni, a že snad proti minulému období ubude i administrativní náročnost zpracování a přihlašování projektů.
Libor Kolář: Lesy města Velká Bíteš už nyní připravují projekt na pořízení mechanizace a samozřejmě bychom rádi na něj získali dotaci. Když s kolegy konzultuji zkušenosti z minulých let, shodujeme se na tom, že právě administrativní náročnost projektů byla v minulosti největším úskalím.
Miloslav Černý: Ono by možná napříště nemuselo ani tolik jít o dotace pro vlastníky lesů, což beztak bývají menší sumy na údržbu lesa. Ale stát by se mohl zamyslet třeba nad tím, jak by mohl pomoci vyřešit zanedbanou lesní cestní síť.
Bohumil Novák: V Panenských Rozsíčkách byly jedním z výstupů komplexních pozemkových úprav vybudované polní cesty, které připravil a finančně zajistil Pozemkový úřad Jihlava a pak převedl na obec. Kdyby tak vznikl i nějaký podobný mechanismus, jak vyřešit zoufalý stav lesních cest!
Ing. Jiří Svoboda: Já bych si kromě toho všeho ještě přál, aby u nás převládl pohled na lesy, jaký je běžný v lesnicky vyspělých evropských zemích typu zmíněného Bavorska či Rakouska. Totiž že les je výborným rekreačním místem pro lidi, ale že také musí svým vlastníkům přinášet efekt. Ostatně uvědomuje si stát, že třeba jenom naše lesní družstvo obcí pro přímé lesnické činnosti a dopravu dřeva zaměstnává 80 lidí, často s nejnižší kvalifikací? Stát zkrátka nemůže spoléhat na to, že vlastníci donekonečna ponesou tíhu očekávání a představ společnosti, aniž by jim byly poskytnuty podmínky k přiměřenému fungování jejich lesa.
AUTOR: IVAN RYŠAVÝ
Stručně o Lesním družstvu obcí se sídlem v Přibyslavi
Lesní družstvo obcí se sídlem v Přibyslavi vzniklo v rámci první pozemkové reformy již v roce 1931. Během nacistické okupace byla na ně uvalena nucená správa a jen statečný postoj předsedy Josefa Laciny a zástupců všech podílnických obcí zabránil chystanému prodeji podniku Pozemkovému úřadu. Přesto škody na majetku družstva způsobené okupanty byly v roce 1945 vyčísleny na 8,183 mil. Kč (nacisté nechali nuceně vykácet téměř 0,215 mil. plnometrů dřeva) a škody za tábořící armády (sovětské a rumunské) na 3,88 mil. Kč.
Po únoru 1948 se do činnosti družstva stále více promítaly politické vlivy na úkor odborné správy lesů, veškeré vytěžené dřevo se muselo prodávat výhradně Státním lesům a počátkem 50. let byla družstvu přes jeho odpor nařízena i zvýšená těžba. K 30. červnu 1959 byla činnost lesního družstva ukončena vládním nařízením č. 102, jímž byla zlikvidována i všechna další taková družstva v republice.
Činnost družstva byla obnovena v roce 1995, přičemž majetek členských obcí o celkové výměře 5700 hektarů je obhospodařován prostřednictvím tří lesních správ Ransko, Račín a Nové Veselí. Základní aktivitou družstva jsou práce spojené s obhospodařováním svěřeného majetku, zajištěním výkonu odborného lesního hospodáře na privátních majetcích, výkupem a dopravou dřeva a poskytováním komplexních služeb pro drobné vlastníky v regionu. Doplňkovými aktivitami je poplatkový lov ve vlastních honitbách, chov ryb, školkařství, údržba zeleně apod.
ZDROJ: LDO PŘIBYSLAV
Besedy se zúčastnili: starosta obce Velká Losenice Miloslav Černý; jednatel Lesů města Velká Bíteš, s. r. o., Libor Kolář; starosta obce Panenská Rozsíčka Bohumil Novák a ředitel hostitelského lesního družstva Ing. Jiří Svoboda, který v kraji Vysočina stojí v čele regionální organizace Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů v ČR (SVOL).
ORKÁN KYRILL: BYL VŠUDE NUTNÝ STAV NOUZE?
Miloslav Černý: Jaké stát vytváří podmínky nejen pro obecní lesy, lze částečně ilustrovat na orkánu Kyrill z letošního ledna. Vůbec nechci zlehčovat škody, které orkán způsobil třeba na západě Čech. Ale z pohledu naší obce a jejího širokého okolí bylo vyhlášení stavu nouze po orkánu vcelku přehnané. Konkrétně v našich lesích o výměře 100 hektarů spadlo zhruba 500 až 600 kubíků, tedy přibližně roční objem plánované těžby. Navíc v našem případě šlo převážně o mýtní porosty, takže nebyl problém věnovat se kalamitě. Spíš mě mrzí, že se toto dřevo nestačilo rychle zpracovat a prodat ještě počátkem roku, kdy na trhu panovaly slušné ceny.
Ing. Jiří Svoboda: V případě Vysočiny stav nouze vlastníkům lesů skutečně moc nepřinesl. A protože se opíral o zákon o krizovém řízení, dokonce i nám jako správci lesů v podstatě bránil vstupovat do porostů. Kdyby se zvolil jiný režim vstupu do lesů, třeba z hlediska lesního zákona, pak by to vedlo i k rychlejší nápravě škod. V Německu, kde v minulém desetiletí také nastaly podobné situace, stát mj. rychle zvýhodnil zaměstnávání gastarbeitrů, umožnil odvážet z lesů těžší náklady, upravil podmínky pro zřizování tzv. mokrých skládek apod. Pokud jde o bezprecedentní propad cen v řádu několika set korun za kubík, který zmínil pan starosta Černý, vidím chybu i ve státním podniku Lesy ČR. Tehdy se zmítal ve vnitřních problémech a nedokázal z titulu správy více než 60 % lesního majetku v zemi důrazněji vyjednávat se zpracovateli o ceně. V našem lesním družstvu spadlo při orkánu zhruba 20 tisíc kubíků, tedy přibližně 50 % roční těžby.
Libor Kolář: Na lesním majetku města Velká Bíteš o výměře 427 hektarů to bylo nanejvýš 10 % roční těžby. Dokonce mě napadá úvaha, zda orkánu nebylo zneužito pro řešení problémů státních lesů. V naší oblasti, o níž mluvím, předminulou zimu bylo poškození porostů podstatně větší než po letošním orkánu, ale nikdo se tehdy škodami podstatněji nezabýval. Možná se největší vlastník letos potřeboval zbavit dřeva, přičemž jeho prioritou nebyla cena.
Bohumil Novák: Na 78 hektarech lesního majetku obce hospodaříme výlučně sami. Dalších 20 hektarů máme v pronájmu od zemědělského družstva v Hodicích. Kyrill nás sice zásadně nepoškodil, protože nám spadlo asi 500 kubíků - a roční těžba se pohybuje okolo 970 kubíků. Nám se pro pomocné práce typu dočišťování či zalesňování dlouhodobě osvědčují veřejně prospěšné práce. Ale leckdy se musíme potýkat s různými bariérami, jak tento institut uplatňovat. To když úřad práce kupříkladu dočerpá peníze na poskytnutí příspěvku, nebo když nechce, aby se na těchto pracích opakovali stále titíž lidé. Přitom právě u živelných pohrom, jako byl Kyrill, by lidé při veřejně prospěšných pracích mohli i pro obecní lesy mnoho vykonat. To by měl stát brát více v úvahu.
POŽADUJÍ ZMĚNY V LEGISLATIVĚ
Miloslav Černý: Na našem katastru si Lesy ČR udržují rozdrobené i dvou či tříhektarové lesy, které jsou roztroušeny mezi lesním majetkem naší obce a dalších vlastníků. Obhospodařovat takové od sebe často značně vzdálené kousky lesa přece nemůže být nijak efektivní. Podle mě by se státu vyplatilo, pokud by změnil legislativu a převedl je na obce. A to nemluvím o případech, kdy Lesy ČR vlastní lesní cestu vedoucí do obecního lesa. Stát ji neudržuje, protože se mu to nevyplatí, ale ani ji nemůže na nás bezúplatně převést.
Bohumil Novák: Totéž platí u nás. Mezi 78 hektarů obecních lesů je na deseti patnácti parcelách vklíněno celkem asi šest hektarů státních lesů. Takový stav působí problémy nejen samotným Lesům ČR, ale i nám.
ŘÁDNÁ KONTROLA NEZBYTNOSTÍ
Miloslav Černý: Před lety jsme si platili vlastního hajného, který nám zajišťoval veškerou činnost v obecních lesích, a využívali jsme i dobrovolné pomoci místních občanů, spolků a těžební práce jsme objednávali. Následně jsme se rozhodli přijmout nabídku na zajištění veškerých činností v našem lese včetně odborné správy lesním družstvem. Na jeho chod máme jako podílníci vliv a naše obec je zastoupená v jeho představenstvu. Jako zástupce naší obce mohu s činností družstva vyjádřit spokojenost. Nicméně vždy doporučuji, aby si obec v každém smluvním vztahu při obhospodařování lesů stanovila dostatečně jasné kontrolní mechanismy a možnost, že dřevní hmotu lze prodat i jinému odběrateli tak, jak sama uzná za vhodné. V každé obci, která na základě smlouvy svěří činnosti v lese nějakému subjektu, musí být osoba pověřená zastupitelstvem, která zodpovídá za dodržování smluvního vztahu a zároveň má pravomoci při realizaci prodeje. Ceny na trhu se totiž pohybují velmi rychle a vždy nelze čekat na jednání zastupitelstva. To však musí zpětně obdržet informaci, komu a za kolik se dřevní hmota prodala.
Libor Kolář: Nezapomeňme, že při správě lesů obce může leckdy stát odborný názor správce proti často víceméně laickému názoru představitele obce či celého zastupitelstva. Proto by obec v případě jakýchkoliv pochybností neměla váhat prokonzultovat problém s lesním odborníkem zvenčí.
Ing. Jiří Svoboda: Dosud zde nezaznělo, že v případě Lesního družstva se sídlem v Přibyslavi mu zmíněné obce nepronajímají svůj lesní majetek a neuzavírají s ním klasické nájemní smlouvy. Nýbrž že pouze s družstvem podepíší smlouvu o zajištění činnosti v lese, v níž se například každoročně stanovují nové ceny za těžbu, pěstební práce apod. A plně souhlasím s panem starostou Černým i panem Kolářem, že vždy musí být nastoleny pevné kontrolní mechanismy.
Libor Kolář: Podobnou smlouvu, o níž mluvil inženýr Svoboda, společnost Lesy města Velká Bíteš uzavřela s rodinou Rajských, které spravuje přibližně 600 hektarů lesa. My odborně dohlížíme na chod správy tohoto majetku a řídíme jej. Ale tok peněz za provedené práce a veškerý obchod je zcela oddělen od finančního hospodaření Lesů města Velká Bíteš a vede se přes jinou společnost, kterou si rodina založila.
Bohumil Novák: Při rozhodování, zda správu lesů vést ve vlastní režii či ji svěřit lesnímu družstvu, nejde ani tolik o velikost lesního majetku obce. Problém vidím v nízkých příjmech, které mají malé venkovské obce v rámci rozpočtového určení daní. Při výši, jaká pro ně platí, je zřejmé, že se nemohou správě svého majetku řádně věnovat. A vůbec nejde pouze o lesy.
VÝZVY EKOLOGICKÉ DAŇOVÉ REFORMY
Miloslav Černý: I po orkánu Kyrill místní lidé dokázali rychle odklidit z lesa materiál, který tam zůstal po kalamitní těžbě. Dostali jej zadarmo za práci, kterou tam přitom odvedli. Možná by stálo za to - i v souvislosti s ekologickou daňovou reformou, která zdraží jak uhlí, tak další paliva - uvažovat o štěpkování. Ale ještě jsme případnou výrobu ekonomicky nevyhodnotili a ani nevíme, kolik by lidé byli ochotni za štěpku zaplatit.
Ing. Jiří Svoboda: Štěpka je jedním z ekologických mýtů, protože na každý její prostorový metr je nutné spálit dva litry nafty. Jestliže by se však spálily jiným sofistikovaným způsobem, daly by více tepla, než jaké lze získat z metru štěpky. Nyní prakticky neexistuje kvalitativní ani cenový rozdíl mezi palivovým a vlákninovým dřevem - oba druhy pořídíte za zhruba 600 až 800 korun po kubíku odebraném na mýtním místě, tedy kolem 450 korun za prostorový metr.
Bohumil Novák: Od roku 1994 provozujeme v obci štěpkovač a jsme spokojeni. Pořídili jsme si jej po jednom z lesních požárů, kdy jsem prohlásil, že pálit klest v lese bude příště možné už jen přes mou mrtvolu. Před sedmi roky jsme si nechali zpracovat projektovou dokumentaci na obecní výtopnu na biomasu. Nyní ji aktualizujeme a už se chystáme i stavební povolení. Pro výtopnu počítáme s materiálem z lesů obce i z lesů okolních soukromých vlastníků. Už jsem také uzavřel smlouvu o smlouvě budoucí na odběr biomasy z Lesů města Jihlava. Teď vše záleží již pouze na tom, zda se nám pro výtopnu podaří sehnat dotaci.
Libor Kolář: Mám zkušenost, že zájem o odpadní dříví na venkově v podstatě kopíruje cenovou hladinu uhlí a plynu. Dáváme možnost lidem přebrat materiál, který zůstává po těžbě, zbytek pak frézujeme, a takto zpracovaný materiál necháváme ležet na pasece k přirozenému rozkladu.
NÁRODNÍ LESNICKÝ PROGRAM A NATURA 2000
Ing. Jiří Svoboda: Na 695 hektarech lesního družstva, tedy zhruba na 13 % jeho celkové výměry, se nachází Národní přírodní rezervace Ransko. Pro nás to představuje poměrně velkou újmu, protože tam musíme některé porosty ponechat jejich přirozenému vývoji a nezasahovat tam těžbou. A jako by to nestačilo, toto území je téměř z poloviny zařazeno do soustavy Natura 2000. Nechci příliš rozebírat, jak je do tohoto procesu státem zavlečen kraj, neboť to bude nakonec on, kdo místo ministerstva životního prostředí bude zahajovat správní řízení o vyhlašování stávajících zvláště chráněných území za přírodní památku a ponese tíhu nepochybně mnoha tvrdých soudních sporů s jejich vlastníky. Já uvedu jenom, že naše lesní družstvo se už soudí se státem o 20 milionů korun. Z nich 60 % představuje požadovaná náhrada za porosty, které musíme ponechat přirozenému vývoji. Naše vlastnická práva přitom zůstávají jakoby nedotčena, ale de facto jsou výrazně omezena. Kdyby úředníci museli doložit, že náklady spojené s úhradou újmy, která vlastníku lesa vznikla, jsou vyváženy konkrétním přínosem a dané území je natolik cenné, že se státu vyplatí vlastníkovi náhradu poskytnout, pak by bylo vše v pořádku. Jenže takovou bilanci nikdo neprovede a orgány ochrany přírody za své rozhodování nenesou žádnou odpovědnost. Nic jim proto nebrání v úvaze: Když vyhlásit chráněné území na 200 hektarech, proč ne rovnou na 500, 600, či na ještě větší ploše? Kdyby vlastnická struktura lesů v ČR byla obrácená, než je, a více než 60 % lesního majetku neměl státní podnik Lesy ČR nýbrž soukromí vlastníci, byly by podobné pseudoekologické iniciativy u nás politicky neudržitelné.
Miloslav Černý: Lesy Velké Losenice naštěstí do národní přírodní rezervace nespadají. Ovšem jako významní podílníci lesního družstva jsme na výsledcích jeho hospodaření v konečném důsledku také biti.
Ing. Jiří Svoboda: Proto se tolik vlastníků lesů, a to nejen obce, obává i chystaného Národního lesnického programu. Ačkoliv se účastním jeho tvorby v ekonomické komisi, jsem jejím členem za SVOL jako praktikující lesník zcela osamocený. Naprosto souhlasím s východiskem pro tento program, který má podle evropských dokumentů být vyvážený ve třech rovinách: environmentální, sociální a ekonomické. Jenže vše zatím vypadá tak, jako by právě rovina ekonomická byla něčím závadným a vydělávat z těžby a prodeje dřeva bylo amorální. Ostatně proto se nedávno ustoupilo od souběžné přípravy novelizace lesního zákona. Výstupy z přípravy národního programu totiž naznačovaly, že novela by byla ještě restriktivnější, než je tento zákon dosud. Přitom lesnicky srovnatelné země - Rakousko, Bavorsko, Slovensko či Slovinsko - zdaleka lesní zákon nemají tak přísný jako ČR, ale na stavu jejich lesů plně odpovídajícím stavu českých to vůbec nepoznáte.
Miloslav Černý: Jako opačný příklad si vezměme lesy v rumunských Karpatech. které kvůli nedostatku peněz na hospodaření v nich byly víceméně ponechány vlastnímu osudu. Už jen letmý pohled do nich by určitě hodně napověděl, jak by to časem vypadalo v našich lesích, kdyby se tam bránilo řádnému a zodpovědnému hospodaření.
CO BY SI VLASTNÍCI LESŮ PŘÁLI
Ing. Jiří Svoboda: I když konkrétní výzvy ještě neznáme, už teď je z Programu rozvoje venkova financovaného z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova na období 2007-2013 (EAFRD) celkem zřejmé, že zaměření a struktura dotačních titulů nemusí být pro vlastníky lesů špatné. Pouze doufám, že skutečně bude možné průběžné financování, jak jsme byli ujišťováni, a že snad proti minulému období ubude i administrativní náročnost zpracování a přihlašování projektů.
Libor Kolář: Lesy města Velká Bíteš už nyní připravují projekt na pořízení mechanizace a samozřejmě bychom rádi na něj získali dotaci. Když s kolegy konzultuji zkušenosti z minulých let, shodujeme se na tom, že právě administrativní náročnost projektů byla v minulosti největším úskalím.
Miloslav Černý: Ono by možná napříště nemuselo ani tolik jít o dotace pro vlastníky lesů, což beztak bývají menší sumy na údržbu lesa. Ale stát by se mohl zamyslet třeba nad tím, jak by mohl pomoci vyřešit zanedbanou lesní cestní síť.
Bohumil Novák: V Panenských Rozsíčkách byly jedním z výstupů komplexních pozemkových úprav vybudované polní cesty, které připravil a finančně zajistil Pozemkový úřad Jihlava a pak převedl na obec. Kdyby tak vznikl i nějaký podobný mechanismus, jak vyřešit zoufalý stav lesních cest!
Ing. Jiří Svoboda: Já bych si kromě toho všeho ještě přál, aby u nás převládl pohled na lesy, jaký je běžný v lesnicky vyspělých evropských zemích typu zmíněného Bavorska či Rakouska. Totiž že les je výborným rekreačním místem pro lidi, ale že také musí svým vlastníkům přinášet efekt. Ostatně uvědomuje si stát, že třeba jenom naše lesní družstvo obcí pro přímé lesnické činnosti a dopravu dřeva zaměstnává 80 lidí, často s nejnižší kvalifikací? Stát zkrátka nemůže spoléhat na to, že vlastníci donekonečna ponesou tíhu očekávání a představ společnosti, aniž by jim byly poskytnuty podmínky k přiměřenému fungování jejich lesa.
AUTOR: IVAN RYŠAVÝ
Stručně o Lesním družstvu obcí se sídlem v Přibyslavi
Lesní družstvo obcí se sídlem v Přibyslavi vzniklo v rámci první pozemkové reformy již v roce 1931. Během nacistické okupace byla na ně uvalena nucená správa a jen statečný postoj předsedy Josefa Laciny a zástupců všech podílnických obcí zabránil chystanému prodeji podniku Pozemkovému úřadu. Přesto škody na majetku družstva způsobené okupanty byly v roce 1945 vyčísleny na 8,183 mil. Kč (nacisté nechali nuceně vykácet téměř 0,215 mil. plnometrů dřeva) a škody za tábořící armády (sovětské a rumunské) na 3,88 mil. Kč.
Po únoru 1948 se do činnosti družstva stále více promítaly politické vlivy na úkor odborné správy lesů, veškeré vytěžené dřevo se muselo prodávat výhradně Státním lesům a počátkem 50. let byla družstvu přes jeho odpor nařízena i zvýšená těžba. K 30. červnu 1959 byla činnost lesního družstva ukončena vládním nařízením č. 102, jímž byla zlikvidována i všechna další taková družstva v republice.
Činnost družstva byla obnovena v roce 1995, přičemž majetek členských obcí o celkové výměře 5700 hektarů je obhospodařován prostřednictvím tří lesních správ Ransko, Račín a Nové Veselí. Základní aktivitou družstva jsou práce spojené s obhospodařováním svěřeného majetku, zajištěním výkonu odborného lesního hospodáře na privátních majetcích, výkupem a dopravou dřeva a poskytováním komplexních služeb pro drobné vlastníky v regionu. Doplňkovými aktivitami je poplatkový lov ve vlastních honitbách, chov ryb, školkařství, údržba zeleně apod.
ZDROJ: LDO PŘIBYSLAV
Zdroj:Moderní obec
Sdílet článek na sociálních sítích
